Politika se u nás jeví jako zdravotně závadná činnost. Jak jinak si vysvětlit proměnu obličejů a tělesných rozměrů našich volených zástupců i zástupkyň? Proč najednou z cesty mluví lidé, kteří mluvívali k věci? Jak jinak, než s obavami o jejich zdraví, máme sledovat strmé trajektorie politických vzestupů a pádů?

Hrr na výsluní, hrr z výsluní po papuli dolů, až se čumákem v prachu ryje. Před našima očima dochází k drcení hvězd na hvězdný prach. Domnívám se, že hvězdný prach je důležitým sociokulturním motivem nadcházejících voleb.

České společenství vnímám jako velmi rasistické. Na Moravu a do Slezska dohlédám málo, Rakušany vnímám podobně jako nás, Bavoři a Sasové jsou na tom podstatně lépe, o Slovácích nevím nic. Rasistické společenství vnímám v Čechách v tom smyslu, že u lidí a celých skupin lidí se chce, aby zmizeli a nebyli. Daří se to. Ale jen na chvilku. Hvězdy u nás nahoru stoupají rychle a houfně, o to víc najdeme pak hvězdného prachu dole.

Přítel z velké zahraniční firmy mi vyprávěl o tom, že přestali zaměstnávat bývalé ministry. Velké firmy si takové lidi držívají kvůli jejich kontaktům a celkové společenské kompetenci. Jenže u nás je bývalý ministr až překvapivě rychle osobou prakticky bez kontaktů, navíc se vzpamatovává po pádu, takže potřebuje spíše lázně, než aby podával výkon či byl jinak užitečný.

Hvězdný prach touží po tom, aby ho někdo zformoval a udělal z něj zase hvězdu. Domnívám se, že jedno volební období, tedy to, které nás čeká, bude hvězdný prach vykazovat soudržnost i kázeň, že předčasné volby nebudou. Lidé zvolení za strany bez programu a bez zakotvení v politickém spektru budou chtít ukázat, že mají větší cenu, než správně nastavený systém.

Proto si o Andreji Babišovi a spol. nemyslím, že je to čistý populismus, ani že jeho hlavní charakteristika je estébák. Prostě se na to nemohl dívat, což není sám, tak si řekl, že do toho šlápne, což je skoro sám s možností po šlápnutí zanechat tak velkou stopu.