Zeman před poslanci jako specifická verze prezidentského populismu

Vratislav Dostál

Prezident Miloš Zeman v úterý vystoupil před Poslaneckou sněmovnou. V dlouhém projevu vyjmenoval nejpalčivější problémy České republiky a navrhl jejich řešení. Politologové nepochybují, že obsazuje terén, který mu podle Ústavy nenáleží.

Prezident Miloš Zeman vystoupil v úterý v Poslanecké sněmovně. Ve svém projevu připomněl některé své předvolební sliby, zastavil se u problémů, které považuje pro budoucnost České republiky za nejpalčivější, navrhl několik opatření, jež by tyto problémy mohly vyřešit a představil svůj tým poradců.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Podle expertů oslovených Deníkem Referendum bylo evidentní, že Zeman mluvil přes hlavy poslanců k občanům a stal se přímým hlasem jejich nespokojenosti. „Vyrůstá nám před očima specificky česká verze prezidentského populismu,“ uvedl pro Deník Referendum například politolog Milan Znoj.

V úvodu svého vystoupení Zeman připomněl, že se ve svém inauguračním projevu zavázal, že se jako přímo zvolený prezident pokusí přispět ke zklidnění české politické scény. Zároveň zdůraznil, že věří, kterak čeští politici napříč politickým spektrem budou schopni se dohodnout na rozumných opatřeních i tehdy, jestliže mezi nimi budou přetrvávat naprosto přirozené programové rozdíly.

Zeman také předeslal, že bude plně využívat kompetencí, které mu Ústava České republiky dává. „A to je mimo jiné pravidelná účast prezidenta republiky na zasedání vlády a pokud možno pravidelná, nebo alespoň častá účast prezidenta republiky na zasedání obou komor Parlamentu, jistě k veliké radosti těch, kdo si mě přijdou vyslechnout,“ uvedl prezident.

Podle Zemana Česká republika trpí třemi základními problémy: korupcí a rozkrádáním majetku, rostoucí nezaměstnaností a vzrůstající nedůvěrou k ústavním institucím.

Problém první: korupce a rozkrádání

„Domnívám se, že česká společnost v současné době čelí třem základním problémům," uvedl Zeman ve svém projevu před poslanci. „Prvním problémem je korupce a obecně rozkrádání, ať už soukromého, nebo státního majetku. Druhým problémem je rostoucí nezaměstnanost a konečně třetím problémem je klesající důvěra vůči ústavním institucím včetně Poslanecké sněmovny, která v současné době činí třináct procent,“ dodal.

Posléze zopakoval, že za nástroj umožňující omezit korupci považuje zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Vztahovat by se podle něj neměl pouze na politiky, nýbrž i na policejní důstojníky, státní zástupce a soudce.

„Právě zde se nemůžeme vyhnout podezření, že tito lidé jsou filtry, jimiž procházejí trestní oznámení, a že tito lidé mohou být náchylní k tomu, aby za úplatu mnohdy převyšující sedm milionů korun v lahvi od vína zastavili, nebo aspoň zpomalili trestný proces u těch, kteří ukradli miliardy," vysvětlil prezident Zeman a navrhl převzít normu, která již funguje v Německu.

„Chtěl bych - protože už jsem o tom mluvil ve svém inauguračním projevu - jenom připomenout, že si nemusíme vymýšlet nic nového. V Německu existuje obdobný zákon řadu let a jeho podstatou je, že důkazní břemeno přenáší z často málo kvalifikovaných finančních úřadů na toho, kdo má svůj majetek prokázat,“ uvedl Zeman.

„A chtěl bych vám sdělit, že jenom v roce 2011 bylo v Německu zabaveno 2 120 nelegálně získaných majetků. Místo toho, abychom se rozohňovali v boji proti korupci, bychom měli hledat nástroj, který by tuto korupci výrazně omezil, a já vám tento nástroj i na základě zahraničních zkušeností nabízím,“ zdůraznil prezident.

Problém druhý: nezaměstnanost

Druhým problémem České republiky je podle Zemana nezaměstnanost. Za klíč k řešení bídné kondice české ekonomiky a snížení nezaměstnanosti Klausův nástupce považuje investice do zdravotnictví, do školství, sportu, infrastruktury a bytové výstavby.

„Česká ekonomika je hluboce podinvestovaná. Česká ekonomika žije na dluh. Česká ekonomika preferuje spotřebu ať už vládní, nebo spotřebu domácností na úkor investic. A toto tvrzení je zcela určitě velmi nepopulární, protože investice nemají volební právo,“ uvedl Zeman.

