Jak spravit evropský rozpočet
Aleš ChmelařRozpočet Evropské unie představuje pouhé jedno procento evropského HDP a nemůže proto stačit nárokům sjednocujícího se kontinentu. Je třeba jej navýšit a přispět jeho pomocí mj. ke zmenšení rozdílu mezi bohatými a chudými.
Noviny se jen před pár dny hemžily biliony eur pro euroúředníky, heliporty, na kterých nikdy nikdo nepřistál a dálnicemi, po kterých nikdy nikdo nejel. Někteří dokonce stále mluvili o jezerech vylitého mléka a horách spáleného obilí.
Evropský rozpočet se vskutku dá kritizovat ze všech možných úhlů. Hlavní příčinou jeho problémů ale není jeho velikost nebo nikým nevolení úředníci, nýbrž naše milované, demokraticky volené vlády.
Rozpočet pro panenky
V první řadě si nesmíme namlouvat, že evropský rozpočet přispívá k nějakému celoevropskému přerozdělování. I když mluvíme o bilionech, rozpočet EU vydá na jedno procento evropského HDP, což je až padesátkrát méně než národní rozpočty. Celá EU tak ročně spolyká výrazně méně peněz než evropská ministerstva obrany. A to v době, kdy nás před nikým a před ničím nebrání a pravděpodobně ani ubránit nedokážou.
Z toho jednoho procenta pak přistanou i čistým plátcům zpátky v rozpočtu nějaké dvě třetiny. Bohaté země tak ve váženém průměru příspívají těm chudším zhruba jednou třetinou procentního bodu HDP. Na fungování celé Evropské unie a na transfery do chudších zemí tedy připadá jedna třísetina národního produktu nadprůměrně bohatých zemí. To je ve všech možných ohledech trochu málo na organizaci, ve které mnozí odpůrci i nadšenci vidí superstát a federaci.
Proto se musí rozhovory z minulého týdne brát jako divadlo před domácím publikem. Jednotliví politici se hádali o částky, které v ročních rozpočtech EU budou tvořit rozdíly jen několika miliard a v národních rozpočtech pak jen několika milionů eur. To jsou na evropské úrovni uprostřed krize hádky pro panenky.
A protože je rozpočet tak malý, lze na něm vidět hrozné věci. Jestliže uslyšíme, že třetina až polovina celoevropského rozpočtu pravidelně putuje do zemědělství, zní to hrozivě. A možná ještě hůř zní, když se dozvíme, že celých šest procent celoevropského rozpočtu stojí ta veselá evropská byrokracie. Přitom ve srovnání s národní administrativou vypadá bruselská mašinérie jako pišišvor a zaměstnává asi tolik lidí, co radnice většího západoevropského města.