V polovině prosince se uskutečnila v pražském klubu Tranzitdisplay vyhrocená panelová diskuze, organizovaná redakcí A2, o podobě současné angažované literatury. Sporu o angažovanost předcházel článek od Evy Klíčové (Host), která redakci A2 a Tvaru označila jako „stalinistické mladé pušky”.

Jako reakce na její kritiku vznikl článek Ideologie a literatura od účastníka Jana Bělíčka a Marty Svobodové (A2). Následná nepřiměřená agrese na vystoupení Jaromíra Typlta pobouřila celou řadu lidí. Redakce A2 se od násilné akce distancovala.

Z diskuse, s hojnou účastí návštěvníků, vyplynulo, že proklamované osy angažované literatury, publikované v textu Ideologie a literatura, nejsou zdaleka tak přesvědčivé, a nevycházejí z potřeb umělců. Jedná se spíše o import esejů, jejichž romantizující étos angažovanosti a revoluce rezonuje mezi levicovými redaktory.

Podle autorů textu spočívá představa literatury v úkolování autorské tvorby tak, aby byla psaná tzv. z vrchu, na objednávku, politicky angažovaně. Samozřejmě bez stalinských konsekvencí, do kterých se je snaží vtěsnat opozice, představovaná přítomnou Evou Klíčovou (Host) a Brunem Solaříkem (Analagon).

Klíčová se Solaříkem považují pokusy o angažovanou literaturu za nebezpečný zásah do svobod umělecké tvorby a svobody projevu. Solařík přirovnal programovost levicové tvorby k pokusu o dekretizaci, kontrolovanou mocenskými skupinami ideologů v čele s  Bělíčkem.

Proč po Solaříkově kritice článku Ideologie a literatura (výborná znalost předválečné literární scény v Československu) nezazněla přesvědčivá obhajoba textu od Bělíčka, případně od přítomného Pioreckého (AV ČR)? Nebo bystrá společenská diagnóza současné literatury z úst ostatních přítomných?

Ačkoliv se to zdá nepodstatné, kontroverzní text Ideologie a literatura nepracuje s kritickou reflexí kultury jako spíše s technologií moci. Solařík hájí tvůrčí svobodu umělce před ideologicko-mocenským diktátem, přestože se i on sám rovněž považuje za levicového intelektuála.

Vzhledem ke složitosti lidských povah, jejich motivací, intrik a ambicí je pravděpodobné, že se najdou i autoři, kterým smysl a řád kolektivní angažovanosti vyhovuje. Svoji tvorbu podřídí kolektivním ideálům. Je také třeba uznat, že tu je další nemalá skupina osobitých tvůrců, která dá přednost vlastnímu hledání. V zápalu diskuse se však levicová témata vytratila.

Na celém vystoupení je pak signifikantní nepřesvědčivost volání po angažované literatuře, neboť recykluje obsahy jiných textů a zkouší… Avšak celospolečenská revize některých soudobých hodnot, už kvůli společenské hygieně, je součástí aktuální politické objednávky ve většině zemí Evropy. Zdá se, že mladší generace nastavuje zrcadlo uplynulému čtvrstoletí: Kráčí společnost správným směrem? Jaký je vztah mezi občany a mocí?

Redaktorům A2 se daří vnášet světovějšího ducha do českého rybníka. Tématy zvýrazňují názorové postoje a zdá se, že se jim daří pobízet kulturní prostor k tvůrčím akcím. Všechny konfrontace vzešlé z diskuse vedou přinejmenším k hlubší sebereflexi a zodpovědnosti za své postoje.

Celý spor mezi znesvářenými stranami mezi liberálními a ideologickými názory se přenáší do roviny iracionality, kde je potřeba o to víc dialogu. A když už se aktéři dostali do obrany svých postojů, neměli by se uzavírat a konzervovat vlastní pravdy, ale vytvářet adekvátní průniky, které se stanou součástí literatury.