Server Idnes zveřejnil minulý týden pozoruhodnou zprávu o neuvěřitelné události: Sokolov má romského strážníka. Osvědčil se, dostal uniformu a zbraň. Smyslem zprávy o „úspěšném Romovi“ je vzbudit v čtenářích úžas: Podívejte, tady je Cikán, který je slušný, no je to normální?

Takový jásot je kontraproduktivní sám o sobě, protože vytváří dojem, že se jedná o jakousi anomálii, o něco, nad čím bychom měli žasnout. Jak nepatřičné je vyzdvihovat tímto způsobem úspěch jednotlivých Romů, ukázal v Britských listech Jan Čulík, který čtenářům doporučil, aby zkusili nahradit slovo Rom slovem Žid. Zpráva o tom, že se stal jeden člověk strážníkem, má však ještě jeden podstatný aspekt.

Celý příběh je totiž vystavěn na kontrastu slušného Patrika Bandyho se všemi ostatními Romy. Aby čtenář nezůstal na pochybách, kde působil původně pouze asistent prevence kriminality, dozvídá se hned v úvodu, že v místech, kde to až příliš „žije“. Později v textu autor upřesňuje, že chodil například na sociální úřad nebo úřad práce, kde při nevyplácení dávek hrozí konflikty, které mají na svědomí zřejmě (a možná výhradně?) Romové.

Pouhý rok stačil aby nadřízený Petr Kubis zjistil, že se bystrý a bezproblémový Bandy v takzvané romské hlídce osvědčil. A vytáhl ho výš. Je to vůbec první takový případ v Česku. Kde bere autor zprávy jistotu, že se z asistentů prevence kriminality nikde jinde nestal strážník? Vágní formulace navíc dovoluje i interpretaci, že se jedná o prvního romského strážníka. Možná dokonce o prvního úspěšného Roma vůbec.

Stejný Petr Kubis, který tak briskně rozpoznal vzácný talent, nabádá ostatní Romy, aby si z Bandyho vzali příklad a nestěžovali si na předsudky.

Dojemné vyprávění pokračuje. Nově uniformovaný strážník, který (považte!) zvládl maturitu a tři a půl roku studia na vyšší odborné škole, má krotit vášně tam, kde žije početná romská komunita. Dalšího komentáře zřejmě netřeba, rozumíme si, Cikáni prostě dělají bordel.

Kromě našeho hrdiny je ve městě ještě jeden Rom, který to dotáhl takhle daleko, ale aby té chvály nebylo příliš, své místo má v kraťoučké zprávě i Rom, který zklamal. Byl to vlastně předchůdce našeho klaďáka. Vyklubal se z něj Rom nepoctivý. Čtenář si může oddechnout, všechno je jak má být. Bandy je opravdu jen výjimka.

Jen tak mimochodem se dovídáme, že Bandyho matka je asistentkou pedagoga na základní škole. Patrně proto, aby mohlo být objasněno, co tam vlastně dělá. „Působí tam jako štít proti rodičům, kteří jsou zvyklí, že si leccos vyřvou“, bez obalu do novin hlásá místostarosta Sokolova Ladislav Sedláček, jenž je trochu rasistou, k čemuž se hrdě hlásí.

Snad jsem deformována svou životní zkušeností a odbornou praxí, ale protože jsem potkala stovky Romů, kteří jsou „úspěšní“, vysokoškolsky vzdělaní, s maturitou, vyučení, nebo „jen“ zaměstnaní, a vím, že jich znám jen zlomek, hlava mi nebere, jak někdo dokáže uplést z romského strážníka zprávu do novin.

Pojetím příběhu, jehož skutečný rámec jako čtenáři neznáme (nevíme, jaké jsou skutečné podmínky a situace v okolí nádraží a kina Alfa, zpráva pracuje jen s obecnými předsudky a klišé) nabývá zpráva parametry senzační, a jen strašně těžko uvěřitelné události. Podobné jako když v Sovětském svazu rozdojili kozla.