Je možné se poučit i přímo z Česka - stačí se podívat, jaká je situace se zdravotním pojištěním pro cizince ze třetích zemí, kteří nejsou zaměstnanci. Soukromé pojišťovny nejspíš podobně jako s nimi zametou i s českými občany.
Dobře, že na všechno tohle upozorňujete, pane Kostláne! To, že nejen Nova, ale i ČT nemají valný zájem nestranně a vyváženě informovat, je jasná věc - jiné zájmy jsou pro ně důležitější. Nejhorší na tom zvlášť v případě ČT je, že diváky obelhávají, že dělají "objektivní zpravodajství" bez vlastního názoru (srov. kuriozní interview Veselovského, v němž on toto vědomí o rozporu mezi zpravodajskou praxí ČT a její odlišnou inscenací pro diváky vyjadřuje, ač zřejmě nechtěně: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/212411000370420/video/199669 , minuta 2:00).
Příznačná je zde nová mantra ČT "jasné a spolehlivé", kterou když stokrát zopakují, tak se jako by stane pravdou (kdyby jí byla, nedávalo by smysl něčím takovým zaplňovat drahý vysílací čas). Jinak je zvláštní, že vybrali právě tento slogan, protože od zpráv ČT bychom čekali spíš něco jako "zasvěcené a nestranné". Teploměr, který po ponoření do právě vroucí vody, pokaždé ukáže přesně 80 stupňů Celsia, taky ukazuje jasně a spolehlivě.
Pro ideologii je charakteristické, že slouží nějakým skupinovým zájmům - v případě ideologie "objektivního zpravodajství" to může být zájem ČT udržet si a nepopudit proti sobě diváky, kteří platí poplatky; v případě zpravodajství o Romech (a cizincích) ukázat Čechy v kontrastním, pozitivním světle (tady bych jen poznamenal, že to vypadá, jako by si Česká televize špatně vyložila svůj název jako "televize (jen) pro Čechy").
Je nejvyšší čas podívat se ČT na zoubek a pořádně ji proprat. Až budeme mít hotové přesvědčivé analýzy, přijde snad na řadu i obvinění Novy a ČT z šíření národnostní nenávisti a hanobení etnických skupin (od Romů po cizince), kteréžto obvinění si - jak to zatím vypadá - už nějakou dobu zaslouží. Vedle toho snad v blízké budoucnosti přece jen dojde v ČT i k nějakému vnitřnímu posunu k větší reflexi a přijetí veřejného zájmu za svůj vlastní a hlavní zájem.
U vědeckých publikací se v Česku vysoko hodnotí nejen tzv. impaktové časopisy, ale i časopisy v databazích ERIH a Scopus. ERIH by měl vycházet z obecně uznávané kvality časopisů, nepočítá žádné faktory.
Jinak vytvářet "citační bratrstrva" mi přijde jako dobrá diverzní strategie proti mizernému systému hodnocení naší vědy (tj. že pořadí časopisu podle impact faktoru v daném oboru je údajně odrazem kvality článku, který tam publikujete - člověk by řekl, že hodnotit kvalitu práce by se mělo hodnocením její kvality, a ne počítáním toho, kdo kde na co někde odkázal, přičemž v libovolné souvislosti). Připravuje se prý nová metodika hodnocení výsledků vědy, tak uvidíme...
Pěkná idea a podpory hodná. Chci ale upozornit, že některé požadavky se už naplňují nebo naplnily a že není jasné, jak některé naplnit.
K bodu 6 - výstupy jsou veřejně přístupné, kromě malého počtu některých výsledků, které jsou podle zákona v určitém stupni utajení. Není vlastně moc jasné, na základě čeho vznikl dojem, že výstupy VŠ nejsou veřejně přístupné. Teď nevím, jestli mám poslat link na Portál elektronických zdrojů, Jednotnou informační bránu nebo jiné zdroje, které jsou dostupné na pár kliknutí a o kterých se mi v době před pouhými 10 lety, kdy jsem studoval magisterské, ani nesnilo. Nemluvě o dnešních knihovních službách. Na knížku z Narodní knihovny jsme někdy čekávali do dalšího dne až tří, objednávalo se na papírky, vyhledávalo ručně v lístečkovém katalogu, spousta literatury, zvl. zahraničních časopisů nebyla vůbec dostupná a žádali jsme kolegy, kteří vyjížděli ven, ať nám tam to či ono okopírujou... Teď je to (skoro) všechno tak snadno dostupné!
