Jožka Jabůrková chtěla jistoty, nikoli milodary

Andrea Cerqueirová

„Nechceme milodary pro naše děti, chceme práci pro jejich rodiče.“ Tak zní jeden z citátů neprávem opomíjené komunistické političky, levicové novinářky a spisovatelky Jožky Jabůrkové, kterou před sedmdesáti lety umučili nacisté.

V úterý tomu bylo sedmdesát let, kdy vyhasl život Jožky Jabůrkové, bylo jí šestačtyřicet let. Její život nebyl jak vystřižený z červené knihovny ani prvorepublikových nalakovaných filmů pro pamětníky. Byl tvrdý a ukazoval i stinnou stránku tehdejšího Československa, plnou sociální nerovnosti. Vyhasl 31. července 1942 v koncentračním táboře Ravensbrück.

Jožka se narodila 16.dubna 1896, její matkou byla švadlena Anežka Řehová, otce nikdy nepoznala. Jako nemanželské dítě neměla na růžích ustláno. Dětství a mládí prožila v ostravských Vítkovicích, žila ve sklepním bytě dělnické čtvrti. Historik Hynek Roleček na internetu připomíná, že právě tehdy vznikl její pseudonym Ida Ostravská, kterým později podepsala například své romány Hanko, zpívej… nebo Lásky Marty Tomanové.

Jiné děti na ni totiž, kvůli slabému sociálnímu postavení, pokřikovaly „Ida - bída“. Její matka brzy zemřela, Jožka zůstala osamělá, v době první světové války pracovala jako chůva v movité rodině, později ve Vítkovických železárnách a posléze v tamní nemocnici. Životem se protloukala jak jen to šlo.

Bojovnice za sociální práva

Po skončení první světové války se přestěhovala do Prahy, žila střídavě v Košířích a na Žižkově. Vzhledem k životním zkušenostem, kdy poznala obrovské sociální rozdíly, dennodenní boj o přežití a v roce 1917 se zúčastnila vítkovické stávky, kdy četníci stříleli do hladovějícího davu a protest tak krvavě potlačili, se logicky zapojila do sociálnědemokratického, později do komunistického hnutí.

Angažovala se ve Federaci dělnické tělocvičné jednoty a ve Federaci proletářské tělovýchovy. Opakovaně navštívila Moskvu, kde studovala. Od roku 1928 stála v čele listu pro ženy Rozsévačka, který byl — jakož ostatně veškerý tehdejší komunistický tisk — 20. října 1938 zastaven vládou generála Jana Syrového.

Jožka spolu s několika dalšími spolupracovnicemi následně založila časopis Kytice, do kterého psala pod pseudonymem Marta Janáčková. Kytice vycházela až do nacistické okupace. V soukromí byla Jožka družná, přátele si hledala především mezi stejně smýšlejícími, mezi její přítelkyně patřila kupříkladu komunistická poslankyně Anežka Hodinová - Spurná. Jožka byla krátce vdaná.

×
Diskuse
MT
August 4, 2012 v 11.15

Jabůrkové si - stejně jako Švermy - nesmírně vážím.

U Julia Fučíka je to tak ze dvou třetin. Trochu mně dráždí jeho známý fanfarónský a playboyský přístup k odboji - a těžko mohu zapomenout jeho sovětské reportáže "Ze země, kde zítra už znamená včera", kde se podle mého názoru poněkud prohřešil proti novinářské poctivosti - jenže to se stalo i americkým novinářům a nejsem si jist ani Kishem - jenže Kish a Fučík navíc byli komunisté, kdežto ti Američané nemají ke své obhajobě nic ...

August 4, 2012 v 16.01
K odstranění pomníku
Vítězné odstraňování pomníků a památníků je naše národní posedlost a myslím, že tak trochu ostudná. Na Západě s pomníky asi takové problémy nemají. Při loňské návštěvě Švýcarska jsem v Curychu viděla pamětní desku na domě, ve kterém žil krátkodobě Lenin. Na desce je zhruba tento stručný nápis v němčině: Zde bydlel v dubnu 1916 až únoru 1917 V. Lenin, vůdce ruské revoluce.
MT
August 5, 2012 v 11.13

Však tak je to taky správně - aspoň tedy podle mého názoru ...