Jakkoliv obyčejnému občanovi současné politické a společenské dění mnoho důvodů k radosti neskýtá, rozhodnutí o žalobě na prezidenta přeci jenom dává nějakou naději, že Česká republika ani pod vedením Václava Klause a  jeho kamarádů a politických souputník přeci jenom zatím zcela nesešla z cesty k demokracii a právnímu státu. V neposlední řadě je zde naděje, že ústavní soud, pokud rozhodne spravedlivě, vrátí naší zemi mezinárodně alespoň částečně důstojnost a vážnost Klausem v prezidentském úřadě dosti poškozenou. 

Zásadní, avšak zvenčí přeci jenom poněkud rozpačitě vyznívající rozhodnutí třiceti osmi senátorů žalobu na Klause podat však přišlo za pět minut dvanáct, ne- li pět minut po dvanácté, a zdá se, že se senátoři a soudcové tak trochu zdráhají před veřejností rozkrýt a pojmenovat právě ty podstatné vazby a síly, které Václavu Klausovi u nás umožnily cestu na vrchol moci.

Ostatně je třeba také vědět, že právě ty vazby a síly, které kdysi postavily do čela českého státu Klause, teď jednoznačně sází na Klausova „pokračovatele“, přítele a politického souputníka Miloše Zemana.

Ekologové a ekologie jako Klausův nepřítel číslo jedna

Člověk málo anebo nedostatečně obeznámen s ekologickou a energetickou problematikou v ČR, by se snad mohl zcela mylně a na základě manipulací a lží státních televizních stanic domnívat, že absurdní anti-ekologické názory ex-prezidenta Klause a jeho bláboly na téma dle něj „neexistující“ klimatické změny, jsou pouze jakousi nepatrnou výstředností.

Bezpočet veřejných výroků a kroků Václava Klause v oblasti ekologie a ekologické energetiky i klimatické změny však ukazuje, že k podezřelému jednání došlo již při příchodu Václava Klause do vrcholné politiky tj. prakticky již na  začátku devadesátých let. Vlastizrádné a zájmy cizích států a cizích ekonomických struktur sledující Klausovo jednání je nejvíce zřejmé totiž právě zejména v souvislosti s jeho antiekologickými postoji, výroky a kroky.

Antiekologické Klausovo tažení není jeho jakýmsi náhodným projevem, ale právě zde se u Václava Klause jednalo a jedná o promyšlené a jasné jednání proti zájmům a svrchovanosti naší země a zejména proti ekonomické a energetické samostatnosti a soběstačnosti České republiky jako takové. Antiekologické výroky a postoje Václava Klause je dnes zapotřebí zkoumat a studovat v celkovém jejich kontextu a v jejich výsledcích - tj. jako ty, které nakonec vehnaly Českou republiku cíleně a promyšleně do rukou ruských energetických gigantů a oligarchů, kteří si zde pod Klausovou ochranou a za peníze za plyn, naftu a jádro utržené od českých občanů a prostřednictvím spolupracovníků z místních polostátních energetických monopolů a s nimi provázaných politiků vybudovali svoje základny a dobře střežené paláce.

Antiekolog Klaus v akci — několik příkladů

To, že Václav Klaus vždy bez skrupulí jednal proti zájmům naší země a jejich občanů je právě z Klausových antiekologických výroků, postojů a činů zřejmé.

Vzpomeňme namátkou třeba na jeho černé seznamy ekologických organizací ze začátku devadesátých let, anebo na dlouho utajované čelné místo paní Klausové v dozorčí radě „dostavby Temelína“ o níž jakožto předseda vlády svého času rozhodl…  Jenom pro zajímavost: ona dostavba se i pod vedením paní Klausové vyšplhala na více než trojnásobek plánované ceny celého díla a toho díla se postavila nakonec pouze polovina, tj. dva bloky namísto plánovaných čtyř za 110 miliard korun. Další dva bloky mají dnes stát již nejméně 300 miliard korun.

Jak jinak než jako „vlastizradu“ máme vnímat skutečnost, že dostavbou Temelína jsme se  jako země stali ještě více závislí na dovozu energetických nosičů (v tomto případě uranu) z Ruska a Kazachstánu? Jak jinak než jako „velezradu“ máme jako země bez vlastní velké zásoby ropy a zemního plynu vnímat, že Václav Klaus ve funkci prezidenta svými postoji a výroky při každé příležitosti podkopával každý pokus o nesměřování naší země k energetické soběstačnosti a nezávislosti, která je však možná pouze s využitím domácích a obnovitelných zdrojů energie?

A konečně — čím jiným než „zradou“ je  Klausovo popírání klimatické změny před očima celé Evropy a světa, který ve jménu zachování života usiluje o rozvoj ekologických obnovitelných a mírových zdrojů energie? Bylo by proto právě dnes nanejvýš potřebné podívat se  podrobněji na všechny tyto i další aspekty a dopady Klausova antiekologického vystupování a jednání.

Jak dál po Klausovi?

Antiekologické Klausovo jednání ve jménu dovozců a distributorů fosilní a jaderné energie a na podporu energetických monopolů prohlubovalo závislost naší země a jejich občanů na dodavatelích ropy, zemního plynu a uranu odjinud. Klausova podpora domácích těžařů uhlí a dovozců ropy pak učinila z tisíců našich spoluobčanů postižených respiračními nemocemi bezmocné oběti „všemocné ruky trhu“, jíž se Václav Klaus vždy tak rád zaštiťoval.

Na úrovni mezinárodní politiky pak Klausovo jednání učinilo z naší země snadno ovlivnitelnou hříčku v rukou všemocných a každým dnem bohatnoucích energetických monopolů. Dopady této politiky budeme v České republice pociťovat bohužel nejen my, ale i lidé příštích generací. A člověk nemusí být génius, aby mu došlo, že oproti Klausem nenáviděnému Bruselu je zde pro naší nevelkou zemi v evropském geopolitickém prostoru pouze jediná alternativa a otevřená náruč…

Lze si jenom přát, aby ve zdánlivě antiekologickém, ale ve skutečnosti promyšleném směru politiky Klausův nástupce Miloš Zeman již nepokračoval.