Pardón za obšírnost, se kterou nemístně zvyšuji rozsah následujícího diskusního příspěvku už výjimečně použitým osobním oslovením vynucujícím si naléhavost - Vážená paní Táňo - (a to už ani neexhibuji, jak vím z očí do očí od kavárenského stolku, že ty vaše jsou šedé a ne modré): ztotožňuji se s vaší kritikou zlořádů v počínání státní akciovky Sazka a hrozím se z popsaných souvislostí politických, ALE - proč s tím znevažovat SPORTOVÁNÍ? Oponuji tudíž, že nejen kavárny (které - mimochodem - mizí z měst souběžně s veřejnými hřišti a sportovišti) jsou tak potenciální pro tvůrčí podněty, nýbrž i cesty povenku na nohou, na lyžích, na kole, na sněžnicích tuto příležitost podobně vábně skýtají. Ale neberte to, prosím, jako chytání za slovo, vždyť vím, že do té kavárny nevysedáváte obvykle z auta a chodit bez hole vám dosud (?) nedělá potíže. To je ostatně podstata mé snahy o jaksi osvětovém angažování v dané otázce - když už jste si (leckdo) shodou výchovných nedokonalostí neosvojili radost z pohybu a neuchovali pocit nezbytnosti občasné cesty přírodou (ke které svou fyzickou zachovalost potřebujete nutně), aspoň nežehrejte na těmto základním přirozeným aktivitám zprostředkující sporty. Jsou ostatně se svou výchozí organizační strukturou jednou s významných složek občanské společnosti. Že z ní vybují nešvary, které jsou obzvláště viditelné ve spojení s profesionálním sportem (proti němuž samému jako způsobu specifického zaměstnání nelze mít rozumné námitky) nevyplývá ze zákonitostí těchto aktivit a ani rozhodně by nemělo vést k újmě na jejich pěstování ... Analogie je v proklínání politiky: přece ani kvůli shodným pocitům odpudivosti z dějů v ní nemůžeme zavrhovat její potřebnost (nenahraditelnost, definujeme-li přiměřeně) pro správu věcí veřejných. Tak tedy Hušáka pryč, ale jen ne s ním (v hlavách spoluobčanů) zmar sportování!