Usměvavá mladá žena, plná taška s nákupem, modrá obloha, žlutý štít s usměvavou beruškou a nápisem „Beruška. Každý den nízké ceny“. Na jednom billboardu jede žena na kole a tašku s nákupem má v košíku na předním nosiči. Po levé ruce má plochu simulující červeno-bíle kostkovaný ubrus a černý nápis: „My, Poláci, to tak máme. Dovolenou trávíme s Beruškou.“

Na druhém billboardu drží žena tašku v ruce, má hluboký výstřih, náhrdelník, slaměný klobouk, větrem rozcuchané vlasy. V přeplněné tašce vidíme lahev s vodou, krabice s džusem i ovoce. Po levé ruce tvoří podklad pro heslo „My, Poláci, to tak máme. Z pláže do Berušky“ koupelnové koberečky nebo možná korkové prostírání s lemem. Pod nápisem nezbytná usmívající se beruška a slogan „Beruška. Každý den nízké ceny“.

Existuje i verze s usměvavým mužem, který má v náručí vedle tašky s nákupem ještě malého chlapce, a nápisem „My, Poláci, to tak máme, táboříme s Beruškou“.

Biedronka, což v češtině znamená berušku alias slunéčko sedmitečné, je levný supermarket. Vznikl jako polský, dnes značku a s ní i více než dva tisíce prodejen v zemi vlastní jedna portugalská společnost, která se věnuje výrobě potravin a provozu supermarketů.

Z levných polských supermarketů známe v České republice menší obchody sítě Žabka. Stejně jako Biedronku ji v devadesátých letech založil Mariusz Świtalski, dnes jeden z padesátky nejbohatších Poláků (s majetkem něco přes šest a půl milardy korun). A stejně jako Biedronku ji prodal.

Výše popisované billboardy jsou součástí debaty, která se dnes v Polsku vede o možném zákazu nedělního prodeje. Firmy tak veřejnost přesvědčují, že Poláci mají své supermarkety rádi, že by byli smutní, kdyby do nich nemohli chodit. A že i na dovolené, jen jak vylezou z vody, už, už myslí na to, jak se do svého supermarketu dostat. Kromě toho firmy samozřejmě opakují, že v případě zákazu dojde ke snížení počtu pracovních míst nebo propadu hrubého domácího produktu.

Zákaz nedělního prodeje prosazují v Polsku dlouhodobě odboráři. Říkají třeba, „že už v roce 2006, kdy Solidarita začala mluvit o nedělním zákazu prodeje, zaměstnavatelé strašili, že budou muset propustit až 7 procent pracovníků. Zákaz do téhle chvíle není, a od té doby se zaměstnanost, podle prodejní sítě, snížila o 40 až 60 procent. Pracovníci, kteří zůstali, si musejí poradit s úkoly, které byly dříve rozděleny mezi dvě i tři osoby.“ A dodávají, že když dojde na svátek, protože v Polsku už se podařilo prosadit zákaz prodeje během dvanácti svátků v roce, tak je vyšší frekvence nakupujících v den či odpoledne před ním.

Podobu kampaně určují odkazy ke křesťanství, resp. katolicismu, a tedy svěcení neděle jako volného dne. Odtud hesla jako „Vraťte nám na neděli rodiče“ anebo „Pane Bože, zařiď, aby se mnou byla máma v neděli doma. / Rodiče nenakupujte v neděli“, která jsou kombinována s obrázky smutných dětí - u prázdného stolu nebo třeba s hlavou v dlaních v nákupním košíku. Nebylo také náhodou, že kampaň polských odborářů za zákaz nedělního prodeje začala letos v první únorovou neděli před katovickou katedrálou.

Českým Senátem prošel v poslední červnový týden návrh zákona, který by zákazal prodej ve vybraných svátcích v České republice. O zákonu jsme psali, když ho Senát projednávat začal. Sněmovna, pokud se sama dřív nerozpustí, návrh bezpochyby zamítne. Je ale dobře, že se o tématu mluví, když už se k němu nevedou kampaně (jako třeba v Rakousku, Německu nebo Polsku).

Že změna je možná, ukazuje, že zákaz nedělního prodeje podporovalo v Polsku v devadesátých letech jen kolem čtvrtiny obyvatel, v roce 2007 to bylo už 55 % a dnes jde o 77 % Poláků.

U nás zatím hrají prim supermarkety, z nichž jeden zrovna na billboardech lže, že „základní potřeby máme každý jiné“. Každému jiný vzduch, jinou vodu, jiný chleba... A hlavně: Od rybníka rovnou do hypermarketu, my, Češi, to tak máme!