Po deseti letech došlo k personální výměně na českém Hradě. Odcházejícího prezidenta, který „zelené ideje“ vnímal stejně, jako býk červený hadr v ruce toreadora, nahradil 8. března nový prezident, jenž je pro změnu vnímá jako ten, který žije celý život v „Platónově jeskyni“ a stíny považuje za realitu.

Odcházející prezident se proti snahám o systémovou a efektivní ochranu životního prostředí a k občanské angažovanosti v této oblasti kriticky vymezil již během své funkce předsedy české vlády v letech 1992-8. Bylo to i logické, neboť české ekologické hnutí od poloviny 80. let minulého století a několik let po roce 1989 bylo ideově jednotné, organizačně připravené a mělo také velkou podporu občanů proti jeho autoritativním stranicko-mocenským výstřelkům.

Připomeňme si proto vznik takových iniciativ jako Ekologická společnost, Pražské matky, Zelený klub, Děti Země nebo Hnutí DUHA. A samozřejmě i nespokojenost v Teplicích již od soboty před „pražským“ 17. listopadem 1989, kdy lidé kvůli znečištění ovzduší demonstrovali tři dny v ulicích města.

Není proto divu, že se právě odcházející prezident kromě tématu „volný trh vyřeší vše i bez pravidel“ podle teoretických knižních pouček zaměřil i na občanskou angažovanost při ochraně životního prostředí (environmentalismus) a na exaktní vědu o vztahu organismů a jejich prostředí (ekologii).

Předseda vlády přece řídí vše

Právě odcházející prezident jako první Čech obdržel ve své funkci premiéra české vlády titul Ropák 1993 o největší antiekologický čin roku, a to společně s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým (ODA).

Důvodem bylo mj. schválení dostavby dvou jaderných bloků pro Jadernou elektrárnu Temelín, preference ekonomických ukazatelů v ekologické politice státu či jeho článek „Jarní procházka“, v němž sugestivně a demagogicky popisuje, že když cestou z Prahy do Prčic nelze spatřit žádnou ekologickou katastrofu, téměř žádnu továrnou či skládku, pak je logické, že nedochází k poškozování životního prostředí, přírody a ani krajiny (důvody pro udělení ropáka zde).

Angažovanost občanů a jejich vyšší citlivost na stav životního prostředí si totiž tehdy vysvětlil takto: „V řadě případů je právě tato aktivita a ideologie s ní spojená zdrojem nových, antiliberálních, antidemokratických, elitářských, etatistických pokusů o ospravedlnění státní kontroly a centralizace lidských aktivit, o zavádění nových forem dirigování a regulace lidských životů, tentokrát ve jménu ochrany životního prostředí... Někteří lidé nevěří sami sobě (a hlavně nám ostatním), nevěří neosobním, „neřízeným“ systémových mechanismům, a proto hledají nové mýty, které by mohly ospravedlňovat státní kontrolu, regulaci, zásahy do života nás všech. Mají pocit, že právě tato nová státní byrokratické zásahy zdůvodňující ideologie je ta pravá.“

Za tohoto stavu nebylo nijak překvapivé, pokud následující rok obdržel titul Ropák 1994 tehdejší ministr životního prostředí František Benda (KDS), neboť šlo o submisivního ministra vůči premiérovi, což bývalý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek označil jako „blátovitost“. V  nominaci Bendy na ropáka pak čteme následující: „... jehož pravomoce jsou postupně omezovány, činnost zesměšňována a mezi odborníky známa svojí nekoncepčností...“ (více zde). Tehdejší předseda vlády přece uřídí vše, i rezort životního prostředí!

