Multikulti před soudnou stolicí
Ivan ŠtampachZvítězí-li vykonstruované pohodlí nad vzrušující a trochu nebezpečnou rozmanitostí přirozeného světa, myšlenková pohodlnost nad zvídavostí, tvořivostí, uzavřenost nad otevřeností, budeme tu mít šedou nudu a kulturní stagnaci.
Redaktoři pravidelného pořadu České televize Cesty víry si prosadili, v kontrastu k jiným náboženským relacím pochopení pro různé duchovní cesty. Věnují se různým atypickým a alternativním skupinám, jejichž význam a vliv, kdyby se měřil procentuálním zastoupením v populaci, by byl mizivý. Vědí, že tyto menšiny nezůstávají v náboženské a nenáboženské většině obyvatelstva bez odezvy a proto stojí za to se jim věnovat. Ve stejném smyslu natočili pořad vysílaný v premiéře 9. října. Je věnován některým etnicky a nábožensky odlišným skupinám v Bruselu.
Pořad je sám, tak jak je pojat, jak v něm dostávají slovo různí činitelé a jak nabízí pohledy na různá prostředí, multikulturní. Věnuje se tématu mnohosti kultur a vychází jí vstříc koncepcí soužití komunit, společných hodnot a ocenění rozdílů. Ukazuje přínos větší řecké a menší na historické etapy rozdělené ruské pravoslavné menšiny pro ostatní. To se v pořadu snaží váhavě a opatrně formulovat český poslanec Evropského parlamentu Jan Březina. Některé z postav, které v pořadu promlouvají, žijí v Bruselu už řádku desetiletí a oceňují ostatní vyznání a obě hlavní belgická etnika, Valony a Vlámy a většinové římské katolíky a vedle nich tradičně přítomné v Belgii též menšinové, ale tradiční protestanty.
Celkové vyznění článku se mi jeví jako výborné.
Týká se ovšem toho, abychom nepolevili v zápase s těmi jako onen pravoslavný kněz, aniž bychom jim bránili v jejich projevu.
Ne tak, že onen kněz musí být marginalizován a jeho vliv administrativně snížen - sám je projevem něčeho, čemu bychom měli naslouchat - i když nesouhlasíme se závěry ...
Je to skutečně dobrý článek.
A není v něm nic přímočaře kazatelského a vychovavatelského, na co aspoň já bývám obvykle dost alergický - chce působit způsobem, který by mohl ovlivnit naší "svobodnou mysl" jakoby zevnitř jí samotné ...
Tedy na globálním poli růstových konfliktů, plném předstírání řešení s plným vědomím jejich neřešitelnosti.