Za město zmíněné v titulu sloupku lze dosadit jakékoliv jiné — všechna česká města se stala nákupními ráji. Je to největší a nejviditelnější změna, které jsme za 20 let demokratického vývoje dosáhli. Je to koneckonců též hlavní důvod, proč ten předchozí režim ztratil veškerý kredit; Češi (a tehdy také ještě Slováci) nemohli donekonečna žít ponižováni a deptáni poznáním, že na „Západě“ mají za výlohami od každého předmětu spotřeby hned desítky druhů a značek, to vše bez front a zabalené v neuvěřitelně barevných obalech. Na německých a rakouských televizních kanálech jsme s náboženským vytržením sledovali nikoliv západní filmy, kterým jsme nerozuměli, nýbrž západní reklamy, které jazykovou bariéru hravě překonávaly esperantem konzumního zaslíbení.

A pak tu byla osobní svědectví: „No zkus si to představit, prostě jdeš ulicí, obchod s elektronikou: deset regálů jenom kazeťáky, deset regálů jenom televize, deset regálů videa. Pak něco podobnýho v potravinách, v drogerii, totéž s oblečením, ve větším s autama, no se vším. A když si něco koupíš, z pokladny vyjede lístek a na něm je napsáno datum a čas, která je to prodejna, co sis koupil, jakou bankovkou jsi platil a kolik ti vrátili! No z toho seš úplně vyřízenej...“

Konverze k Západu byla masová; Východ nebyl Západem uzbrojen, jak se snad domnívají intelektuální konstruktéři různých lidskoprávních diskursů (a proto asi požadují stálý přísun nejmodernější výzbroje ze Západu k nám), nýbrž ukonzumován. Rusové se prý během listopadové revoluce podivovali, jak to, že jsou u nás lidé ochotni vyjít do ulic, když ve zdejších masnách visí salámy a téměř všichni si mohou pravidelně vyjet na lyže — jako by nechápali, že blahobyt je vždycky relativní a že jsme přirozeně neporovnávali s obchody východními, nýbrž s těmi na Západě.

A teď už máme, co jsme chtěli. Jdete po ulici, obchod s elektronikou, deset regálů kazeťáků, deset regálů televizí... občas i dvacet. Ba vývoj nezastavíte, takže už ani nemusíte chodit po ulici, kde se do aktu nakupování vsouvají zbytečné mezery a panují tam všelijaké povětrnostní podmínky — máme shopping malls, místa, kde se naše svoboda volby realizuje jaksi nejkoncentrovaněji.

V sobotu jsem takový den svobody zase jednou zažil a musím přiznat, že ani za dvacet let jsem se s ní nenaučil náležitě vycházet. Asi mají pravdu ti škarohlídové, kteří tvrdí, že nejdříve musejí vyrůst alespoň dvě generace nenamočené do komunistické diktatury. Třeba už jen to, jak celou věc vždy co nejdéle odkládám, takže mé potřeby se pak sdružují; k podzimní bundě tentokrát přibyly i kalhoty. Abych nešel na volný trh sám, spojil jsem se s kamarádkou, která se tam vyzná. Doporučila brněnskou Olympii, dle internetu „největší nákupní a zábavní centrum na Moravě“, tam je všechno pěkně pohromadě, tam něco určitě seženeme. Ale protože si své nepřipravenosti na podmínky svobody jsem vědom, prosadil jsem, abychom dopoledne nejdříve zajeli do centra města, kde to znám (tedy ty ulice, obchody se neustále mění skutečně volně). Staré dobré centrum Brna se nám odvděčilo náramně — v prvním obchodě jsme uviděli a koupili košili (nad plán!), v druhém obchodě kalhoty, a na Zelňáku k tomu všemu ještě burčák.

Pak už ovšem většinu obchodů zavřeli (vidíte, to jsou ty ulice a zbytečné mezery v nakupování) a bylo třeba odjet do největšího centra všeho na Moravě. Zastávka speciálního olympského autobusu je umístěna stylově — mezi obchodním domem Tesco a nákupním centrem Vaňkovka. Takhle opravdu nemůžete dostat absťák; prostě rotujete mezi Vaňkovkou, Tescem a Olympií, a když na to přijde, v Tescu v Heršpicích mají otevřeno nonstop. Vždy je kam jít.

V Olympii jsme strávili celkem pět hodin, prošli snad všechny obchody s módou, ale bundu jsme nekoupili. Zážitek je to silný, takový drogový. Žádné mezery, stálý přísun podnětů; a všechny jsou exotické. Original Marines, Guru, Timberland, Esprit, Kaky, Billabong, Motivi, Rip Curl, Takko, Wildcat, Gant, Tommy Hilfiger Denim, tuc tuc tuc tuc tuc tuc tuc tuc tuc tuc I want your body, baby, tuc tuc tuc tuc tuc tuc give me your body, baby, tuc tuc tuc tuc tuc bum prásk, Calzedonia, Copacabana, horko a žár, Copacabana, noc je blíž; abys mě zas jako blázen měl rád a se mnou tím pískem chtěl jít, Next, pro tvý vlasy vstoupím do Armády spásy, ať padne měna, jsi tak pěkná, pěkná, pěkná!, Lacoste, hello, you fool, I love you, come on join the joyride, join the joyride, Reserved, I can act like an animal, hey fuckers, don’t say that, don’t say to me, let me do it, I can eat you like a cannibal, New Yorker, Kyjovan, Bistro Panda, California Cuisine, Pizza, KFC, Oriental Food, Patatas, pikantní vepřové nudličky, 79 Kč, Dobrá voda mírně perlivá, 18 Kč, WC → → → → → → → → Prosím tady se platí!, 5 Kč, Blend, I can live without you, with or without you, with or without you, Gas Man Fashion, kapkou krve jméno si psát tvý na polštář, vzpouzím se, unikám tvým nástrahám, pláčem se zalykám, Marks & Spencer, C & A, H & M, J & W, Kratiknot & Brumbál, 2 390 Kč, 5 450 Kč, 1 890 Kč, škrt, nová cena 1 490 Kč, 2 790 Kč, tak půjdeme ještě do Tesca? Já už prostě nemůžu. Teenageři-všech-zemí-spojte se! Silami spojenými na volném trhu brzy ovládnete celý svět, kdo se bude chtít obléci, bude se muset obléci jako vy. Nebo jít k Pietro Filipimu, tam dokonce ani hudba nehraje, tím se ovšem asi podstatně zvyšuje DPH nabízeného zboží...

No, tak jsme zase venku. Teď přijde mezera, dlouhá pauza na zpytování svědomí. Pro poučení se pokusím shrnout příčiny svého selhání: 1) Rigidní, nepružné představy a návyky, které neodpovídají volné hře tržních sil. 2) Čas: Jenom hlupák chce koupit podzimní bundu na podzim. Ta se kupuje v létě. Pobyt je rozvrh! 3) Prostor: Rozmysli se, kam vyrážíš. Třeba se ty shopping malls od sebe nějak liší. Ale jak? 4) Srdce: Když do toho nedáš srdíčko, nemůžeš se divit, že prohraješ. Jak to, že vidíš podivnou výšivku na rukávu bundy, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Kdo se povyšuje, bývá ponížen!

Ale já se napravím. Není všem sezónám konec.