„Proč nedemonstrují proti závažným problémům současnosti?“ Nabízí se otázka nad skutečností, že se lidé sešli včera na Hradčanském náměstí na setkání s honosným názvem Demonstrace za obranu akademických a občanských svobod. Trochu mi to připomíná výtky, které slýchávám ke svým textům: „Proč píšeš o tomhle, proč ne raději o tamtom?“

Včerejší demonstraci lze vyčítat to, že byla svolaná pozdě. Divadelní scénka nemusí připadat každému vtipná. S proslovy na demonstraci nemusí všichni souhlasit. Můžeme se také zamýšlet nad tím, jestli aktivní veřejnost chápe, co Miloš Zeman svým počínáním sleduje. Výhrad lze mít jistě celou řadu, i mě nějaké napadají. A určitě se najde řada lidí, kteří v tomto sporu stojí na Zemanově straně.

Bylo by také zajímavé analyzovat, jak k problémům naší společnosti přistupuje kulturní elita (vy víte kdo), proč se některým tématům vyhýbá, a proč se veřejné debaty tak často personifikují.

Ale argument, že protestovat proti něčemu, zabývat se nějakým tématem, je nevhodné, protože jsou přece jiné důležitější problémy, lze použít téměř vždy.

Asi i proto se s ním setkávám velice často. Naposledy v souvislosti se zlepšováním podmínek v českých porodnicích. Máme právo požadovat partnerský přístup ze strany zdravotnického personálu a nepřerušovaný kontakt s našimi právě narozenými dětmi, když hrozí, že se některé porodnice zavřou? Když přestává být lékařská péče dostupná všem? Když naše matky rodily v nesrovnatelně horších podmínkách? Když se hroutí sociální stát? Když mají děti v Africe hlad?

Působí to asi nepatřičně ve světě, kde je tolik problémů. Ale podobnou optikou můžeme nahlížet i na nevyhovující bydlení lidí, kteří bydlí na ubytovnách. Mohou být rádi, že nejsou na ulici. A lidé, kterým hrozí exekuce, by si zase mohli vzpomenout na ty opravdu hladové. Můžeme realtivizovat i nepříjemnou situaci rodin, které nemohou pořídit svým dětem nové boty, nebo hračky. Vždycky se dá najít někdo, kdo je na tom hůř, vždycky se dá najít téma, které je závažnější.

A asi nejvíc mně je na tomhle argumentu protivné, že mi připomíná tvrzení, že ekologie je třešničkou na dortu, kterou se budeme smět zabývat, až úspěšně proběhne transformace. Už tehdy jsem si říkala: Kdy to asi bude?