Dotace pro Agrofert a lidská práva
František KostlánDůležitým tématem, které je během koaličních jednání upozaděno, jsou lidská práva. Už ani Bohuslav Sobotka neusiluje o to, aby členem vlády byl i ministr/ministryně pro lidská práva, stačí mu vládní zmocněnec.
Zdá se, že vyjednávání o vládě a o vedení Poslanecké sněmovny se zas tak moc neliší od dob dřívějších. Přitom aktéři o sobě rádi říkají, že chtějí dělat politiku jinak než jejich předchůdci, že chtějí pozvednout politickou kulturu výše.
Každý z účastníků jednání má jistě co do témat a postů s nimi spjatých své priority, k nimž se dá lecco připodotknout. Pozitivního i negativního. Na co se však nedostává, jsou bohužel opět lidská práva. Je tedy namístě se optat, v čem se přístup „nové ČSSD“, ANO a lidovců v této věci liší oproti Nečasovu kabinetu.
Protikorupce
Za těch pár dnů, kdy spolu ČSSD, hnutí ANO a lidovci vyjednávají, jsme slyšeli více útržků záměrů a přání. Do čela ministerstva vnitra by mohl přijít David Ondráčka, ředitel Transparency International. To by jistě byl dobrý počin, protože by byl v souladu s prozatím jen deklarovaným protikorupčním tažením. Mohlo by se nakonec stát, že populismus ANO se po volbách dokáže přetavit v něco smysluplného alespoň v této oblasti.
Dotace pro zemědělce - zisk pro Agrofert
ČSSD a ANO chtějí pod záminkou „znovuzavedení potravinové soběstačnosti“ opět ve velkém dotovat zemědělce. Časopis Respekt píše o zvýšení dotací pro výrobce vepřového masa a pěstitele ovoce a zeleniny (jablečnou lobby).
To by ovšem na potravinovou soběstačnost nestačilo, takže vedle evropských dotací se budou jistě zvyšovat i ty státní. K tomu je třeba dodat, že potravinová soběstačnost u nás nikdy nebyla a v našich podmínkách jí dosáhnout nelze, ani za pomoci sebevyšších dotací. Cílem je tedy něco jiného.
Ohledně pochopení alespoň části důvodů se musíme vrátit k předvolební kampani. V jejím rámci v médiích nenápadně, leč denně běžela podkampaň, která pomohla do parlamentu hnutí ANO. Zapojila se do ní i veřejnoprávní média - i ta nás neustále přesvědčovala, že máme kupovat jenom české potraviny, protože ty jsou nejlepší a nejzdravější.
K tomu odstavci o zemědělství:
"Zemědělské dotace posílí velkodružstva na úkor farmářů a přinesou sebou velkovýrobny vepřového, v nichž prasata žijí v příšerných podmínkách. A pěstitelé jablek, kteří dlouhé roky vyváželi to nejlepší za hranice a na zdejší spotřebitele zvysoka kašlali, mají dostat obrovské dotace, aby mohli ty samé spotřebitele zásobit jablky ještě dražšími než nyní (již dnes jsou jablka doslova luxusním zbožím i v supermarketech)."
Já nevím, asi bych si mohl říct "salonní žvást" (a nebo jsem to vůbec nemusel číst), ale přece jen:
V jakých podmínkách žijí prasata v zemích odkud se k nám vepřové dováží (resp. cca 40 % vepřového)? Jsou natolik odlišné od toho, co pan Kostlán popisuje? Před pár lety jsem viděl dokument o farmě v bývalé NDR, kde vychovávají selata mezi 3 a 12 týdny (nevim, dá se tomu říkat "seletník"?)... Selata se rodí v Holandsku, dva měsíce žijí v tom Durynsku a na výkrm do jateční váhy jedou do Rumunska, aby se na porážku převezla zpět do Holandska (odváží je zřejmě ty vozy, které přivezly novou generaci, takže je to výhodné...) (no, ono státní statek Mikulov to dělal podobně, akorát se ta selata převážela v Drnholce do Jevišovky, což není tak daleko)... Ta část o pěstitelích jablek mi trochu připomněla povídání o keťasech a šmelinářích bohatnoucích na úkor pracujících (asi z Anny proletářky).
Ptám se - má vůbec smysl mluvit o volném trhu v sektoru, který je přesaturovám z cca 20 % i při všech kvótách? Kdo jsou to ti farmáři? Kdo jsou ti naši ovocnáři? Jak si vedli v uplynulé dekádě? Jak si stála průměrná zemědělská dělnice pracující v jabloňovém sadu?