Klauzeman Revival dnes vystoupil na Pražském hradě

Jan Miessler, Dušan Radovanovič

Miloš Zeman dnes přišel navštívit svého starého přítele na Pražský hrad a notovali si jako před deseti lety: shodli se na potřebnosti většinového volebního zákona a také na tom, že považují politiku za plnou prázdných slibů.

Prezident Václav Klaus si pozval na Hrad předsedu marginální Strany práv občanů Miloše Zemana. Je to první případ, kdy Klaus pozval oficiálně na Pražský hrad představitele dosud neparlamentní nevýznamné strany.

Někdejší Klausův rival a pozdější spojenec nedávno založil Stranu práv občanů, která má navzdory značnému mediálnímu pokrytí preference kolem jednoho procenta, tedy v rámci statistické chyby. Podle řady názorů je hlavním cílem Zemanovy strany před volabmi odebrat hlasy ČSSD, se kterou se její bývalý předseda rozešel ve zlém.

Média proto spekulují o tom, že prezident chce nové straně pomoci před nadcházejícími volbami. To však Klaus odmítl s tím, že svého někdejšího politického rivala zval na Hrad na šálek kávy už loni v září.

Zeman ovšem zdůraznil, že prezident vůči jeho straně vyjádřil „jisté sympatie“ a ještě před setkáním konstatoval, že by dal přednost minerálce. Nakonec však kromě kávy dostal ještě na cestu láhev pálenky.

Klaus a Zeman se prý na setkání shodli na potřebě změnit volební systém na většinový. „Nejzajímavější část diskuze, kde jsme se výrazně shodli, se týkala právě potřeby změny volebního systému, protože bez této změny zde budou stále generovány velmi slabé vlády, které budou spíše předmětem útrpnosti než obdivu," uvedl po setkání Zeman.

O tom, jak by chtěl šéf jednoprocentní strany takový systém zařídit a jakým způsobem by měl být pro jeho partaj výhodný, se nepíše. Podle politologa Jiřího Pehe si politici a politologové propagující silné a nejlépe jednobarevné vlády nevidí na špičku nosu.

„Vláda jedné strany může fungovat pouze ve skutečně vyspělých demokraciích, jako je Velká Británie, kde politici většinově ctí určitá nepsaná pravidla hry, takže svého dominantního postavení nezneužijí k obohacování či útoku na nezávislé instituce, které je mají kontrolovat,“ napsal v úterý Pehe pro Deník Referendum.

Nový předseda Strany práv občanů se s prezidentem shodl také na tom, že současná politika je vyprázdněná a redukovala se pouze na souboj o mocenské pozice. Místo řešení ekonomické krize se voličům nabízejí laciné sliby, uvedl Zeman, který svého času slíbil vázat členské průkazy čestných členů ČSSD do kůže členů ODS.

O laciných slibech samotného Miloše Zemana zase v roce 1998 mluvil jeho současný přítel Václav Klaus. „Jeho popularitu vytvořila nesplněná očekávání plus jeho mimořádně agresivní, vynalézavý a bohužel úspěšný způsob, jak oslovit všechny nesebevědomé nespokojence v naší zemi (a je jich nemálo) a jak jim zase slibovat něco, co je — samozřejmě — nesplnitelné,“ uvedl Klaus na Zemanovu adresu ve stejném roce, kdy s ním uzavřel opoziční smlouvu, v jejímž rámci oslabená ODS čtyři roky tolerovala menšinovou vládu svých někdejších úhlavních nepřátel.

„Nejsem Václav Klaus. Neslibuji něco, co nemohu splnit. A raději bych odešel z politiky, než abych se zavázal k něčemu, o čem vím, že to nedokážu dodržet... Tvrdit, že růst nastane týden nebo měsíc po vítězství ČSSD, by byly klausovské lži. A já nelžu,“ prohlásil zase ve stejném roce na Klausovu adresu Zeman.

„Pozvání Zemana na Hrad na kávu tak nejspíš bylo hlavně oplátkou za pomoc při zvolení Klause prezidentem," domnívá se politolog Lukáš Jelínek, podle kterého jsou od uzavření opoziční smlouvy oba politici  symbolem proměny ideového zápasu v mocenské výměnné obchody a oba také spojuje postava Miroslava Šloufa. „Šlouf lobboval za zvolení Václava Klause a dnes

řídí kampaň SPO. On je spojnicí mezi ekonomickým zázemím prezidenta,

včetně vazeb na Lokoil, a ekonomickým zázemím Zemanovy strany," dodal Jelínek.

Další informace:

ČTK Zeman a Klaus se shodli, že je třeba změnit volební systém

ČTK Zeman ani Klaus k sobě nešetřili ostrými slovy, ale také chválili

    Diskuse
    PM
    January 27, 2010 v 11.59
    Stalo se už jakýmsi nepsaným zákonem, že při setkání dvou osobností, které je mediálně významné a tudíž dokumentováno smečkou fotografů, musí dotyční potentáti vyslancům sedmé velmoci pózovat. Vzájemné potřesení pravicí už dávno přestalo být pozdravem a ujištěním o přátelských úmyslech, je to póza pro novináře. Zatímco při pozdravu hledíme druhé osobě do očí, při úlitbě božstvu popularity stojí i hlavy států trapně jako panáci a fascinovaně zírají do čoček aparátů. Protějšek, partner, s nímž se drží za ruku, je v tu chvíli jen rekvizitou, neboť hleďte - tady jsem já, ve středu pozornosti a v ohnisku fotoblesků, jen mě vemte pěkně z anfasu, ať není vidět ten nevábný profil mého nosu, ježatého obočí a druhé brady. Ze snímku je evidentní, že ani Klaus ani Zeman nemyslí na toho, s kým si podávají ruku, ale na to, jak se budou vyjímat na stránkách tisku. Ten nám pak ve výsledku prezentuje nikoli reálný svět, ale jeho „vylepšený“ obraz, tzv. mediální realitu. Je až úsměvné, jak i Zeman, který novináři svého času tak nepokrytě pohrdal, jim ochotně pózuje, když přijde na věc. Inu, kdo by nechtěl vypadat před veřejností lépe než ve skutečnosti?
    Našinec, který jen výjimečně má možnost být důležitým událostem přítomen osobně, je bohužel na realitu zprostředkovanou médii odkázán. Novináři i politici to dobře vědí, a tak nám, opět bohužel, mohou diktovat svůj vkus. Nebo spíše nevkus, jako právě zde.