Ovšem anketa o antiekologický čin se během následujících tří let ukázala jako příliš úzce vymezená, neboť neuměla postihnout antiekologické výroky období raného kapitalismu „bez přívlastků“ v 90. letech minulého století. Proto v roce 1995 vzniká druhá anketa a prvním držitelem ocenění „nejpitomější výrok z oblasti životního prostředí a ochrany přírody“ se jednoznačně stal tehdejší premiér a nyní odcházející prezident, a to za legendární názor: „Ekologie není věda. S vědou nemá nic společného. Je to ideologie.“

Profesor za finance (1995) s vysokou politickou mocí se tedy v letech 1993-5 svými činy a názory jednoznačně vymezil antizeleně, aby v tom pak pokračoval za deset let jako prezident na dalších deset let až do března 2013.

Prezident přece rozumí všemu

„Občanská společnost je polemika se svobodnou společností" A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!!!“ tvrdil právě končící prezident v roce 2005 a v roce 2007 si ještě přisadil: „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci.“ Za tyto výroky pak ve funkci druhého českého prezidenta právem získal dvakrát titul Zelená perla roku (zde a zde).

Oba tyto „úspěšné“ výroky dokládají, že i když se jeho původní teze z let 1993-5 rozvinuly, současně se rozmělnily, neboť už jen opakují to, co bylo vyřčeno. Jinak řečeno druhý český prezident se ve vztahu k životnímu prostředí v době svého úřadování už ideově a myšlenkově vyčerpal.

Potěšitelné proto je, že si například Česká televize ve své rekapitulaci činnosti tohoto prezidenta, zvláště v Brně při předávání vyznamenání od slovenského prezidenta, povšimla jeho antiekologických názorů, když připomněla: „Právě na ideologických, nikoli vědeckých základech vždy stavěl své odsudky vůči obraně planety před negativními následky lidské činnosti. Jakýkoliv pokus o koordinovaný postup totiž Klaus považuje za omezování lidské svobody, především jeho odvěké mantry — svobodného trhu.“ (více zde)

Není proto jistě na škodu se podívat, jakými dalšími jedenácti výroky v letech 2003-11, nominovanými na Zelenou perlu, hodnotil aktivity na ochranu životního prostředí a téma globálních změn klimatu; ovšem až 26. dubna 2013 se dovíme, zda v této anketě uspějí ještě některé další jeho názory za rok 2012:

2003: „Používají přírodu a životní prostředí jako svá rukojmí, což se jim docela daří, protože my všichni máme přírodu a životní prostředí velmi vysoko na svém seznamu priorit.“

2005: „Výčet „obnovitelných zdrojů“ je poplatný militantní ekologické propagandě. Vyhýbá se jaderné energii, ač pro to není žádný racionální argument.“ (prezident tehdy nepřipojil svůj podpis k zákonu o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)

2006: „Aktivistická nevíra v budoucnost je populistický postoj lidí, kteří si z katastrofických scénářů dělají povolání. Nejprve vytvoří problém a pak nám k němu navrhují „svá“ spásná řešení.“ „Minutu po té, co jsme objevili projednávání zákona o evropské regulaci chemického průmyslu v Evropském parlamentu (EP), se nám zdálo, že nastal konec světa.“

2007: „Zatímco některé pouště se mohou rozšiřovat a některé břehy oceánů mohou být zaplaveny vodou, ohromné části Země — dosud neobydlené kvůli drsnému, studenému klimatu — by se mohly stát úrodnými oblastmi, kde budou moci žít milióny lidí.“ „Komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie hlásá, že jí jde o ochranu Země a přírody, a pod tímto sloganem — podobně jako kdysi marxisté — chce nahradit svobodný a spontánní vývoj lidstva určitým druhem centrálního (nyní globálního) plánování celého světa.“ (odpovědi na otázky Výboru pro energii a obchod Sněmovny reprezentantů Kongresu USA o lidském vlivu na globální změny klimatu)

2008: „Princip předběžné opatrnosti, toto dogma environmentalistů, vede k neodůvodnitelné maximalizaci averze k riziku, což může ve svém důsledku vést k zablokování a zákazu téměř všeho.“

