Obrovský nárůst preferencí Babišova hnutí v posledních měsících je svým způsobem fascinující. Proč ve volbách nezískal třeba jako Okamura „jen“ něco mezi pěti a deseti procenty přízně? Babiš především do předvolební kampaně investoval opravdu velké množství vlastních i cizích peněz.

Jako lídry jednotlivých kandidátek chytře angažoval zajímavé známé tváře z různých oborů a oblastí. Zároveň to ale nejsou osoby natolik mediálně „provařené“, aby už lidem lezly na nervy. Peníze a „osobnosti“ ovšem měly i jiné strany a neuspěly buď vůbec, nebo jen částečně.

Hlavním důvodem Babišova úspěchu bude asi především jeho osobní charisma, neformální projev a image úspěšného miliardáře. Zdá se, že osobní bohatství a úspěch působí na lidi jako magnet. Hodně naivních voličů si asi řeklo: „Babiš vydělal hodně peněz při svém podnikání. Nechme ho řídit stát a díky jeho úsilí a schopnostem budeme časem bohatší i my.“

Už mnohokrát bylo v poslední době řečeno a napsáno, že stát není firma. Babiš může jako majitel efektivně a s dobrými výsledky řídit vlastní podniky jen na základě svých rozhodnutí a bez dohadovaní s jinými. Jiná věc je ovšem podílet se spolu s ostatními politiky na správě věcí veřejných. Autoritativně řídit a společně spravovat (s nutnými kompromisy) jsou dvě zcela odlišné věci.

Babiš je až příliš přesvědčen o své vlastní pravdě a není fakticky schopen a ochoten naslouchat druhým. Přesvědčila mě o tom debata o „polských potravinách“ v pořadu Máte slovo, která se odehrála v únoru letošního roku. V té době o předčasných volbách ještě nikdo nevěděl.

Babiš zde zcela převzal iniciativu, což je už samo o sobě v přítomnosti hyperaktivní Jílkové poněkud nezvyklé. Neustále ostatním skákal do řeči, hrubým až neurvalým způsobem bagatelizoval názory dalších diskutujících a často zvyšoval hlas.

V předvolební kampani se zřejmě pod vlivem mediálních poradců vyjadřoval o poznání mírněji a slušněji. Dokonce i děkoval za nepříjemné dotazy. V zázračnou proměnu jeho povahy pod vlivem vidiny nadcházející politické odpovědnosti však skutečně nevěřím. Spíše předpokládám záměrnou a taky jen dočasnou stylizaci.

Pokud se nyní Babiš dostane do vlády, jsem přesvědčen, že bude chtít svůj autoritativní styl řízení a myšlení uplatnit. Zda se mu to podaří, je také otázka přístupu případných koaličních partnerů, ale přílišné iluze o jejich síle si nedělám.

Stejně jako byl v minulé vládě „Kalouskovým premiérem“ Nečas, může být nyní „Babišovým premiérem“ Sobotka. Ostatně právě Kalousek byl asi nejčastějším terčem Babišových výpadů a útoků v předvolební kampani. Myslím, že příčina netkví jen v racionálním nesouhlasu s jeho politickými kroky. Spíše v něm intuitivně cítí rovnocenného soupeře.

Babišovým voličům zřejmě vůbec nevadilo obvinění ze spolupráce s StB ani jeho komunistická minulost. Hnutí ANO se však svou politickou orientací situovalo do oblasti „pravého středu“. V té souvislosti je mimochodem opravdu pozoruhodné, že strana „pravého středu“ má průnik 61 % (úplně přesně to možná bude 61,27 %) s programem ČSSD.

Babiš rozhodně není prvním vysoce postaveným „pravicovým“ politikem, který byl před listopadem v KSČ. Zdá se, že dvacet čtyři let „poté“ je členství v komunistické straně pro řadu voličů natolik banální maličkost, že téměř nestojí za povšimnutí či alespoň za trpký povzdech. Babiš byl členem KSČ v letech 1980 až 1989. To je jak známo období, kdy se do „strany“ obvykle nevstupovalo z přesvědčení, ale z touhy po funkcích a kariéře.

Naštvaní, otrávení a znechucení voliči dali v letošních předčasných volbách jednoznačně najevo, že chtějí „nějakou“ změnu. Ne každá změna ale musí být k lepšímu. Babiš je možná „český Berlusconi“, ale přeci jen zatím ještě není Mussolini.

Když ale za čas nebudou Babišovi voliči se svým mesiášem spokojení, v příštích volbách dají třeba zase pro „nějakou tu změnu“ hlas Dělnické straně sociální spravedlnosti. Ano, nebude líp ani lépe. Líp už možná bylo a celkem dobře zatím ještě je.