Připomněl také, že podporuje návrhy opozice týkající se zavedení progresivního zdanění i zvýšení korporátní daně. „Nemám nic ani proti rozdělení daňových pásem na dvě skupiny, to znamená na energetické a bankovní společnosti na jedné straně a ostatní firmy na straně druhé. Na druhé straně odmítám návrhy opozice, aby se výnosy získané případným zvýšením daní přelily do spotřeby například zvýšením sociálních dávek,“ doplnil prezident s tím, že považuje za odstrašující zkušenost se třináctými důchody.

„Co znamenají investice? Jsou to především investice do lidí, to znamená do zdravotnictví, do školství, do sportu, ale také investice do infrastruktury a bytové výstavby, tedy investice s nejvyšším multiplikačním efektem, investice, které jsou jako jediné schopny rozhýbat hospodářský růst,“ vysvětlil prezident. „Jediný skutečný motor pro hospodářský růst jsou právě investice jak do lidí, tak do betonu,“ dodal.

Za třetí svou prioritu Zeman označil změnu volebního zákona. „Mluvil jsem o tom již v Senátě a jsem přesvědčen, že toto pro mne bude nejobtížnější úkol, který se budu snažit prosadit. Proč? Protože všechny parlamentní strany, ať si to přiznávají, nebo nepřiznávají, a ony si to většinou nepřiznávají, trpí tím, čemu se říká personální vyprázdněnost,“ uvedl Zeman.

Problém třetí: nedůvěra v ústavní instituce

Zeman navrhuje tři změny volebního zákona: snížení preferenčního procenta pro kandidáty, zvýšení počtu volebních krajů ze čtrnácti na pětatřicet a zavedení tzv. panašování. Zvýšení počtu volebních krajů — jehož efektem by bylo posílení většinových prvků českého volebního modelu — by podle Zemana voličům umožnilo vybírat skutečné osobnosti a nikoli bezejmenné kandidátky.

Takzvaného panašování by pak voličům umožnilo volit kandidáty napříč jednotlivými kandidátkami. „Umožněte voličům, aby volili osobnosti napříč politickým spektrem. Jste si tak jisti, že máte dobré osobnosti, tak se nemáte čeho bát. A pokud si jisti nejste, tak je to vaše smůla. Jinými slovy, toto je asi nejobtížnější, protože to vede k tomu, že by se do parlamentu za jednotlivé politické strany dostali ti lidé, kteří by na těchto kandidátkách bez ohledu na stranickou příslušnost měli největší důvěru voličů,“ vysvětlil Zeman.

Poté představil tým svých poradců. Zdůraznil přitom, že nejde o placené funkce. „Úmyslně zdůrazňuji expertní tým, nikoli placení poradci, protože placení poradci, právě proto, že jsou placeni, často souhlasí se svým šéfem jenom proto, aby nepřišli o místo a o plat. Protože je to mediálně vděčné téma, byť podle zásady, že čím méně důležitý problém, tím více se o něj zajímají novináři, dovolte mi, abych vám podle svého slibu sdělil transparentní složení svého málo početného expertního týmu,“ uvedl Zeman.

Koordinátorem týmu bude kancléř Vratislav Mynář. Poradcem pro průmysl, dopravu a stavebnictví bude prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák, poradcem pro sociální politiku bude předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil, pro finanční politiku bývalý ministr financí Jiří Rusnok, pro právo a justice bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, pro zemědělství bývalý šéf JZD Slušovice František Čuba, pro energetiku Martin Nejedlý a pro zahraniční politiku ředitel zahraničního odboru Pražského hradu Hynek Kmoníček.

V závěru svého projevu Zeman kritizoval ministra zahraničí Karla Schwarzenberga například za to, že Česká republika nemá již rok velvyslance v Rusku. Zopakoval přitom, že hodlá i nadále plnit to, k čemu se zavázal v inauguračním projevu, tj. že bude moderátorem, nikoliv soudcem diskusí tam, kde tyto diskuse zbytečně váznou.

Zeman také zopakoval, že je stoupenec rychlejší integrace Evropské unie, přijetí Eura (za pět let) či toho, aby Česká republika byla součástí tzv. tvrdého jádra Evropské unie. „To znamená jádra se zesílenou spoluprací členů tohoto jádra, a že jsem současně vehementní odpůrce nesmyslných opatření bruselské byrokracie počínaje úspornými žárovkami a — dámy prominou — konče kvótami pro ženy, které podle mého názoru musí urážet každou schopnou ženu,“ vysvětlil Zeman

Zeman a prezidentský populismus

Podle politologů oslovených Deníkem Referendum hovořil Miloš Zeman ve Sněmovně přes hlavy poslanců spíše k občanům a stal se přímým hlasem jejich nespokojenosti.

