Když jsem před dvěma lety říkal, že nás čeká delší hospodářská recese, tedy dlouhodobější pokles české ekonomiky, mnoho „expertů“ tento názor nesdílelo. Tehdy se mně v médiích posmívali, ale mohl jsem alespoň třeba i ve sněmovně říkat, že klesá a bude klesat česká ekonomika. A také tam moudří pánové z pravicové vlády zpupně odmítali tento názor jako nepodložený.

Tzv. ekonomičtí analytici v českých médiích byli naopak nenapravitelnými (a přitom dobře placenými) optimisty. A jsou dosud. Když v I. čtvrtletí 2012 hospodářství meziročně kleslo, jali se pucovat Český statistický úřad, že ten meziroční vývoj HDP na statistice špatně spočítali. A od té doby více méně tito ekonomičtí beletristé žvaní podobné hlouposti. Jsou to haruspikové, kteří tomu nejspíš vůbec nerozumí. A žvaní a žvaní.

Naopak „já jsem říkal“, že není mnoho důvodů čekat pozitivní vývoj v hospodářství. A mluvil jsem již před dvěma lety a od té doby vlastně pořád dokola o potřebě uplatnit promyšlená prorůstová opatření. A protože Nečasova vláda vůbec nic proti recesi nepodnikla, potácí se česká ekonomika pořád tam, kde byla. Letos to bude meziroční pokles HDP až 2 %. Proč se stydět za to, „že jsem to říkal“, i když mě tahle hra na Pýthii osobně moc netěší?

Teď jsem byl mezi prvními, kdo odsoudili rozhodnutí Bankovní rady ČNB, která se jaksi uměle snaží „pomoci“ hospodářství umělým oslabením kurzu české koruny vůči euru. Prý tak pomohou exportu, zaměstnanosti a možná i hezkým děvčatům.

Prostě, ČNB využila bezvládí, které dnes reálně existuje, aby přistoupila k tak mimořádně závažnému kroku, jakým je de facto devalvace české koruny. Rusnokova vláda, k tomuto z velké části politickému rozhodnutí ČNB, zatím ani nešpitla. A ministr financí Fischer uplatnil dokonce prakticky souběžně protichůdně působící finanční manévr.

Jan Fischer (a také M. Kalousek, který to vymyslel) si pochvaluje, že si lidé objednali koupi státních dluhopisů za více než dvacet jedna miliard korun. Jsou to peníze z účtů příjmově nejsilnějších českých poplatníků a vyšších středních vrstev. A tyhle peníze zainvestované do cenných papírů státu budou pochopitelně chybět na straně poptávky na českém trhu.

Tito lidé si zkrátka za 21 miliard korun nekoupí zboží, ani před Vánocemi, ani později v příštím roce. Naopak, ti lidé, co na nákup dluhopisů nemají zbytečné peníze, tak o ty se ČNB „postarala“ devalvací koruny opravdu výtečně. Budou mít peněz na utrácení reálně ještě méně, než dosud.

ČNB obrovskými intervencemi, za něž už utratila pár miliard euro (snad až šest miliard), snížila kurz koruny k euru na 27 korun a tento kurz je připravena nejen udržovat, ale ještě dále snižovat na 28 korun za euro. To by už znamenalo devalvaci ne 5 % jako nyní, ale k 10 %.

A důsledky devalvace? Zdraží se energetické suroviny z dovozu, v důsledku toho se zvýší cena benzínu a nafty. A to zvýší náklady na dopravu, což ovlivní dříve či později ceny celého spotřebního koše.

Prakticky hned se zdraží potraviny z dovozu a záhy i domácí potraviny. Zkrátka, lidé s nižšími a středními příjmy opatření ČNB velmi rychle pocítí na své životní úrovni. A jako bonus se jim ještě sníží hodnota jejich vkladů, pokud je nemají v euru. Bylo by zajímavé slyšet, v jaké měně mají své vklady členové Bankovní rady ČNB…

Vedení ČNB je to ale úplně fuk. Pan guvernér má roční příjem 4,5 milionu korun a členové bankovní rady nejméně 3 miliony korun. Důchodce s průměrným důchodem 10 000 korun nebo zaměstnanec s průměrnou čistou mzdou kolem 20 000 korun jsou v nesrovnatelně jiné situaci… Pánové z ČNB žijí zcela odtrženi od života.

Kdyby ČNB postupovala férově, musela by své nepochopitelné kroky, které uplatnila v měnové oblasti, rychle odvolat. A začít dialog s vládou a přestat vyhazovat obrovské sumy za intervenční nákupy eur.