O tlustém obchodníkovi, který se stal Švýcarem

Saša Uhlová

Moc předsudků a stereotypů je obrovská — odvíjí se často od jména či obrazu, nikoliv od zkušenosti.

Před několika lety jsem se jako externí lektorka podílela na projektu zvyšování tolerance žáků základních škol. V rámci hodin jsme většinou spolu s ještě jedním lektorem s dětmi vykonávali různé aktivity, hry, pouštěli jsme jim dokumenty apod. Z této životní etapy jsem si odnesla několik závěrů, z nichž snad nejvíce mě poznamenaly poznatky ze hry Vlakem po Evropě.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Hra se hraje tak, že se žákům rozdají papíry, kde je jednak seznam spolucestujících a jednak se hráči dovědí, že právě nasedli do rychlíku a vydali se na týdenní cestu z Lisabonu do Prahy. Kupé, ve kterém cestují, musí sdílet spolu se třemi dalšími cestujícími. Z přiloženého seznamu mají vybrat, kterým z uvedených lidí by dali přednost a se kterými třemi by nechtěli cestovat vůbec.

Mezi cestujícími jsou zastoupené různé národnosti dokreslené dalšími charakteristikami. A tak si studenti vybírají mezi HIV-pozitivním mladý umělcem, německým rapperem, který vede nezávislý způsob života, Rumunkou ve středních letech bez víza a s ročním dítětem v náručí, mladou Romkou vracející se na Slovensko, opilým fotbalovým fanouškem z Belfastu, slepým muzikantem z Rakouska, který neustále hraje na tahací harmoniku, ukrajinským dělníkem, který se nechce vrátit domů a dalšími...

Svou volbu provádějí nejprve sami a pak znova ve skupinách. Z každé skupiny pak jeden zástupce vysvětluje celé třídě společné rozhodnutí. Proč s některými chtěli jet a s jinými nikoli. Cílem hry je diskutovat o předsudcích, stereotypech, hodnotách a limitech tolerance

V seznamu cestujících vytištěném na našich pracovních listech byl i „tlustý židovský obchodník“. A právě ten se pokaždé dostal do skupiny těch tří, se kterými žáci jet nechtěli. Byl vlastně jedinou stálicí. Ostatní se střídali, ale jeho nikdy nikdo nechtěl. Žáci to odůvodňovali tím, že „když je tlustý, tak bude smrdět,“ a tím, že „když je obchodník, bude bohatý a lakomý.“ Po čase kolegyně odpovědná za průběh celého projektu změnila přívlastek židovský na švýcarský. Snad proto, že už ji vadilo, jak se to neustále opakuje.

A od té doby se tato postava stala nejpreferovanější ze všech. Všichni chtěli sdílet kupé s tlustým švýcarským obchodníkem. „Tlustí lidé jsou totiž prý dobromyslní a když je obchodník, bude mít peníze a třeba jim něco dá nebo je pohostí.“

Snad bych tuto pro mě šokující zkušenost už zapomněla, kdybych se čím dál častěji nesetkávala s projevy antisemitismu, což je pro mě, přiznám se, záležitost neuchopitelná.

Stále si lámu hlavu tím, jak je to s tím rasismem vůči Romům, do jaké míry je motivován negativními osobními zkušenostmi a do jaké míry je vyjádřením potřeby někoho nenávidět, někým pohrdat.

Převažuje-li to druhé, pak je každá argumentace i pozitivní zkušenost zbytečná, vlastně dokonce kontraproduktivní. A někdy se mi zdá, že tomu tak skutečně je. Když loni překopávali plyn v ulici, kde je škola jednoho mého syna, reptali rodiče žáků a zdůrazňovali, že se děti musí vodit až ke třídám, nejen k areálu školy. A to proto, že „je to tam teď nebezpečný, vždyť ty dělníci, to je samej cikán.“

Nevěřila jsem vlastním uším, a v duchu jsem si říkala: Vadí vám, když nepracují, ale snad ještě víc, když pracují a máte je na očích, tak co mají dělat?

Asi nic, protože co taky dělat v zemi, kde v lidech dříme antisemitismus, i když v ní nejsou skoro žádní Židé?

    Diskuse
    October 24, 2012 v 17.57
    Mě by zajímalo, zda se podobné výzkumy provádějí i v jiných zemích a jaké tam jsou výsledky. Tedy jak to vypadá s dětským rasismem a xenofobií někde v zahraničí. Potom by mě zajímalo, kde se to v dětech bere, protože předpokládám, že to není vrozené, nýbrž získané. Zda mají na ně v těch věcech větší vliv rodiče nebo spolužáci. Překvapující je negativní vztah k Židům, s nimiž se možná někteří ani nikdy nesetkali. Podivné je i to rozlišování na cizince, které nesnášíme a cizince, které obdivujeme.
    Ale jako (chabou) útěchu chci uvést, že to není nic nového, že se totiž podobné projevy nesnášenlivosti vůči cizincům (nebo prostě všem, kteří se nějak odlišovali) u dětí i dospělých objevovaly vždycky - jak za reálného socialismu, tak za první republiky či ještě dříve. Je to známo jak z historických pramenů tak z ústních podání. Tolerance je patrně něco, co není samozřejmostí, nýbrž něco, čemu je třeba lidi stále dokola učit.
    October 25, 2012 v 5.36
    Práce vychovatelů, ačkoliv je jednou z nejpotřebnějších, je ostatně také nejvíce sisyfovská. Když slábne, začíná nám společnost padat na hlavu.
    October 25, 2012 v 14.42
    Politologové a sociologové tvrdí, že extremistické postoje, v tom i rasismus, se posilují v době krizí. To by naznačovalo, že nejde ani o osobní zkušenosti s příslušným etnikem ani o "potřebu někoho nenávidět a někým pohrdat", pokud vůbec taková potřeba existuje. Pochybuji, pokud jde o fiktivního "židovského obchodníka", že sotva někdo může mít u nás dnes nějaké alarmující osobní zkušenosti se Židy. Myslím, že ani psychologizující vysvětlení prostě nestačí. Proč to souvisí s krizemi? Osobně si nyslím, že jde o "zamaskovaný" třídní boj. Řekněme o mylně identifikované protivníky.
    October 25, 2012 v 16.46
    (k dotazu Evy Hájkové)
    Výzkumy se dělají, je jich velice mnoho, a mívají vysokou profesionální úroveň.