„Zeman se sice zaklínal parlamentní demokracií, přesto sám sebe situoval do pozice člověka, který bude zprostředkovávat dialog, iniciovat vyšetřovací komise, dohlížet až na takové detaily jako jsou kulturní atašé na našich ambasádách,“ připomněl v rozhovoru pro Deník Referendum politolog Lukáš Jelínek.

Zemanova kritika politických stran podle něj působila dost lacině, s jediným vyústěním pro občany: „Když ony jsou neschopné, o to víc naslouchejte a důvěřujte svému přímo zvolenému prezidentovi,“ uvedl Jelínek s tím, že náměty, s nimiž Zeman přišel, by měla předkládat spíše vláda nebo parlament.

„Zeman by rád přenesl míč na jiné hřiště, než je parlamentní. Do speciálních vyšetřovacích komisí složených ze státních organizací, na tripartitu a nevím kam ještě. Jsme ale stále parlamentní demokracií a i řešení politických konfliktů by se mělo odehrávat v mantinelech parlamentní demokracie,“ vysvětlil Jelínek.

„Vyrůstá nám před očima specificky česká verze prezidentského populismu, která může Miloši Zemanovi pomoci, aby na druhou kolej odstavil politické strany, které, jak ukázal, trpí vyprázdněností, aby oslabil parlament, který, jak ironicky poznamenal, by měli být kolbištěm idejí a ne semeništěm hádek a intrik, a vládu by nejraději učinil ke svému obrazu, neboť on prostě ví, jaká má být správná hospodářská politika, což jim také od plic řekl,“ uvedl pro Deník Referendum politolog Milan Znoj.

„Docela symbolicky přitom představil svůj tým poradců, abychom věděli s kým tu českou politiku hodlá postavit na nohy (anebo do latě). Zatím jsme znali jenom představení vlády u prezidenta, když ministři přejímali od prezidenta jmenovací dekrety, zdá se ale, že od Zemana prezidentem budeme mít rovněž představování hradních rádců před parlamentem, aby politici na vlastní oči viděli, kdo reprezentuje lid na Hradě,“ doplnil Znoj.

Podle Jelínka nicméně nebyl Zemanův projev originální. „Zaznělo v něm mnoho už dříve přednesených a kontroverzních myšlenek (například o úpravě volebního systému). Jako by si Zeman vedl svou, bez ohledu na okolní ohlasy,“ uvedl Jelínek. „Což je paradoxně v rozporu s jeho vzýváním dialogu,“ dodal s tím, že je tudíž otázkou, nakolik k dialogu bude Zeman vlastně nakonec přístupný.

„Kromě toho získávám dojem, že Zeman své projevy chystá dost ledabyle — u sklenky vína krátce před jejich přednesem — a od řečnického pultu se dost nechává unášet, kam jej jeho rozvinuté věty donesou,“ uzavřel Jelínek.

    Diskuse
    Tak jo …

    Jen by mne zajímalo, co a jak měl Zeman říci jinak, aby to uvedení experti neoznačili za prezidentský populismus

    Nebo má mlčet?

    May 8, 2013 v 10.52
    ... jen by mě zajímalo, co se vlastně myslí tím termínem "populismus"?

    Občas mám dojem, že jde jen o bezobsažnou nálepku.

