O tom, že společenské vědy je možné vnímat sportovní optikou, svědčí mimo jiné zajímavý dokument o francouzském sociologovi Pierru Bourdieu Sociologie est un sport de combat (Sociologie je bojový sport, 2002). Můžeme v něm sledovat, jak Bourdieu harmonizuje roli objektivního vědce s rolí občanského aktivisty a snaží se francouzskou společnost nejen analyzovat, ale i přispět k její změně. Zamknout se před realitou do věže ze slonoviny není podle Pierra Bourdieu řešení, správný sociolog má být podle něj rváč a má se o své vědecky podložené argumenty na veřejnosti poprat.

V České republice, které je na první pohled nekonfliktní, vědci samozřejmě sportují také. Většinou to ale vypadá jako běh přes překážky, slalom, nebo dokonce závody v potápění. Česká publicistika pak vědu obecně bere jako soutěž ve skoku do výšky a dává výzkumníkům dobrou radu: hic impakt faktor, hic salta. Kdo nepublikuje v zahraničních impaktovaných časopisech, jako kdyby nebyl. Se škodolibou radostí se také můžeme dočíst o upachtěných akademických kmotrech z Litvy nebo z české hnojárny a o jejich citačních bratrstvech. Umělé citování se navzájem je nečestné a nesportovní, hrozí se morálně nadřazení arbitři akademické krásy. Kam ale ale krysí závody za co nejvyšším impakt faktorem ve společenských vědách vedou? Není to náhodou začarovaný kruh z falešné slonoviny?