2009: „Je racionální očekávat, že technologické změny budou daleko významnější než jakékoliv potencionální změny klimatu.“ (z projevu v Cascade Policy Institute v Portlandu ve státě Oregon USA) „Je zřejmé, že ekologisté nechtějí změnit klima. Chtějí změnit nás a naše chování. Přejí si nás kontrolovat a ovládat.“ „Nemyslím, že je nějaké oteplování klimatu. Nevidím žádná statistická data, která by to dokazovala.“ (na Světovém ekonomickém fóru v Davosu)

2010: „Navíc jsem přesvědčen, že o jakémkoliv území by si měli rozhodovat především sami občané, kteří v něm žijí a nikoliv od místa odtržení úředníci často s extrémními názory v oblasti ekologie.“ (na téma vyhlášení Lesnického parku Křivoklátsko namísto Národního parku Křivoklátsko)

Zda se bude dnes již minulý prezident nadále vymezovat vůči environmentalismu a ekologii lze jen stěží odhadnout, nicméně pokud ano, bude to jistě zdokumentováno. A stejně se tak stane i jeho nástupci, který se sice doposud nevymezil vyloženě antizeleně, ale spíše mimozeleně.

Na Hradě jen pidizměna

Ačkoliv se názory současného prezidenta v politice a v mediálním prostoru v letech 2003-2012 významně v oblasti ochrany životního prostředí a ekologického občanského aktivismu neprojevovaly, nelze v žádném případě očekávat nějaký významný myšlenkový posun od názorů jeho předchůdce v úřadu.

Jediný rozdíl je v tom, že řadu ekologických problémů nepopírá či nebagatelizuje, ale chce je prostě řešit jinak, než očekává většina občanské a vědecké komunity. Příkladem je otázka, zda kácet v prvních zónách Národního parku Šumava stromy, které jsou napadeny lýkožroutem smrkovým, nebo je nechat stát. Nový prezident má totiž už dávno jasno, neboť stačilo přeletět nad částí Šumavy a pohovořit s místními občany a politiky: Kácet je potřeba, a basta!

„Strana zelených je nebezpečná životu, lidem a Šumavě. To co jsem dnes z vrtulníku viděl, překročilo všechny mé dosavadní představy o Šumavě zasažené kůrovcem. Byl to apokalyptický pohled,“ vyhodnotil jednoznačně dnešní prezident situaci v roce 2009 (více zde).

Dalšími příklady je jeho podpora výstavbě „čubakanálu“ Dunaj — Odra — Labe a dalších dvou bloků v Jaderné elektrárně Temelín či odpor k obnovitelným zdrojům jako je slunce a vítr (více např. zde).

Ovšem v žaludku mu, stejně jako jeho předchůdci, zřejmě leží občanský a politický aktivismus v oblasti ochrany životního prostředí, čehož důkazem je následující výrok — cituji z článku „Vypálit a počůrat. Zeman v kruhu podnikatelů účtoval s dobytkem i nepřáteli“: „Klaus prosadil kupónovou privatizaci, já jí označil za podvod století. V čem se naprosto shoduji, je odpor k zeleným,“ uvedl Zeman. Ti brzdí rozumné investice jako je dostavba Temelína. S těmi by prý naložil po středověkém způsobu. „Vypálit, počůrat, posolit,“ doporučil.“ (více zde)

Na Hradě tedy sice čekejme jen malou změnu a mimozelené názory, nicméně další ročníky ankety o antiekologický čin Ropák roku a antiekologický výrok Zelená perla roku mohou jen získat. Současný prezident je totiž vůči svému předchůdci zatím velkým outsiderem, ačkoliv prý ze svých úst vypouští úžasné bonmoty.

Tento zřetelný komplex méněcennosti vůči svému předchůdci vyřeší asi elegantně. Údajně si totiž na Hrad mezi své rádce pozve Ropáka 1998 a bývalého ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra (zde) a Ropáka 2003 a bývalého ministra dopravy a spojů a poslance Jaromíra Schlinga (zde).

Ropácké hnutí tedy bude mít ve vrcholné politice českého státu opět své zástupce.