Věci veřejné už před čtyřmi lety stavěly svou kampaň na rasismu. V programu psaly o „nepřizpůsobivých občanech“. Prosazovali „nekompromisní stěhování chronických neplatičů a nepřizpůsobivých“. Jejich tehdejší první místopředseda na svém blogu psal, že nejezdí městskou hromadnou dopravou, protože ji používají i „ukrajinští“ dělníci a „smrdící“ bezdomovci.

První místopředseda Jaroslav Škárka se s Věcmi veřejnými později ve zlém rozešel. Jeho blogy jsou ale dnes stejně jako tehdy ukázkovým příkladem pohrdání. Najdeme v nich „blábolivou figurku Radka Johna“, „pseudoochránce lidských práv“, voliče čumící na kraviny i prezidenta, který „onemocněl stařeckou demencí“. Dovídáme se, že „novináři (...) jsou většinou packalové“ a že Vít Bárta patří „do Bohnic, do oddělení s klecovými lůžky“.

Už před volbami v roce 2010 bylo možné napsat, že Věci veřejné jsou stranou nenávisti k chudým a Romům. Že jejich represivní plány nemají nic společného s jakýmkoli typem levicové politiky. A že nejpozději se zveřejněním smlouvy mezi Věcmi veřejnými a jejich kandidáty do Sněmovny se Bártova formace vyřadila z politické soutěže.

Jak jinak totiž reagovat na text, který stanovuje pokutu sedm milionů korun jak za odchod ze strany nebo poslaneckého klubu. Tak pro případ, že by se zvolený poslanec opovážil „ve veřejných sdělovacích prostředcích prezentovat názor, který je v rozporu s (...) názorem“ strany.

Čtyři členové Věcí veřejných mají v předčasných volbách do Sněmovny vést kandidátky hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Tři z nich jsou poslanci (Vít Bárta v Plzni, David Kádner v Ústí nad Labem a Jiří Štětina v Hradci Králové), jeden (Karel Pražák v Českých Budějovicích) vedl v posledních krajských volbách neúspěšnou jihočeskou kandidátku Věcí veřejných.

Tomio Okamura samozřejmě ví, že na kandidátku svého Úsvitu zve lidi z uskupení s rasistickým a represivním programem. Že mu to nevadí, ukazuje nejlépe jeho obhajoba spolupráce s Vítem Bártou. V dlouhém prohlášení se věnuje křivým obviněním z korupce a shodě, pokud jde o podporu přímé demokracie. O rasismu v něm ale nenajdeme ani slovo.

Druhé varování, pokud jde o Úsvit, spočívá v programu Okamurova uskupení. Ten je totiž omezen na deset spíše obecných bodů. Z nich lze poznat, že Okamura chce centralně řízený konzervativní stát mimo Evropskou unii. Že usiluje o zpřísnění imigrančích podmínek. Že podporuje prezidentský systém a přímé volby starostů i hejtmanů a že chce prosadit snížení spotřební daně z pohonných hmot.

Nikde se ale v programu nepíše, co je na současném imigračním systému příliš mírné. Nedozvíme se, jak by měly přímé volby starostů probíhat a jak by měli být zvolení funkcionáři odvoláváni. Nikde není napsáno, jak se poznají řádně vychovávané děti, přestože jenom jejich rodiče mají mít nárok na podporu státu.

Varování třetí pak spočívá ve vnitřní struktuře Okamurova Úsvitu. Okamura na svém facebooku píše, že jeho Úsvit má celkem osm členů. A záleží pouze na Okamurovi, zda bude mít nějaké další. Stanovy Úsvitu totiž uvádějí, že pro přijetí nového člena je třeba souhlasu 2/3 všech členů Úsvitu a zároveň souhlasu předsedy - Okamury. Ke změně stanov je pak potřeba souhlas všech členů. Přičemž hlasování o změně stanov musejí být všichni členové přítomni. Pokud se tedy Okamura rozhodne někdy v budoucnu do svého Úsvitu ještě pět deset členů vpustit, už nikdy se jeho stanovy nezmění.

Na okraj podotkněme, že podle stanov předseda Úsvitu schvaluje rozpočet i zprávu o hospodaření. O přímé demokratické kontrole Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury si tak můžeme nechat jenom zdát. Narozdíl od Věcí veřejných se přitom Okamura při svém rozhodování nemusí ohlížet ani na členy, ani na výsledky klikacích referend. Stojí v čele jemu poslušné struktury, která s přímou demokracií nemá nic společného.