Aby se lidský život a lidská společnost nepropadly do chaosu, tak je vždy třeba uznávat něco, o čem se naprosto nepochybuje - něco, co není třeba dokazovat a také to dokázat nelze. I matematické systémy jsou na tom založeny. Humanistické pojetí světa a člověka si jako axióm staví to, že člověk má hodnotu sám o sobě. O tom nelze pochybovat a z toho se odvíjí všechno ostatní.
Dnešní kapitalistický systém se od humanismu začíná úplně distancovat, staví prostě jako axióm - jako to, o čem se nepochybuje - sám sebe.
Jakmile se vůbec připustí, že existují lidé, kteří se narodili jako "neschopní", které "nelze zaměstnat", kteří se společnosti "nevyplatí", protože ostatním jen "přidělávají práci", pak je společnost na nejlepší cestě k tomu, aby takové lidi buď začala
a) likvidovat (nacismus)
nebo je
b) nechala umřít hlady (neoliberalismus).
A mnoho lidí tomu dnes bohužel věří, takže svět se pak jako takový opravdu jeví.
Jakmile se připustí, že svět takový je a že to nelze změnit, potom nic nemá smysl, potom to můžeme, jak se říká, rovnou zabalit. A proto nutně musíme nejen být humanisty, ale musíme se snažit i o to, udělat humanisty také ze všech ostatních lidí.