Na 62 procent dávek ve hmotné nouzi bylo na Slovensku v roce 2010 vyplaceno bezdětným jednotlivcům starších 25 let. Ukázala to expertiza Světové banky, kterou si objednalo slovenské ministerstvo sociálních věcí. Na skutečnost upozornil již v březnu deník SME. Zprávu postupně přebrala i některá česká média.

Podle průvodního komentáře deníku vyvrací expertíza stereotyp, dle něhož čerpají příslušnou dávku zejména Romové z východoslovenských osad. Znalci, na něž se SME odvolává, totiž připomínají, že v romských osadách žije jen minimální počet příslušníků uvedené skupiny.

„Štruktúra zloženia obyvateľov v osadách a segregovaných rómskych usadlostiach sa vyznačujú mnohopočetnými rodinami s viacerými deťmi. Jednotlivec má nárok na dávku väčšinou až po tom, ako mal 25 rokov. V rómskych osadách nenájdete v tomto veku slobodného rómskeho chlapca alebo dievča. Určite je zopár jednotlivcov, ale je to zanedbateľné percento,“ cituje deník ředitele komunitního sdružení Romano Asaben Igora Duždu.

„Je to skôr súčasť negatívneho rasistického stereotypu rozšíreného na Slovensku. Pre marginalizované rómske komunity sú totiž charakteristické mnohodetné rodiny,“ uvádí pro SME též Marek Hojsík, řiditel slovenského Fondu sociálního rozvoje.

Podle údajů z tematické tiskové zprávy ministerstva čerpali příslušníci rodin s více než čtyřmi dětmi v daném roce pouze 3 procenta z celkové částky. 8 procent čerpali lidé z bezdětných párů, 11 procent jednotlivci s jedním až čtyřmi dětmi a 16 procent lidé z párů s podobným počtem potomků. V oněch 62 procentech jednotlivců bylo nejvíce osob ve věku 25 a 26 let.

Celkově bylo za daný rok na Slovensku na dávkách v hmotné nouzi vyplaceno 283 milionů eur (6,8 miliardy korun), a to 190 tisícům lidí. Průměrná výše dávky tedy dosáhla 124 eur (3 tisíce korun) za měsíc.

SME se pak ještě odvolává na socioložku Zuzanu Kusou, podle níž nemohou lidé ze jmenovaných lokalit dávky čerpat často i proto, že žijí v ilegálních chatrčích. Marek Hojsík dodává, že Romové čerpají spíše rodičovské příspěvky, s nimiž se příjem dávky ve hmotné nouzi vylučuje.

Konec mýtu?