K bodu 6 je dál možné dodat, že řada akademiků v občanském sektoru působí. Akademická obec JE s občanskou společností propojena. Její propojení ovšem nespočívá jen na senátu - její jednotliví členové, řešitelé grantů, katedry, fakulty nejsou izolováni, senát/rada není jediným spojením s "vnějškem", jak by mohla sugerovat debata kolem složení nových Rad VŠ. Akademici individuálně i ve skupinách s veřejností komunikují, na veřejnosti vystupují mezi spoluobčany působí, vnějším institucím se zodpovídají. Pražská filozofická fakulta má komunikaci s veřejností explicitně ve svém dlouhodobém záměru a jistě v tom není jediná. Rozumím Vám teda tak, že chcete, aby toho bylo ještě víc. Možná by se akademičtí pracovníci a pracovnice měli vedle nevládního sektoru zapojit výrazněji do politiky.
K bodu 5 - není moc jasné, co se konkrétně myslí tím, že "naše univerzity na své veřejné poslání pozapomínaly a akademické prostředí se zakonzervovalo." Kdo na to pozapomněl, jak, do jaké míry a v čem spočívá údajná zakonzervovanost? Jsem opačného názoru, nevidím nic, co bych nazval zakonzervovaností univerzit. S jistotou vím o studiu, že je dneska o dost jiné i než před 10-15 lety (trojstupňový systém, kredity, možnosti stáží, informační systémy, elektronické katalogy, dostupnost literatury, repro technika, výukové pomůcky jako projektory, počítače a obrazovky, řada učebnic) - skoro bych řekl, že alespoň ve studiu proběhla revoluce. Zdá se mi, že v řízení univerzit a výzkumu taky. Když navrhujeme projekty, máme naopak prokázat aktuálnost a přínos řešení výzkumného úkolu, nejsme autističtí, v sociálních vědách se snažíme přispět k poznání i řešení sociálních otázek atd.
K ostatním bodům otázka - stejně jako pro Jakuba Patočku a další autory - souhlas, ale jak těch cílů konkrétně dosáhnout? Promluvit s Ivanem Wilhelmem, aby zvážil svoji pozici: pomohlo by jeho odstoupení pro nesouhlas s Dobešovým jednáním, aby se Dobešova pozice oslabila dostatečně na to, aby byl odvolán? Ale dovolí to vůbec současný Hrad? A jak vytvořit ten akreditační systém, když i ministr udělí akreditaci bez souhlasného stanoviska Akreditační komise v rozporu se zákonem?
Veřejnoprávní a soukromé zdravotní pojištění
Alena Gajdůšková
Podle průzkumů nemají Češi rádi Romy. Mohou za to do velké míry média — díl I.
František Kostlán
Příznačná je zde nová mantra ČT "jasné a spolehlivé", kterou když stokrát zopakují, tak se jako by stane pravdou (kdyby jí byla, nedávalo by smysl něčím takovým zaplňovat drahý vysílací čas). Jinak je zvláštní, že vybrali právě tento slogan, protože od zpráv ČT bychom čekali spíš něco jako "zasvěcené a nestranné". Teploměr, který po ponoření do právě vroucí vody, pokaždé ukáže přesně 80 stupňů Celsia, taky ukazuje jasně a spolehlivě.
Pro ideologii je charakteristické, že slouží nějakým skupinovým zájmům - v případě ideologie "objektivního zpravodajství" to může být zájem ČT udržet si a nepopudit proti sobě diváky, kteří platí poplatky; v případě zpravodajství o Romech (a cizincích) ukázat Čechy v kontrastním, pozitivním světle (tady bych jen poznamenal, že to vypadá, jako by si Česká televize špatně vyložila svůj název jako "televize (jen) pro Čechy").
Je nejvyšší čas podívat se ČT na zoubek a pořádně ji proprat. Až budeme mít hotové přesvědčivé analýzy, přijde snad na řadu i obvinění Novy a ČT z šíření národnostní nenávisti a hanobení etnických skupin (od Romů po cizince), kteréžto obvinění si - jak to zatím vypadá - už nějakou dobu zaslouží. Vedle toho snad v blízké budoucnosti přece jen dojde v ČT i k nějakému vnitřnímu posunu k větší reflexi a přijetí veřejného zájmu za svůj vlastní a hlavní zájem.
