Poté, co Evropská komise podpořila návrh komisařky Redingové, aby ženy měly ve vedení největších evropských firem přinejmenším čtyřicetiprocentní zastoupení, strhl se v české kotlině předpokládaný povyk. Kvóty jsou prý projevem sociálního inženýrství a porušují liberální principy svobody.

Žádné překvapení v zemi, která se schizofrenicky potácí ode zdi ke zdi — od hojně medializovaných teorií salónních neoliberálů, které vzývají údajnou svobodu trhu, k reálné „podnikatelské“ praxi, které dominuje post-bolševická praxe „chlapů“ parazitujících na státních zakázkách.

Od věci není ani debata na téma samotného liberalismu, jehož teze jsou často používány jako argumenty proti údajnému sociálnímu inženýrství. I liberalismus, stejně jako nerovné postavení žen v moderních společnostech, totiž vznikal v době výrazně patriarchální společnosti. Dalo by se argumentovat, že když někteří autoři teorií liberalismu mluvili o svobodných jedincích, měli na mysli především muže. Podobně, jako když antičtí filozofové mluvili o demokracii. Občany, kteří mohli „demokracii“ praktikovat, byli, jak známo, jen muži. Otroci a ženy se nepočítali.

Že byl liberalismus zpočátku především jen teorie, navíc jen pro některé skupiny obyvatel, bylo patrné na příkladu Spojených států, kde existovalo otrokářství ještě dlouho po vzniku ústavy, vycházející v mnoha ohledech z liberálních principů svobody jedince, rovných šancí a vlády práva. Kdyby bylo ponecháno jeho zrušení jen na postupné „emancipaci“ zotročených, docela jistě by v druhé polovině 19. století jen tak nezaniklo. Naštěstí se našli osvícení politici, kteří navzdory argumentům zastánců otroctví o tom, že otroctví vychází z jakýchsi prý přirozených rolí různých skupin a ras ve společnosti a je motorem jižanského hospodářství, otroctví zrušili.

I tak zůstávala rovnost šancí pro celé sociální skupiny nadále jen teorií. Až zhruba o sto let později, v roce 1961, podepsal prezident J.F. Kennedy prezidentský dekret o tzv. affirmative action, jejímž cílem bylo pomoci menšinám v lepším přístupu ke vzdělání a zaměstnání. V roce 1965 pak prezident Johnson vydal exekutivní rozhodnutí, jímž přikázal vládním institucím, aby přijímaly zaměstnance bez ohledu na rasu, náboženství a národní původ. V roce 1968 rozšířil tento výčet o zaměstnávání žen. Projekt pak začal žít vlastním životem a postupem času vznikl v USA složitý systém pozitivní tzv. diskriminace, který menšinám usnadňoval přístup ke vzdělání a zaměstnání.