Muslimem se lze stát poměrně jednoduše. Buď se člověk narodí muslimským rodičům, anebo stačí před dvěma svědky pronést vyznání víry. Návod poskytují např. webové stránky Islamcz. Ale vyžaduje se samozřejmě vnitřní souhlas s učením.

Obrácení na víru nebo konverze od jednoho náboženského systému k jinému je vždycky především osobní záležitost. Je to rozhodnutí, jehož kořeny a důvody často plně nechápe ani ten, koho se týká. Klasické ztvárnění procesu obrácení nám líčí Skutky apoštolské v deváté kapitole, kde se popisuje, jak se z pronásledovatele křesťanů Saula stal horlivý apoštol nové víry Pavel. Jeho zážitek měl podobu zjevení, které mu způsobilo pád z koně a dočasnou slepotu. Pěkný obraz, i pokud bychom ho chtěli chápat symbolicky.

Konverze se netýkají jen nitra věřících, mají i společenské souvislosti a dopady. Některá náboženství jsou úzce propojena s etnickou příslušností nebo s určitou kulturou, jiná mají univerzalistický nárok. Na jedné straně jsou náboženské dějiny plné násilného obracení na víru, na straně druhé je volba nové náboženské nebo světonázorové příslušnosti často také aktem politickým. Protestantismus jako měšťanská náboženská volba psal dějiny, stejně jako příklon proletariátu k humanistickému ateismu. Časem se ale vyhrocené protiklady často všelijak promíchají, a tak dnes najdeme například ve světové římskokatolické církvi jak silné levicové proudy, tak i extrémní konzervatismus.

Pro některé skupiny a jednotlivce v rámci dnešní „křesťanské civilizace“ může podobnou roli, jakou kdysi hrál protestantismus vůči katolictví, splňovat islám. První taková moderní vlna proběhla mezi černými Američany. Hnutí Islámský národ (zvané někdy Černí muslimové), založené Wallacem Fard Muhammadem v roce 1930 v Detroitu, se rozšířilo do celých USA a získalo desetitisíce příznivců. Zakladatel se považoval za Posla Božího a s učením islámu zacházel velmi volně. V zrcadlovém obrácení černé zkušenosti s bílými považoval bělochy za pouze potenciální lidi, kteří se ještě nestačili vyvinout k plnému lidství, které podle něj ztělesňují černoši.

I známý vůdce amerického odporu proti rasové segregaci Macolm X patřil původně k tomuto hnutí, a když je opustil, aby se stal pravým muslimem, byl jedním z fanatických příslušníků Černých muslimů zavražděn. Nejznámějším afroamerickým konvertitou byl fenomenální boxer, trojnásobný světový šampion v těžké váze a držitel zlaté olympijské medaile z roku 1960 Cassius Clay, který od roku 1964, kdy vstoupil do Islámského národa, přijal jméno Muhammad Ali. I on později konvertoval ke skutečnému islámu. Politický rozměr jeho konverze byl evidentní v boji za práva barevných i v odmítání vojenské služby a války ve Vietnamu z náboženských důvodů.

Jiný pozoruhodný Američan, který se stal muslimem, je bílý a prakticky neznámý. Jmenuje se Terry Holdbrooks, je mu 27 let a prošel podobou cestou jako kdysi svatý Pavel. V devatenácti letech vstoupil do armády, protože chtěl uvést pořádek do svého života po dětství v nefunkční rodině. V roce 2003 byla jeho jednotka odvelena jako stráž vojenského vězení Guantánamo Bay na Kubě. Po roce americkou základnu opustil už s novým muslimským jménem Mustafa Abdullah, které dostal od tamních vězňů. Právě na místě, kde se mají nacházet nejhorší nepřátelé „západních hodnot“, nebezpeční islamističtí teroristé, Terry Holdbrooks nalezl cestu k muslimské víře.

Pro jeho konverzi byly rozhodující zejména dvě zkušenosti. Tou první bylo kruté zacházení s vězni a tou druhou lidská a duchovní zralost některých z nich. Byli to zejména dva, Ahmed Errachidi a Ruhal Ahmed, kteří byli později z vězení propuštěni. Vězení opustil po roce služby i Holdbrooks. Ostatní vojáci brzy poznali jeho odlišnost, i když svou novou víru tajil, a stal se cílem šikany. V roce 2005 opustil i armádu. V následujících letech upadal do depresí, pil a snažil se zapomenout na to, co prožil, na čem se podílel a za co se styděl, ale nakonec přišel na to, že se s tím musí vyrovnat. Začal žít v muslimské komunitě ve svém rodném městě Tempe v Arizoně, zapojil se do práce lidsko-právní organizace Cageprisoners,  která se staví proti guantánamskému vězení, začal cestovat a chystá se na studia islámského práva do Saudské Arábie. Přitom se nevzdal své západní kultury a šaríu v běžném životě nedodržuje. Chce islámu porozumět a fungovat jako tlumočník mezi různými světy.

Muslimů je na světě hodně a pořád jich přibývá. Křesťanů je víc, něco přes dvě miliardy, ale jejich počet roste pomaleji než u vyznavačů Mohamedova učení, kterých je asi miliarda a půl. Je dobré uvědomit si ta čísla. Je opravdu obtížné představit si nějaké společné charakteristiky tak velkého počtu pozemšťanů, kromě toho, že jsou to lidé a tou či onou formou se hlásí k nějaké doktríně. Mluvit obecně o „muslimech“ nebo o „křesťanech“ má tak jen velmi malou vypovídací hodnotu. Obě množiny vykazují řadu obdobných podmnožin: světce, vrahy, fanatiky, osvícené mudrce atd., ale úplně nejvíc je obyčejných lidí.

Takoví lidé jako Terry Holdbrooks, kteří překračují hranice, jsou důležití. Ale nemusíme se jistě hned všichni stávat muslimy, když se nám nelíbí, jak se chovají naše vlády a jak to vedou naše církve. Je dobře, že ne ze všech židů se stali křesťané. Potřebujeme jako lidstvo i spirituální diverzitu a potřebujeme se učit vnímat ji jako bohatství, a ne jako ohrožení.

To, co nás skutečně ohrožuje, je zneužití lidského strachu a touhy v zájmu mocných s pomocí fundamentalistických nebo nacionalistických fanglí.