Hic impakt faktor, hic salta
Jan Miessler
Jinak vytvářet "citační bratrstrva" mi přijde jako dobrá diverzní strategie proti mizernému systému hodnocení naší vědy (tj. že pořadí časopisu podle impact faktoru v daném oboru je údajně odrazem kvality článku, který tam publikujete - člověk by řekl, že hodnotit kvalitu práce by se mělo hodnocením její kvality, a ne počítáním toho, kdo kde na co někde odkázal, přičemž v libovolné souvislosti). Připravuje se prý nová metodika hodnocení výsledků vědy, tak uvidíme...
Co by mělo být cílem studentského hnutí
Václav Krajňanský
K bodu 6 - výstupy jsou veřejně přístupné, kromě malého počtu některých výsledků, které jsou podle zákona v určitém stupni utajení. Není vlastně moc jasné, na základě čeho vznikl dojem, že výstupy VŠ nejsou veřejně přístupné. Teď nevím, jestli mám poslat link na Portál elektronických zdrojů, Jednotnou informační bránu nebo jiné zdroje, které jsou dostupné na pár kliknutí a o kterých se mi v době před pouhými 10 lety, kdy jsem studoval magisterské, ani nesnilo. Nemluvě o dnešních knihovních službách. Na knížku z Narodní knihovny jsme někdy čekávali do dalšího dne až tří, objednávalo se na papírky, vyhledávalo ručně v lístečkovém katalogu, spousta literatury, zvl. zahraničních časopisů nebyla vůbec dostupná a žádali jsme kolegy, kteří vyjížděli ven, ať nám tam to či ono okopírujou... Teď je to (skoro) všechno tak snadno dostupné!
K bodu 6 je dál možné dodat, že řada akademiků v občanském sektoru působí. Akademická obec JE s občanskou společností propojena. Její propojení ovšem nespočívá jen na senátu - její jednotliví členové, řešitelé grantů, katedry, fakulty nejsou izolováni, senát/rada není jediným spojením s "vnějškem", jak by mohla sugerovat debata kolem složení nových Rad VŠ. Akademici individuálně i ve skupinách s veřejností komunikují, na veřejnosti vystupují mezi spoluobčany působí, vnějším institucím se zodpovídají. Pražská filozofická fakulta má komunikaci s veřejností explicitně ve svém dlouhodobém záměru a jistě v tom není jediná. Rozumím Vám teda tak, že chcete, aby toho bylo ještě víc. Možná by se akademičtí pracovníci a pracovnice měli vedle nevládního sektoru zapojit výrazněji do politiky.
K bodu 5 - není moc jasné, co se konkrétně myslí tím, že "naše univerzity na své veřejné poslání pozapomínaly a akademické prostředí se zakonzervovalo." Kdo na to pozapomněl, jak, do jaké míry a v čem spočívá údajná zakonzervovanost? Jsem opačného názoru, nevidím nic, co bych nazval zakonzervovaností univerzit. S jistotou vím o studiu, že je dneska o dost jiné i než před 10-15 lety (trojstupňový systém, kredity, možnosti stáží, informační systémy, elektronické katalogy, dostupnost literatury, repro technika, výukové pomůcky jako projektory, počítače a obrazovky, řada učebnic) - skoro bych řekl, že alespoň ve studiu proběhla revoluce. Zdá se mi, že v řízení univerzit a výzkumu taky. Když navrhujeme projekty, máme naopak prokázat aktuálnost a přínos řešení výzkumného úkolu, nejsme autističtí, v sociálních vědách se snažíme přispět k poznání i řešení sociálních otázek atd.
K ostatním bodům otázka - stejně jako pro Jakuba Patočku a další autory - souhlas, ale jak těch cílů konkrétně dosáhnout? Promluvit s Ivanem Wilhelmem, aby zvážil svoji pozici: pomohlo by jeho odstoupení pro nesouhlas s Dobešovým jednáním, aby se Dobešova pozice oslabila dostatečně na to, aby byl odvolán? Ale dovolí to vůbec současný Hrad? A jak vytvořit ten akreditační systém, když i ministr udělí akreditaci bez souhlasného stanoviska Akreditační komise v rozporu se zákonem?
Pardon, že tak dlouze...