Vrátila jsem se z oslavy 400. výročí úmrtí první publikující básnířky v Čechách, Johanny Alžběty Westonové zvané Westonia, adoptované dcery pověstného magistra Kelleyho, který se  se svou ženu, Alžbětinou matkou, a jejími dvěma dětmi přestěhoval z Anglie do rudolfinské Prahy. Westonia získala Kelleyho zásluhou vynikající vzdělání.

Později, když se hvězda její rodiny poté, co magistr Kelley upadl v nemilost a mimo zákon, obrátila, využila ku prospěchu svému i svých dětí umění psát brilantní latinské verše. Napsala množství suplik, veršovaných proseb o podporu, jimiž zaujala a vzbudila nejen soucit, ale i respekt. Nepsala ale jen supliky, některé její básně jsou skutečnou poezií. Napsala dvojverší, které se mi teď hodí do úvodu mého sloupku:

„Ať mi promine čtenář a hněv svůj ať nepřítel zkrotí,

Vždyť ve všech verších svých pravdu opakuji.“