Vzpomínka cestovatele na kamenitou poušť Balúčistánu se zdá být z úplně jiného světa, než toho, v němž se dnes soutěží o nejvíce xenofobní, šovinistický či sexistický výrok na téma unesených cestovatelek. Proč se kolektivní nevědomí české společnosti tak vyděšeně bouří právě v téhle souvislosti?

V létě 2009 jsem s přáteli cestoval na starém britském motocyklu z Indie do Prahy. Protože vjezd s jakýmkoli vozidlem do Číny je téměř nemožný a Afghánistánu jsme se chtěli vyhnout, vydali jsme se jako drtivá většina cestovatelů po jediné zbývající cestě, náhorní planinou Balúčistánu z Kvéty do íránského Zahedánu. Místa, o nichž Jiří X. Doležal píše jako o „děsivém pásu islámu,“ který nesdílí „křesťanské hodnoty jako pohostinnost a vstřícnost k cizincům,“ vypadají při pohledu zevnitř docela jinak.