Rozšiřování veřejných, soukromých i církevních vzdělávacích aktivit od počátku 19. stolení k dnešní všeobecné školní docházce přineslo do rozvinutého světa gramotnost a způsobilost k demokratickému rozhodování. Rostoucí vzdělanost, schopnost reálně posuzovat stav veřejných záležitostí, spolu s rostoucím sebevědomím většinových vrstev populace se posléze proměnila po všech vývojových peripetiích v dnešní podobu zastupitelské demokracie.

Od té doby zastupitelská demokracie prokázala z existujících společenských zřízení největší životaschopnost ve všech měřitelných parametrech. A nejen to: také největší míru zpětné vazby, schopnosti samoopravovat své chyby.

Právě růst gramotnosti a vzdělání populace je v tomto vývoji klíčový, jinak by rozhodující část obyvatel nebyla schopná vyhodnotit odpovídající informace a na základě nich dospět k demokratickému veřejnému rozhodování.