v české společnosti je určité klišé. Původní zpráva byla přece o tom, že ta paní učitelka nosí hidžáb a těm, kterých se přímo týká, to nijak zvlášt nevadí. Tím myslím její kolegyně, rodiče dětí ve školce i ty děti.

Česká společnost je v mnoha ohledech k odlišnosti docela tolerantní - například ve vztahu k sexuálním menšinám. Jsou tady specifické nenávisti třeba k Romům, ty ovšem mají složitější příčiny než pouhé nesnášení odlišnosti. Islamofobie je fenomén vnesený z jiných zemí, muslimů je u nás málo, snad asi dvacet tisíc, málokdo s nimi má nějakou větší vlastní zkušenost.

Také si myslím, že česká společnost není nijak zvlášť xenofobní. Nevadí jim pochopitelně ani zvláštní způsob oblékání. Ale někteří lidé mají strach z odlišně smýšlejících nebo neobvyklým způsobem věřících. Nemají k nim důvěru, nevědí, co si o nich mají myslet, možná je podezírají i z fanatismu (například ty muslimy), případně z toho, že by mohli nějak škodit, minimálně tím, že budou někoho ovlivňovat (třeba děti ve škole). Jsou pro ně zkrátka "divní".
Nedávno mě upozornil jeden známý, že v jedné internetové diskusi (údajně na www.okoun.cz) kdosi napsal poznámku i o mně - jak prý se děsí toho, že lidé jako já pracují v archivech. Že by třeba mohly zmizet nějaké dokumenty. Předpokládám, že dotyčný(á) si asi nemyslel(a), že bych je snad kradla a pak prodávala do antikvariátu. Patrně spíš usoudil(a), že bych mohla "zmizením" dokumentů záměrně způsobit nějakou politickou škodu.

vsadím se, že jinde v Evropě to vyjde podobně. Přání, aby se cizinci přizpůsobili, za nijak xenofobní nepokládám. To spíš třeba nepřímé výzvy politiků z Aargau, aby si cizinci po udělení občanství měnili příjmení. Nebo názor jistého Curyšského ekonoma, že přistěhovalci by měli platit větší daně.

To já si zase myslím, že česká společnost je xenofobní pořádně.Jak jinak by mohl beztrestně projít výrok starosty: "o mě je známo, že jsem trochu rasista"? (bylo to v reakci na romského policistu,o jehož případu výstižně napsala paní Uhlová,ale je myslím úplně jedno, v jakém kontextu to řekl).Navíc pokud Češka nosí šátek, nejde přece o přizpůsobování cizinců... Na mě "původní článek" na idnes působil v duchu "zašlápneme toho brouka hned, nebo ho ještě chvíli necháme běžet"? Aneb nevímkolikátá variace na téma dvojí metr. Jak bylo řečeno,nekonečné malování vajíček a zpívání koled ve škole nikomu nevadí. Ale jeden šátek, to zavání terorismem, kdo to nevidí hned, je naivní a zaplatí za to. A že někdo háže neznámé ze strachu do jednoho pytle,taky není ve světě přehlceném informacemi žádná omluva.

Kdyby byli xenofobní, byli by nepřátelští ke všem cizincům. Češi naopak některé cizince obdivují. Nepřátelství vůči Romům není xenofobie, ale rasismus.

paní Fareh, nějaký příklad z jiné země, kdy nějaký starosta tohle prohlásil, a neprošlo mu to?

Souhlasím, že jde o různé pojmy, podle mně spolu ale souvisejí. A nemyslím si, že stačí obdivovat vybrané, aby jakýkoli vztah k ostatním byl a priori v pořádku (ono zrádné "já jsem normálně tolerantní,ale...")

Příklad z ciziny mě žádný z hlavy nenapadá. Doufám, že by se našel, ale i kdyby ne, tak to snad naše jednání neurčuje ani neomlouvá...

Já jsem pro to neomlouvat vůbec nikoho, ale všechny chápat. Neomlouvat, pokud jde o konkrétní špatné činy namířené proti kterýmkoliv lidem,(protože za své jednání je každý zodpovědný). Na druhé straně je nutné chápat, že postoje každého člověka nejsou závislé jen na jeho vlastní vůli, ale že je také výsledkem určitého prostředí a určitého historického vývoje.

že xenofobie sama o sobě není trestná, stejně jako třeba pedofilie. Záleží na tom, jak se postižený zachová. Říkám záměrně "postižený", protože i xenofobie má své příčiny a provází koneckonců lidstvo od nepaměti. A je snadné nebýt xenofobní, pokud k tomu nemáte důvody a nežijete v prostředí, které ji vyvolává.

Těžko porovnávat malování vajíček s nošením šátku, když v televizi vídáme podobné ženy s šátkem, které mají pod šaty nainstalované výbušniny.

Po takových reakcích je zbytečné cokoli dodávat. Lekci o tom, jak jsme my čeští chudáčci do xenofobie vlastně dotlačeni, jsem na DR opravdu nečekala, ale dost mi to vysvětluje. Já mám na sebe i na své bližní mnohem větší nároky, a to zdaleka v inertním prostředí nežiju. Jen doufám, že budete mít toho pochopení aspoň pro všechny stejně.

Já se snažím pochopit každého. Je samozřejmé, že když někoho dobře známe, tak ho chápeme snadněji, než někoho, o němž nic nevíme. Můžete namítnout, že je třeba, aby se lidé z odlišného prostředí navzájem poznávali. Ano, i podle mě to je žádoucí, jenže k tomu nemůžete nikoho přinutit. Nedůvěřivost není dobrá vlastnost, ale není to samo o sobě ani trestné. Důvěra je něco, co se musí budovat, nikoliv něco samozřejmého, za což lidi trestáme, když to postrádají.
Ostatně pochybuji o tom, zda národům a etnikům lze připisovat nějaké kolektivní vlastnosti. Každý člověk je přece jiný.