    Byl populistou de Gaulle?
    VH
    May 8, 2013 v 12.22
    Komentátorské stereotypy?
    I když si osobně myslím, že v podmínkách zániku industriální etapy civilizace s její masovou (ne)zaměstnaností je čas spíše na reformu politického než volebního systému (viz diskusi k článku V. Krajnaského), a obávám se dalších bankovních reforem pod taktovkou bývalého kolegy Rusnoka, hrubě se mi nelíbí apriorní negativní stanoviska těch etablovaných komentátorů, kteří v každém Zemanově projevu vidí populismus či diktátorské choutky. Ptám se proto: kdo jiný má poslancům připomínat, co je jejich povinností vůči občanům, a kdo jiný by měl být přímým hlasem nespokojenosti občanů, když ne prezident, kterého si ve svobodné soutěži a navzdory dost úděsným manipulacím mocných sami zvolili do čela své republiky?
    HP
    May 8, 2013 v 12.25
    Autor splnil úkol
    Jako vedoucí rubriky Domov okomentoval prezidentův projev tím, že předložil názory pár politologů. No, ale možná bude užitečnější, když se k tomuto projevu vrátí později v souvislosti se sledováním aktivity prezidenta v plnění úkolů, které si i v tomto projevu prezident Zeman sám vytýčil. Třeba se dočkáme i autorova vlastního názoru a hodnocení.
    May 8, 2013 v 13.14
    Jen poznámku pro Romana Kandu
    De Gaulle není dobrý příklad v žádném ohledu. Předně byl spíše nacionalista než populista, takže by politickým elitám sotva vyhrožoval nějakým povstáním ponížených. Hlavně ale právě on prosadil přímou volbu prezidenta (1962) a Francii změnil v poloprezidentský režim způsobem obskurním a „protiústavním“, když využil čl. 11 ústavy, který dovoloval vypsat prezidentovi referendum o uspořádání veřejné moci, kam tedy zařadil hnedka novou ústavu. Vypsat referendum prezident mohl ovšem jen na vyžádání od premiéra, ale nějaká „kontrasignace“ , jak jsme sami viděli v případě prezidentské amnestie u nás, není žádnou překážkou pro prezidenta, který ví, co chce. Nemyslím, že by Miloš Zeman nevěděl, co chce. Doufejme, že nechce to, co de Gaulle.
    May 8, 2013 v 19.11
    ad M. Znoj
    V jakém smyslu není de Gaulle "dobrý příklad"? Nejsem si jistý, že prizma "dobrého příkladu" je v hodnocení politiky to nejadekvátnější. V jakém momentu se politik či politika stává "dobrým příkladem"?
    Možná horším příkladem je Napoleon, který byl asi první, kdo v moderních parlamentních poměrech dokázal zmobilizovat populus manipulativním způsobem proti parlamentním institucím a zatrhl jim tipec. Co je příkladnost? A kde začíná v dějinách dobrá příkladnost a kde končí? Příkladnost je vlastně návod jak postupovat v určité situaci s určitým cílem, aniž mám po ruce mapu nebo spolehlivý kompas. Příklad je vždycky jen situační, nespolehlivý a vlastně neopakovatelný. Dobrost či špatnost příkladnosti záleží na hodnocení toho, co dělá a k čemu vede. Napoleon skoncoval s revolucí a zavedl císařství. Byl to dobrý příklad, nebo špatný? Jak pro koho. Ale zůstala velkolepá imperiální tradice. De Gaulle otravován parlamentem a partajemi zaváděl ve jménu silné Francie prezidentství, kde mohl. Byl to dobrý příklad nebo špatný? Studentský populus mu to sice v roce 1968 spočítal, ale gaullismus je velký politický fenomén. Bohužel mám podezření, že v našich stávajících poměrech může vzniknout nanejvýš český zemanismus, což nebude ani prezidentský, ani poloprezidentský systém, ale jenom režim více hradní moci v rukou několika blízkých, jehož příkladnost by se vyčerpala stavbou kanálu Labe-Odra-Dunaj, práškováním Národního parku Šumava proti kůrovci a v dostavbě několika dalších jaderných elektráren. Tady si troufám říci příkladnost docela mizerná.
    May 9, 2013 v 0.28
    investice do lidí a do betonu
    Mě tedy zaujala především tato věta: „Jediný skutečný motor pro hospodářský růst jsou právě investice jak do lidí, tak do betonu.“

    Do lidí, hlavně do vzdělání a zdravotnictví, se rétoricky masivně investuje už přes 20 let. Čím to, že si pořád ti učitelé a zdravotníci stěžují na nízké platy a společenský disrespekt?

    Za to do betonu, tam se neinvestuje, tam se jenom cpou peníze.

    Co tahle to projednou otočit: cpát peníze do lidí a společenských aktivit a do betonu investovat pouze tam, kde z toho bude nějaký společenský užitek?
    May 9, 2013 v 8.39
    Výstižné
    Beton opentlený populismem je zemanismus v kostce.
    May 9, 2013 v 9.44
    Populistická kritika populismu
    No, srovnávat de Gaulla s Napoleonem I., to je hodně silná káva! De Gaulle nevedl válku proti Evropě, ale byl naopak mužem sjednocující se Evropy. Rozhodně víc než Churchill (který se ostatně zasloužil o de Gaullovu démonizaci).

    Ta paralela Napoleon/de Gaulle je nesmyslná a nevypovídá vůbec o ničem. Nesedělo by ani srovnání s Napoleonem III. — zvlášť když se ukázalo, že pro Evropu je větším nebezpečím pruský KANCLÉŘ než francouzský CÍSAŘ (sic).

    "Beton opentlený populismem je zemanismus v kostce." – To je jen zkratkovitý bonmot. Z poznámky Pavla Holubce jsem se nic nedozvěděl; je to jen krajkoví slov.

    Nechci tu působit jako obránce MZ, jen mi přijde paradoxní, když se ke kritice populismu (domnělého nebo skutečného) používá populistických metod.
    + Další komentáře