Politika se u nás jeví jako zdravotně závadná činnost. Jak jinak si vysvětlit proměnu obličejů a tělesných rozměrů našich volených zástupců i zástupkyň? Proč najednou z cesty mluví lidé, kteří mluvívali k věci? Jak jinak, než s obavami o jejich zdraví, máme sledovat strmé trajektorie politických vzestupů a pádů?

Hrr na výsluní, hrr z výsluní po papuli dolů, až se čumákem v prachu ryje. Před našima očima dochází k drcení hvězd na hvězdný prach. Domnívám se, že hvězdný prach je důležitým sociokulturním motivem nadcházejících voleb.

České společenství vnímám jako velmi rasistické. Na Moravu a do Slezska dohlédám málo, Rakušany vnímám podobně jako nás, Bavoři a Sasové jsou na tom podstatně lépe, o Slovácích nevím nic. Rasistické společenství vnímám v Čechách v tom smyslu, že u lidí a celých skupin lidí se chce, aby zmizeli a nebyli. Daří se to. Ale jen na chvilku. Hvězdy u nás nahoru stoupají rychle a houfně, o to víc najdeme pak hvězdného prachu dole.

Přítel z velké zahraniční firmy mi vyprávěl o tom, že přestali zaměstnávat bývalé ministry. Velké firmy si takové lidi držívají kvůli jejich kontaktům a celkové společenské kompetenci. Jenže u nás je bývalý ministr až překvapivě rychle osobou prakticky bez kontaktů, navíc se vzpamatovává po pádu, takže potřebuje spíše lázně, než aby podával výkon či byl jinak užitečný.

Hvězdný prach touží po tom, aby ho někdo zformoval a udělal z něj zase hvězdu. Domnívám se, že jedno volební období, tedy to, které nás čeká, bude hvězdný prach vykazovat soudržnost i kázeň, že předčasné volby nebudou. Lidé zvolení za strany bez programu a bez zakotvení v politickém spektru budou chtít ukázat, že mají větší cenu, než správně nastavený systém.

Proto si o Andreji Babišovi a spol. nemyslím, že je to čistý populismus, ani že jeho hlavní charakteristika je estébák. Prostě se na to nemohl dívat, což není sám, tak si řekl, že do toho šlápne, což je skoro sám s možností po šlápnutí zanechat tak velkou stopu.

Zemanovci složení také z hvězdného prachu na to šli odjinud. Projekt učinit silnou figuru devadesátých let prezidentem si odpracovali několikaletým úsilím, a je to pozoruhodná lekce, jak se dá zacházet s narativem Blanických rytířů. Založili si Blaník, pozvali do něj lidi s politickou zkušeností a lidi z byznysu, zformovali se a vyjeli. Kdyby se při tom modlili a vedl je svatý Václav, bylo by to boží, takto je to zřetelně po našem.

Třiadvacet let naše společnost produkuje hvězdný prach ve větším množství, než by se slušelo. Nedávno jsem mluvil se saským premiérem Stanislawem Tillichem a pak dlouze přemýšlel o tom, co mi přišlo jiné, než u nás. Byl to fakt, že je po dvaceti letech v politice sportovní postavy, mluví rozvážně, je vtipný a pamatuje si jména našich politiků, které my už jsme dávno zapomněli.

Naši politici se střídají jak svatí na orloji a zvykli jsme si, že zapamatovat si je, většinou není důvod. Nejen není důvod, je to druh hygieny, mažeme je z hlavy, jako nám počítač po třech nedělích automaticky maže spam. A proč si je pamatuje saský premiér? Protože je považuje za úctyhodné postavy, když se dostaly tak vysoko, a proč tak málo vydrží, se možná diví, ale při své zdvořilosti to neříká nahlas.

Někteří lidé na Západě jsou tak vychovaní, že nás považují za velmi pokročile demokratickou společnost, když se tak pečlivě staráme o to, aby ministrem či ministryní, chvilku, bylo za život co nejvíc lidí. Jen konzervativci za kanálem v Británii kroutí hlavou a říkají, že tímto způsobem kdyby se vedl kriketový klub, tak si nikdo nezahraje.

Já na to kontruji, že jsme měli ministryní i bývalou družinářku, proslula povídáním o procesech a byly to procesy, při kterých nikdo neumřel a žádný soudce si z nich nechtěl udělat slávu a ostruhy. U nás někdy nejde o to si zahrát, ale o udržení povědomí o kriketu. Myšlenku s povědomím o kriketu považují za projev slovanské chandry a přejdou ji mlčením. 

Když se ptají, o co při těch procesech šlo, odpovídám, že o Národní divadlo. Oni na to, že to je ještě dobré. Dostáváme se obloukem k tomu, že v jednadvacátém století se dá spolehnout na to, že bývalé družinářky v ministerských postech nevraždí, což nebylo u nás vždycky.

Jenže Angličan se vás pak ptá, jestli to tedy bereme podle klíče „aby se vystřídalo co nejvíc profesí“ a příští ministryní třeba obrany bude například pokladní ze supermarketu. Já na to, co mají proti pokladním a oni, že nic, protože nejsou rasisti.

To my proti pokladním jako ke skupině taky ne. Pokladna je místem, kde jsme si všichni rovni, ne co do rozměru nákupu, v tom, že platíme ceny předem oznámené a pokladní nemá možnost žádat úplatek za případnou slevu.

A tak v předvolebním shrnutí — nejdříve konstantu — Nestavte dál Temelín!

Co se týče hvězdného prachu, je velmi pravděpodobné, že se ho značné množství objeví v příštím Parlamentu. Dívejme se na ně shovívavě, jsou jedni z nás. Mají za sebou otřesy, o kterých se většině lidí nesní, dlouho čekali na stvořitele, který z prachu udělá zas bytost.

Tito lidé, minimálně za ANO a Zemanovce budou jiní, než z Věcí veřejných. Budou vděční za své další životy a čtyři roky nám vydrží. Zárukou společenské stability a vývoje země vůbec jsou ale fungující politické strany. Kdyby se uzavíraly dlouhodobé sázky, vsadil bych si i na ODS.

Odpadly od ní četné pijavice, mají členy, mají liberální ideologii, což je jedna ze čtyř možných. Snad dostanou šanci lidé, kteří do ODS vstupovali jako do strany svobody a schopnosti postarat se o sebe.

Sociální demokracie jako (a přese všechno, co je v ní divného) nejnadějnější skutečná strana těchto voleb, bude potřebovat slušné protivníky. Když mluvím s lidmi, koho volit, říkám jim — vol strany. Buď přesvědčením nebo peněženkou. A když ani pak nevíš, hoď to lidovcům. Jsou prý ze střídačky docela odpočatí a ve formě.

Ale na hvězdný prach si nehoň triko. Většina z nich má za sebou víc, než bys vydržel, a část na to i vypadá. Hvězdný prach v tomto množství přestane vznikat, až se zbavíme rasistického přání, aby někteří, kdo tu s námi pobývají, najednou nebyli.