Dotace pro Agrofert a lidská práva
František KostlánDůležitým tématem, které je během koaličních jednání upozaděno, jsou lidská práva. Už ani Bohuslav Sobotka neusiluje o to, aby členem vlády byl i ministr/ministryně pro lidská práva, stačí mu vládní zmocněnec.
Zdá se, že vyjednávání o vládě a o vedení Poslanecké sněmovny se zas tak moc neliší od dob dřívějších. Přitom aktéři o sobě rádi říkají, že chtějí dělat politiku jinak než jejich předchůdci, že chtějí pozvednout politickou kulturu výše.
Každý z účastníků jednání má jistě co do témat a postů s nimi spjatých své priority, k nimž se dá lecco připodotknout. Pozitivního i negativního. Na co se však nedostává, jsou bohužel opět lidská práva. Je tedy namístě se optat, v čem se přístup „nové ČSSD“, ANO a lidovců v této věci liší oproti Nečasovu kabinetu.
Protikorupce
Za těch pár dnů, kdy spolu ČSSD, hnutí ANO a lidovci vyjednávají, jsme slyšeli více útržků záměrů a přání. Do čela ministerstva vnitra by mohl přijít David Ondráčka, ředitel Transparency International. To by jistě byl dobrý počin, protože by byl v souladu s prozatím jen deklarovaným protikorupčním tažením. Mohlo by se nakonec stát, že populismus ANO se po volbách dokáže přetavit v něco smysluplného alespoň v této oblasti.
Dotace pro zemědělce - zisk pro Agrofert
ČSSD a ANO chtějí pod záminkou „znovuzavedení potravinové soběstačnosti“ opět ve velkém dotovat zemědělce. Časopis Respekt píše o zvýšení dotací pro výrobce vepřového masa a pěstitele ovoce a zeleniny (jablečnou lobby).
To by ovšem na potravinovou soběstačnost nestačilo, takže vedle evropských dotací se budou jistě zvyšovat i ty státní. K tomu je třeba dodat, že potravinová soběstačnost u nás nikdy nebyla a v našich podmínkách jí dosáhnout nelze, ani za pomoci sebevyšších dotací. Cílem je tedy něco jiného.
Ohledně pochopení alespoň části důvodů se musíme vrátit k předvolební kampani. V jejím rámci v médiích nenápadně, leč denně běžela podkampaň, která pomohla do parlamentu hnutí ANO. Zapojila se do ní i veřejnoprávní média - i ta nás neustále přesvědčovala, že máme kupovat jenom české potraviny, protože ty jsou nejlepší a nejzdravější.
K tomuto „žertu“ ovšem téměř nikdo nedodával, že jsou nejdražší, protože naši vyrábějí všechno dráž než jejich kolegové v evropských zemích, a to i za stejných podmínek, tedy při srovnatelné výši dotací.
Zaslechl jsem jen jednou z rádia jistého pseudoodborníka, kterak nás poučoval, že máme bez zábran kupovat lepší a dražší potraviny (rozuměj ty české), ale v menším množství - a že pak náš nákup nebude dražší, nebo ne o tolik. Běž to vykládat rodinám s dětmi, okřikl jsem rozhlasový aparát, z něhož se to vymývání mozků linulo.
Co je české, to je hezké. A drahé
Popisovaná podkampaň byla (a je stále) založena na neustálé propagaci českého potravinářského zboží, spojené s hodně nafouklou a nepřetržitou kritikou kvality potravin dovážených. Nejvíce to odnášejí Poláci, jejichž potraviny nejsou méně kvalitní než české. Čeští voliči si to ovšem mají myslet, aby Agrofert mohl do politiky vyslat své obchodní zástupce, kteří mu prostřednictvím zvýšených dotací přihrají zvýšený zisk.
Zemědělské dotace posílí velkodružstva na úkor farmářů a přinesou sebou velkovýrobny vepřového, v nichž prasata žijí v příšerných podmínkách. A pěstitelé jablek, kteří dlouhé roky vyváželi to nejlepší za hranice a na zdejší spotřebitele zvysoka kašlali, mají dostat obrovské dotace, aby mohli ty samé spotřebitele zásobit jablky ještě dražšími než nyní (již dnes jsou jablka doslova luxusním zbožím i v supermarketech).
Ptal jsem se dětí, jestli vědí, co je to Ontario nebo Jonathan. Nápadů k tomu měly hodně, ale že jde o odrůdy jablek, nevěděly a neuhádly. Ke způsobu, jakým se za „tiché podpory“ médií a údajných odborníků dostal Agrofert do Parlamentu, se ještě vrátím.
Co je důležité
Další prioritou hnutí ANO je ministerstvo financí pro Andreje Babiše. Proč ne, řekne si znavený volič, horší než Kalousek být nikdo nemůže. Inu, to je pravda, Kalousek a Drábek s přehledem vedou žebříček nekompetentnosti mezi dosavadními ministry. To ovšem neznamená, že k nim Babiš nemůže na vrchol žebříku vyšplhat. Ono je přeci jen něco jiného pokřikovat před volbami populistická hesla a něco jiného konat po volbách v obecný prospěch.
Představitelé jednajících stran se evidentně snaží dosáhnout nějaké shody - a to bez většího osočování a přemrštěných polemik přes média. Budiž jim za to vzdána čest.