    Např. pamatuji obsáhlý velmi důkladně zpracovaný výzkum, který dokládal, že v Tyrolsku, kde bylo z celého Rakouska Židů nejméně, byl antisemitismus nejsilnějí.
    (Výzkum byl, tuším, z přelomu 70. a 80. let - nemám to bohužel archivováno, a tak odkazuji na novější, také velice zajímavou studii: http://www.erinnern.at/bundeslaender/tirol/unterrichtsmaterial/tirol-in-der-ersten-republik-im-nationalsozialismus-und-in-der-nachkriegszeit/6_horst-schreiber-migration-flucht-vertreibung-die)

    Sdílet
    October 25, 2012 v 19.29
    O třídní boj se v tomto případě určitě nejedná. Rasismus naopak vždy působil jako brzda třídního boje (jako hromosvod), ve smyslu jeho přesměrování jinam. Pokud však v dějinách byla nenávist plynoucí ze zhoršení ekonomických a sociálních poměrů takto přesměrována, pak se už samozřejmě nedalo mluvit o třídním boji. Jinak bychom museli konstatovat, že třídní boj vedli i nacisté, což je nesmysl. Třídní boj, i když se jedná o boj neuvědomělý, je vždy bojem antagonistických tříd (utlačovaných proti utlačovatelům). V dnešní době je ostatně třídní boj minulostí (alespoň u nás už ani nevíme, co to je), pokud nebereme v úvahu vtipnou průpovídku E. Bondyho, že ho vedou kapitalisté proti pracujícím.
    Rasismus protižidovský je dnes v ČR zcela nevysvětlitelný a s krizí nemůže snad souviset vůbec. Se sociálními poměry mohl souviset leda tak ještě za Petra Bezruče. Bude to patrně nějaký historický přežitek. Také by za tím mohl být nějaký iracionální strach z neznámého. U toho protiromského snad můžeme brát v úvahu nějaké negativní osobní zkušenosti. Tristní je, že protiromský rasismus se vyskytuje i u velmi inteligentních lidí, kteří by přece měli skutečnou situaci lépe chápat, než lidé méně vzdělaní. S krizí to pravděpodobně souvisí - když se lidem nedaří, tak zřejmě nevědomky hledají, na koho svalit vinu. V tom případě je jim úplně fuk, jestli Romové pracují nebo nepracují. Prostě jim vadí, že vůbec existují. Je docela možné, že rasistické postoje se dědí - ne sice geneticky, ale z generace na generaci se mohou se předávat určité myšlenkové stereotypy.
    PM
    October 25, 2012 v 23.11
    V lidech dříme antisemitismus,
    protože dříme znalost povinosti každého republikána - úsilovat o zachovávání občanské rovnosti. A tak jsme zase u zakrnělé schopnosti promyšlené péče o základní předpoklady funkční demokracie.
    Dětinské lpění na vlastní vyjímečnosti budí roztodivně scestné projevy elitarismu.
    A to nejen u Pražáků........pomyslel jsem si.
    October 26, 2012 v 4.57
    Chcete tím snad naznačit, pane Petrásku, že ten, kdo usiluje o rovnost, lpí na vlastní výjimečnosti, a ještě ke všemu je infantilní, protože nechce pochopit, že rovnost je nedosažitelná?
    PM
    October 26, 2012 v 10.1
    Děkuji pani Evo za nápomoc
    pokouším hledat odpověď na otázku paní Uhlové - kde as v lidech dříme antisemitismus.
    Naznačit, kde je možné hledat prapůvody lidské neschopnosti praktikovat takovou občanskou rovnost, která umožňuje demokratické uspořádání společnosti - připravenost ke konzensu a neschopnost nevraživosti vůči lidem jiného povahového založení.
    Jednu z plausibilních odpovědí lze hledat v základním lidském povahovém rysu - pocitu vyjímečnosti jedince, který může ve nezreflektované podobě vyvolávat lecjaké projevy nesnášenlivosti.
    O rovnost se musíme ucházet, neb nám neni zhůrydána, takže neviná pacholátka ji považují za zcela dosažitelnou a viní pacholci toho zneužívají....pomyslel jsem si.
    October 26, 2012 v 13.29
    Aby všichni byli jedno....
    V téhle souvislosti by asi bylo také zajímavé pozorovat, zda by děti chtěly sedět samy se sebou : http://www.youtube.com/watch?v=Q6Fuxkinhug :-).
    October 27, 2012 v 7.47
    Panu Petráskovi
    Ti, kteří bojují za rovnost, jsou možná bláhoví.
    Stejně tak bláhoví jsou ti "nahoře", když očekávají, že lidé někdy za rovnost přestanou bojovat. Samozřejmě platí, že tím, jak se nerovnosti zvyšují, tím větší úsilí vyvinou ti "dole" o jejich odstranění.
    Do třetice jsou úplně stejně bláhoví ti, kteří očekávají, že se mezi těmi nahoře a těmi dole udrží natrvalo nějaký kompromis.
    Takže kdo vlastně není bláhový?
    + Další komentáře