Rezoluce o změně statusu palestinského zastoupení při OSN z „pozorovatele“ na „pozorovatelský nečlenský stát“, o níž má hlasovat Valené shromáždění OSN dnes nebo v pátek, bude schválena většinou hlasů. Shodují se na tom všichni pozorovatelé. Ve Valném shromáždění je zastoupeno celkem 193 států, z nichž každý disponuje jedním hlasem. Palestinu jako stát s hranicemi z let 1949 až 1967 uznalo do začátku listopadu bilaterálně již 132 zemí. Další pak vyjádřily ochotu návrh podpořit, i když doposud palestinský stát neuznávají.

„Francie bude ve čtvrtek hlasovat pro. Stejné odhodlání vyjádřilo i Rakousko (...) Německo by mělo být proti. Británie se nejspíše zdrží (...) Španělsko je obecně pro, s jasným ano však dosud váhá,“ vypočítává BBC.

Ve Valném shromáždění neexistuje právo veta a prostá většina je v tomto případě evidentní. Při vlastním hlasování tak půjde dle agentur zejména o to, s jak velkou převahou bude rezoluce schválena.

„Pokud by se Palestincům podařilo získat 150 či více hlasů, bylo by zřejmě, že jejich přístup a požadavky podporuje podstatně větší část světa, nežli politiku Izraele,“ konstatuje AP.

Vláda Izraele se proti rezoluci ohrazuje a připomíná, že se palestinská reprezentace zavázala řešit veškeré státoprávní požadavky skrze mírová jednání, nikoliv mezinárodní instituce. Palestinci však namítají, že poslední mírové rozhovory zkrachovaly v roce 2010 právě na izraelské neochotě zastavit výstavbu osad, jež dosud trvá.

Palestinskou pozici podporují tradičně arabské země, Írán a v posledních letech i Turecko. Blíže k Palestincům má také většina států Afriky, Latinské Americky a z hlediska vlastních zájmů též Rusko a Čína. Pohled Izraele naopak upřednostňují Spojené státy a země z jejich spojeneckého okruhu; v EU pak zejména Nizozemsko a Česká republika.

Česká delegace bude dle posledních zpráv hlasovat proti i tentokrát.

Co se změní?

Uznání Palestiny za nečlenský stát OSN má především symbolickou hodnotu — entita byla doposud ve Spojených národech i ve většině dalších organizací zastoupena nikoliv představiteli vlády či samosprávy, ale Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). OOP a palestinská vláda dnes do značné míry splývají, v budoucnu to ale může být jinak. Povýšení statusu Palestiny ve vztahu k OSN přitom neznamená jen změnu zastoupení, ale i nepřímé uznání státního charakteru Palestinské autonomní správy ... a tím i oprávněnosti jejich státoprávních nároků.

Jistou symbolickou váhu má také fakt, že rezoluce hovoří o státu v hranicích z let z 1949 až 1967. Ty zahrnují nejen pásmo Gazy a celý Západní břeh (dnes rozkouskován vojenskými zónami a více než dvěma sty izraelských osad), ale i východní Jeruzalém — zřejmě nejcitlivější místo ze všech sporných území.

Faktické důsledky schválení rezoluce lze podle znalců zatím jen odhadovat. Získání statusu státu umožní Palestině ucházet se o členství v dalších mezinárodních tělesech, mimojiné i skupině zemí, které uznávají svrchovanost Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC). Právo na dovolání k ICC nezíská Palestina automaticky (pravděpodobně bude zapotřebí dalšího hlasování v OSN), značně se jí však tato možnost přiblíží.

Podle zdrojů agentury Reuters vyjádřil izraelský premiér Netanjahu v soukromí obavu, že by mohl být stát Izrael v budoucnu obžalován z porušení Ženevských konvencí, které zapovídají nucené přesídlování obyvatelstva (děje se při výstavbě osad), a z válečných zločinů, kterých se měla dopustit jeho armáda při vpádu do Gazy na přelomu let 2008 a 2009. Podle Al Džazíry by mohli Palestinci napadnout také legalitu blokády pásma Gazy anebo právní aspekty okupačního režimu na Západním břehu.

Naopak Izrael může prohlásit schválení rezoluce za porušení dohod a zavést protiopatření — může například odepřít Palestinské autonomní správě daně a cla, které vybírá ze zboží putujícího na palestinská území. Zastavit veškerou podporu organizacím, které uznají stát Palestina, musí dle jednoho z vlastních zákonů také Spojené státy.

Podle některých odborníků by mohla rezoluce přivodit konec i celému právnímu konstruktu, na jehož základě dnes funguje palestinská samospráva na Západním břehu. V takovém případě by ovšem na Izrael přešla veškerá odpovědnost za bezpečnost, rozvoj a sociální správu oblasti, což by dle znalecké shody znamenalo pro židovský stát více problémů, než potenciálních výhod.

Loňská žádost

Prezident Palestinské autonomní správy a předseda OOP Mahmúd Abbás požádal o přijetí Palestiny do OSN již loni v září. Tehdy šlo ale o žádost o plnohodnotné členství. V rámci něho by byla Palestina uznána jako nezávislý stát s plnými právy, mimojiné i právem na obranu vlastní hranice.

Přijímání plnoprávních členů je ovšem v kompetenci Rady bezpečnosti OSN, kde je zapotřebí získat alespoň devět hlasů z patnáci a navíc zabezpečit, že žádný z pětice stálých členů nepoužije právo veta. Palestincům se loni nepodařilo získat ani devět hlasů, ani záruku, že USA veto nepoužijí. Abbás se proto nakonec uchýlil pouze k žádosti o status nečlenského státu, kterou schvaluje jen Valné shromáždění prostou většinou.