Prezident Miloš Zeman má se svým předchůdcem Václavem Klausem společnou jednu nesympatickou vlastnost. S oblibou dává najevo nadřazenost, povýšenost a pohrdání. Zřejmě je za tím v případě obou pánů potřeba kompenzovat jistou psychickou nerovnováhu. Ostatně o tom dosti napsali a jistě ještě více a kvalifikovaněji napíšou jiní.

V rozhovoru pro Haló noviny prezident na okraj sporu o jmenování profesorů označil Martina C. Putnu za „bezvýznamného človíčka“, jehož jmenování bylo malou cenou zaplacenou za to, že se zbavil mso-ansi-language:CS;mso-fareast-language:EN-US;mso-bidi-language:AR-SA">další, tentokrát čistě formální pravomoci.

Tato slova měla zřejmě vyznít jako doklad blahosklonnosti a smířlivosti, zároveň je v nich ale velká dávka jedu. Stal se profesorem, sklidil si svou mediální pozornost, ale přesto je a vždy bude jen bezvýznamným človíčkem.