Jednotliví polici a někteří voliči jsou na tom ovšem hůře, protože se zabývají, jak je v naší krásné zemi zvykem, věcmi méně podstatnými.
Mám na mysli neustálé kroužení okolo údajné spolupráce Andreje Babiše se Státní bezpečností, zatímco pozornosti veřejnosti unikají důležité věci - mimo jiné třeba i zmíněné zemědělské dotace a s tím spojená snaha potlačit volný trh v rámci EU. Ta neúměrně zdraží potraviny a přinese - i za podpory ČSSD - ještě větší bídu těm nejchudším, než kterou jim zařídili Kalousek se Schwarzenbergem a Nečasem.
O Babišovi ať rozhodne soud. Pokud je podmínkou (Zemanovou) pro řízení ministerstva negativní lustrační osvědčení, ať je Babiš jmenován až po případném očištění soudem. Pokud pro něj soud neodpadne dobře, tak ať do vlády nezasedne. Pokud soud skončí až za tři roky, ať do té doby ve vládě není. Co je na tom tak nepřehledného a těžkého k vykonání?
Pokud Babiš skutečně chce pro všechny jen to nejlepší, jistě mu nebude vadit, že ve vládě budou jeho straničtí kolegové a on zůstane ve sněmovně. Pokud o tom jen mluví a nemyslí to vážně, tak se případným odchodem z tvořící se koalice odkryje sám. A při předčasných volbách kvůli tomu propadne (či alespoň nezíská více hlasů než dosud). ČSSD by měla zahodit obavy a jednat s ANO se vztyčenou hlavou.
Lustrační zákon byl od počátku špatný, navrhoval jsem místo něj - kdysi, v Klubu angažovaných nestraníků - zákon o státní službě, v němž by krom mnoha jiného byla popsána mravní bezúhonnost státních zaměstnanců, s tím, že by měli možnost se odvolat ke druhé instanci, pokud by byli shledáni mravně úhonnými. Po přijetí takových pravidel státní služby může jít lustrační zákon klidně k čertu.
Lidská práva
Co je však v mých očích nesprávné, vyjednavači nevyjednávají o lidských právech. Už ani Bohuslav Sobotka - soudě dle jeho vyjádření v médiích - neusiluje o to, aby členem vlády byl i ministr/ministryně pro lidská práva, stačí mu prý, jak tomu bylo v minulém volebním období, vládní zmocněnec.
Tvořící se koalice prý soudí, že by zřízení nového ministerstva stálo moc peněz. Jistě, něco by to stálo. Jenže výsledky jeho práce - pokud by pracovalo dobře, pochopitelně - by do budoucna mohly mnohonásobně ušetřit. Podle studie Světové banky může dobrý způsob integrace přinést státu v nedaleké budoucnosti velké prostředky. Jde jen o to, aby politici byli schopni dohlédnout za hranice jednoho volebního období.
Vládní zmocněnkyni Monice Šimůnkové kdekdo lál, že nic nedělá. Většinou to však říkali lidé, kteří si neuvědomovali, že Šimůnková toho nemohla ze své pozice dělat více.
Nečasův kabinet jí určil roli subalterní státní úřednice, která byla prakticky vyloučena z možnosti předávat výsledky své práce a názory vládě, respektive premiérovi Nečasovi, a zároveň přenášet zpětnou vazbu od nich „směrem dolů“. Lidská práva byla v tu dobu v autu. Chce ČSSD, a jmenovitě Sobotka, v tomto opravdu pokračovat?
K tomu odstavci o zemědělství:
"Zemědělské dotace posílí velkodružstva na úkor farmářů a přinesou sebou velkovýrobny vepřového, v nichž prasata žijí v příšerných podmínkách. A pěstitelé jablek, kteří dlouhé roky vyváželi to nejlepší za hranice a na zdejší spotřebitele zvysoka kašlali, mají dostat obrovské dotace, aby mohli ty samé spotřebitele zásobit jablky ještě dražšími než nyní (již dnes jsou jablka doslova luxusním zbožím i v supermarketech)."
Já nevím, asi bych si mohl říct "salonní žvást" (a nebo jsem to vůbec nemusel číst), ale přece jen:
V jakých podmínkách žijí prasata v zemích odkud se k nám vepřové dováží (resp. cca 40 % vepřového)? Jsou natolik odlišné od toho, co pan Kostlán popisuje? Před pár lety jsem viděl dokument o farmě v bývalé NDR, kde vychovávají selata mezi 3 a 12 týdny (nevim, dá se tomu říkat "seletník"?)... Selata se rodí v Holandsku, dva měsíce žijí v tom Durynsku a na výkrm do jateční váhy jedou do Rumunska, aby se na porážku převezla zpět do Holandska (odváží je zřejmě ty vozy, které přivezly novou generaci, takže je to výhodné...) (no, ono státní statek Mikulov to dělal podobně, akorát se ta selata převážela v Drnholce do Jevišovky, což není tak daleko)... Ta část o pěstitelích jablek mi trochu připomněla povídání o keťasech a šmelinářích bohatnoucích na úkor pracujících (asi z Anny proletářky).
Ptám se - má vůbec smysl mluvit o volném trhu v sektoru, který je přesaturovám z cca 20 % i při všech kvótách? Kdo jsou to ti farmáři? Kdo jsou ti naši ovocnáři? Jak si vedli v uplynulé dekádě? Jak si stála průměrná zemědělská dělnice pracující v jabloňovém sadu?