Vláda zcela v duchu neoliberální ideologie předkládá k věření, že soukromé prvky sociálního a zdravotního pojištění jsou tím, co nás spasí ve všech ohledech. Prý jediná cesta se jmenuje "reformy" na které má patent tato vláda.

Zkusme se podívat, jak to funguje jinde. Například v Německu existují přebytky ve veřejnoprávních pojišťovacích systémech a rozvíjí se debata, jak s těmito prostředky nakládat - je to rezerva, nebo pro ně je nějaké současné uplatnění? Naši neoliberálové v současnosti píší, že je to "západoevropský model socializmu" (jako například Pavel Kohout v E15), který je odsouzen k zániku. Ale veřejnoprávní instituce nejsou socializmus - to jen u nás slábne kritický duch do té míry, že se to dá tvrdit, a nikdo z toho nedostane vyrážku.

Teď ke mně dorazila další zpráva z tohoto okruhu, která se opět v našich médiích neobjevila. V Německu se do problémů dostalo soukromé zdravotní pojištění. Ovšem nejedná se o problémy soukromých zdravotních pojišťoven (ty jsou se sebou spokojené), ale o problémy jejich klientů. Soukromý subjekt chce hospodářsky prospívat a své klienty proto získává - reklamou. Při uzavírání smluv pak některá rizika a některé oblasti činnosti záměrně podhodnocuje, čímž uměle sice snižuje příspěvek klienta, ale pak se pojednou zjistí, že klient na určité výkony nedosáhne. Nepřečetl si dostatečně důkladně poznámky pod čarou. Péče se okamžitě stává péčí nedostatečnou. Tedy reklamní jednolůžkový pokoj je na plakátech, ale konkrétní klienti v určitých případech narazí a jejich připlácení je často obrovské. Často si danou péči nemohou dovolit. Z liberální perspektivy si klient za vše může sám.

V německém systému už před několika lety vznikla diskuse o takových chybách. Původně byl odchod za soukromým pojištěním nevratný. Pojišťovny měly hlavně mladé klienty a mohly si i vybírat - například chronické onemocnění uchazečů o toto pojištění možnost soukromého pojištění vylučovalo. Tito lidé by totiž stáli moc peněz, stejně jako starší klienti. U nich pojišťovací matematika vykalkulovala velmi vysoké příspěvky. Protože však nejsou všichni mladí a nečtou věci, které jsou na smlouvách napsané malinkatými písmenky, museli zákonodárci před nedávnem otevřít veřejnoprávní pojišťovny k návratu těm, kterým soukromé pojištění nestačilo pokrýt jejich problém. Jinak by totiž vše padlo do oblasti pomocných systémů. Ty samozřejmě nemohou zajistit všechno. Takové případy ale naši pravicoví ideologové nepřipouštějí.

Nejen na tomto příkladu je však vidět, že zdraví se nesmí dostat do pozice „zboží“, které klient „nakupuje“. Důsledky toho nejsou pěkné - pro jednotlivce ani pro společnost.