Jakkoliv obyčejnému občanovi současné politické a společenské dění mnoho důvodů k radosti neskýtá, rozhodnutí o žalobě na prezidenta přeci jenom dává nějakou naději, že Česká republika ani pod vedením Václava Klause a  jeho kamarádů a politických souputník přeci jenom zatím zcela nesešla z cesty k demokracii a právnímu státu. V neposlední řadě je zde naděje, že ústavní soud, pokud rozhodne spravedlivě, vrátí naší zemi mezinárodně alespoň částečně důstojnost a vážnost Klausem v prezidentském úřadě dosti poškozenou. 

Zásadní, avšak zvenčí přeci jenom poněkud rozpačitě vyznívající rozhodnutí třiceti osmi senátorů žalobu na Klause podat však přišlo za pět minut dvanáct, ne- li pět minut po dvanácté, a zdá se, že se senátoři a soudcové tak trochu zdráhají před veřejností rozkrýt a pojmenovat právě ty podstatné vazby a síly, které Václavu Klausovi u nás umožnily cestu na vrchol moci.

Ostatně je třeba také vědět, že právě ty vazby a síly, které kdysi postavily do čela českého státu Klause, teď jednoznačně sází na Klausova „pokračovatele“, přítele a politického souputníka Miloše Zemana.

Ekologové a ekologie jako Klausův nepřítel číslo jedna