Vánoce nejsou zase tak špatné
Petr JedličkaZdá se mi to, nebo se letos v hypermarketech opravdu poprvé nehrají koledy?
Psalo se tu již několikrát, že naše civilizace nefunguje zdárně: jednou proto, že nezvládá sociální rizika globalizace; jindy zas, že ničí Zemi a ještě to drze přiznává. Myslím, že obojí je pravda. Neméně často se tu však objevil i názor, že o úpadku západní kultury vypovídá způsob, jakým slavíme Vánoce. A zde bych, vážení kolegové, rázně nesouhlasil. Pokud jde o Vánoce, přijde mi, že se poměry viditelně zlepšují.
Mám k tomu takovou historku: Potřeboval jsem si pořídit čepici. Ne, že bych patřil k milovníkům pokrývek hlavy. Vlastně mi čepice nikdy neslušely a, po pravdě řečeno, pořád je od školky ztrácím. Jenomže počasí se rádo chystá na konference o globálním oteplování třeskutými mrazy a já to za roky, co po ulicích chodívám s transparentem „Za pět minut dvanáct“, dobře vím. Jakmile jsem proto uslyšel slovo Kodaň, už jsem si běžel do města pro teplý vánoční dárek.
děkuji za Váš povzbudivý článek. Zpráva o tom, že chasníci z Žabin učinili z Vánoc svátky otevřenosti, mě naplňuje nadšením. Trávím Vánoce v téměř rodném Brně a byl jsem se včera podívat na předvánoční trhy, které moje máti letos tolik vychvaluje, a máte pravdu - stánky jsou vkusné a především, Brňané tam ve spojení s punčem stvořili veřejný prostor, místo vytrvalého hovoru, radosti a vzájemnosti. Město ožilo, lidé jako by na tu příležitost jen čekali. A další malý zázrak brněnské "občanské společnosti" se odehrává o ulici níže v pasáži Alfa: lidé kolem Hadivadla a Švandovy kavárny posháněli hudebníky a zpěváky a hrají v pasáži pro veřejnost Rybovu Českou mši vánoční. Naplňují ji tak přesně tím smyslem, kterým ji Ryba kdysi obmyslel. První provedení bylo včera v sedm, druhé bude dnes na Štědrý den v deset večer.
Nezastírám, že je mi blízký patos přehánění a patos odmítání, které se nějak vtělují i do mých sloupků - mám za to, že přehánění a odmítání jsou jedněmi z prostředků kritického myšlení, dávají věcem vyniknout a snad i umožňují zahlédnout celek situace. Ale jsem velice rád, že existují i jemnější pozorovatelé, jako jste Vy. Ponechávám si svůj skeptický názor na naši situaci kulturní i duchovní, i svou zkušenost Vánoc jako svátků podivné neurózy (pro ilustraci dvě miniatury z našeho domu dnes, na Štědrý den: ráno mě vzbudil vytrvalý křik z vedlejšího bytu, myslím že matka plísnila dítě; a o pár pater níže odjela naší známé dcera s dítětem a manželem, kteří tu měli zůstat, nějak se včera nepohodli a ona tak bude proti očekávání na Vánoce sama); je ovšem osvobodivé, že i z tohoto domu lze odejít na Svoboďák a tam se s někým potkat. Veřejný prostor má snad i tento význam, že otevírá všelijaké neurotické uzavřenosti a dává nám zažít radostnější či "reprezentativnější" stránku lidství.
A nic bych nikam nepsal, kdybych si nemyslel, že naše situace je dlouhodobě nezměnitelná. Možná už v Brně na Svoboďáku začala naše všeobecná obnova, možná už delší čas skrytě běží, jen je třeba ji dotovat punčem, aby se projevila.
Hezké svátky všem.