Úroveň průzkumů veřejného mínění není valná, nelze je brát jako pravdu či jistotu, o niž se lze opřít. Můžeme je snad brát jako pomocný ukazatel, na který je společně s dalšími daty třeba brát zřetel. To se týká i posledního průzkumu agentury CVVM o vztazích Čechů s Romy. Za špatné je označily více než čtyři pětiny (82 %) dotázaných, z toho 40 % dokonce za „velmi špatné“. I z tohoto průzkumu však nepřímo plyne, že veřejné mínění velmi ovlivňují protiromsky naladěná média.

Slabost průzkumů

U průzkumů neznáme často podrobnější údaje o sociální situaci respondentů či jejich geografickém a věkovém rozvrstvení (kolik dotázaných z které generace). A u těch, které se týkají politiky, se mnohdy nedozvíme, kdo si je objednal. Přitom jsme nejednou byli svědky toho, že průzkum placený jednou politickou stranou byl pro ni příznivější než jiný průzkum na stejné téma, který žádná strana nehradila. Ale především je třeba si uvědomovat, že průzkumy nezjišťují skutečný stav věcí, ale to, jak jej vidí dotazovaní. Záměna pravdy (skutečnosti) s jejím subjektivním vnímáním je v médiích i u jednotlivců velmi častá a je příčinou mnoha nedorozumění.

CVVM tvrdí, že se mu při průzkumu soužití Čechů s Romy během jednoho týdne formou osobních rozhovorů tazatele s respondentem podařilo vyplnit dotazník s 1048 dotázanými po celé republice. Dejme tom, že to tak skutečně bylo, uspěchanost je však v každém případě na práci vidět. Průzkum kopíruje povrchní přístup k romské tématice, jak jej známe z médií.

Sleduje především hodnocení soužití Čechů s Romy a pohled Čechů na možnosti Romů v několika vybraných oblastech, například u bydlení, zaměstnávání apod. Nedozvíme se z něj ovšem srovnávací údaje, například pohled na možnosti Čechů a činnost státu, měst a obcí ve vztahu k Čechům.

Také není jisté, co vše je míněno nespokojeností se soužitím romské a neromské populace. Chybějí doplňující dotazy, z nichž by bylo možné dovodit, v kolika procentech jde o nesnášenlivost vůči Romům, nesnášenlivost Romů vůči Čechům, či kdy jde třeba o povzdech spojený s přáním, aby se soužití zlepšilo apod.

A především zde chybí širší sondování příčin stavu, který se odráží ve výsledcích průzkumu. Především kardinální vliv médií, respektive způsobu, jakým o romské tématice a soužití s ostatními informují.

Kdo je méně ovlivnitelný

Tvrzení, že jsou to média, kdo zde hraje hlavní roli, vedle každodenních zkušeností nepřímo nahrává i dvojí zjištění CVVM.

Vyšší podíl příznivého hodnocení soužití Čechů s Romy byl zaznamenán mezi lidmi, kteří hodnotí životní úroveň své domácnosti jako dobrou. Ti se tedy díky tomu, že se jim dobře daří, nechávají reálným děním i pokrouceným obrazem, který nabízejí média, ovlivnit méně. Naopak Češi, jejichž sociální status je nízký, nebo mají ze zchudnutí obavu, jsou vůči Romům vstřícní mnohem méně.

Výrazně častěji jako dobré pak toto soužití hodnotí lidé, kteří mají mezi Romy přátele či známé, a také dotázaní, kteří kladně hodnotí soužití s Romy v místě svého bydliště. Dotázaní, kteří uvedli, že v blízkosti jejich bydliště žijí Romové (46 %), následně odpovídali i na otázku ohledně soužití s Romy v místě jejich bydliště.

Soužití Romů s neromskou populací v místě, kde sami žijí, hodnotí lidé příznivěji, než z celkového pohledu. Jako dobré označují soužití mezi Romy a ostatními lidmi v místě svého bydliště asi dvě pětiny (41 %) z těch, kdo uvedli, že v blízkosti jejich bydliště žijí Romové (4 % toto soužití vidí jako velmi dobré a 37 % jako spíše dobré). Kdežto v celkovém výsledku průzkumu za dobré označilo soužití Čechů s Romy 14 % respondentů (spíše dobré - 13 %, velmi dobré 1 %).

Je tedy zjevné, že méně se nechává ovlivnit záplavou negativních jevů a zpráv ten, kdo má s Romy osobní zkušenost, kdo je zná a je s nimi v denním kontaktu. A z toho plyne i argument, že skutečná situace (jak ji znají lidé v místech) je výrazně lepší, než jak nám ji předestírají média, včetně internetových sociálních sítí a „diskusí“ různého typu. Pojďme si připomenout, jakým způsobem se média na pokřivované skutečnosti podílejí.