Diskutující Deníku Referendum opakovaně volají po alternativách. Slova reforma, ale i alternativa však často působí jako reklamní značka, která dobře prodává, nehledě na skutečný obsah. TOP 09 tak například na jednom ze svých předvolebních billboardů slibuje: „TOP 09 — Tradiční hodnoty, netradiční řešení“.

Představme si proto dvojici projektů ze zahraničí jako příklad novátorských přístupů ke společenským problémům. Na nich si zároveň ukažme kde se inspirovat a kde raději ne.

Tudy ne

První z mých příkladů se vztahuje ke vzdělávání. V USA vznikla v nedávné době firma Upstart, která chce svébytným způsobem propojovat studenty s lidmi, kteří mohou do jejich vzdělání investovat a pomoci jim tak k lepšímu pracovnímu uplatnění. Systém Upstartu funguje tak, že umožní studentu upsat investorům určité procento ze svých příjmů po budoucích 10 let. Výměnou za to získá finanční částku a možnost mentoringu od investorů, kteří jej podpoří.

Výše financování získaného jeho zprostředkováním Upstart vypočítává na základě údajů o oblasti studia, dosažených známek, pracovních zkušeností, které o sobě student uvede, přičemž využívá statistických metod k předpovídání pravděpodobných budoucích příjmů studenta. Podle tohoto odhadu potom vypočítá, kolik peněz může student získat za každé procento, které upíše. Upstart dále počítá i s tím, že student po dobu desetiletého kontraktu nesplatí celkový objem investovaných peněz. V takovém případě se smlouva prodlouží o dalších pět let a podíl investora stoupne na 15 %. Samotná firma si samozřejmě bere své procenta z financování, které zprostředkovává.

U Upstartu jde vlastně o rozšířenou variantu půjčky, která však může být velice dvousečná. Studentovi, který se rozhodne tuto službu využít, nic nebrání, aby změnil směr své kariéry, přičemž nemusí vydělat tolik, kolik si půjčil. Od toho slouží zmíněná pojistka investora.

Jakmile se ale student dostane do finančních potíží kupříkladu kvůli dlouhodobé nezaměstnanosti, jeho problém se jedině vyostří. Nejenom, že musí splácet, k čemu se původně upsal, ale kvůli malému výdělku se mu ještě zvýší procento, které musí odvést. A pro již tak nemajetného je, sic v absolutních číslech menší, ztráta procenta příjmů nepoměrně tragičtější událostí. Dostává se do smrtící spirály zadluženosti.

Další problémový bod leží v samotnému systému přidělování půjček. Je ponecháno na trhu, aby rozhodl, kteří studenti podporu prostřednictvím investice získají. Trh se zde řídí, jak jinak, kritériem efektivity vynaložených prostředků, zde konkrétně podle sofistikované predikce budoucích příjmů studenta. Možnost financování tak mají ve finále pouze ti, kteří by tak jako tak měli větší příjmy. Ve finále se pouze multiplikují sociální rozdíly, kdy bohatý se stává bohatším a chudý chudším.

Tudy ano

Druhý příklad míří k zaměstnanosti a vychází ze zkušenosti s britskými pracovními úřady, kterou je možné jednoduše přenést i na české prostředí. V Londýně vznikl projekt Backr spravovaný organizací Participle. Zacílena na nezaměstnané, je v základu tato služba podobná jiným jako Academia.edu nebo LinkedIn,. Oproti nim však vybízí uživatele k účasti na živých setkáních, kde se potkávají lidé se stejnými zájmy, tedy v prvé řadě hledající práci v podobných oborech. Další asistenci — školení, pomoc s přípravou na pohovory atp. — zajišťují trénovaní dobrovolníci, kteří dbají na to, aby byli dostupní k osobní a neformální konzultaci. Podstatná je také idea, že lidé, kteří pomocí Backru najdou práci dál pomohou ostatním.

Jaké jsou pohnutky stojící za vznikem Backru?

Komentátorka Guardianu píše o pocitu izolace vycházejícího z jednostranného a lineárního vztahu mezi jednotlivcem a státem, kterému chybí jakýkoliv komunitní rozměr. Typickým příkladem jsou pracovní úřady, které naprosto opomíjí sílu sociálních sítí a vzájemných lidských kontaktů a vztahů.

Síla známosti těch správných lidí, a nemusí jít v žádném případě o klientelismus či nepotismus, se ukazuje ještě viditelněji v dnešní době elektronických sociálních médií. Problém nezaměstnaných, zvláště dlouhodobě, je v tom, že se dostávají mimo tyto okruhy a často jim reálně hrozí sociální vyloučení.

Slabina projektu Backr je především v tom, že jako takový nenabízí jistotu získání zaměstnání.

Důležité je však něco jiného — pochopení, že simplisticky ekonomický model pracovních úřadů je nejenom neefektivní ale také degradující lidskou povahu. Spoléhání se na zprostředkování práce u stávajících pracovních úřadů je velmi rizikovou hrou, protože jejich nabídka představuje zlomek skutečně volných pracovních míst. Velká část pracovních pozic (autorka komentáře uvádí pro Británii číslo až osmdesát procent) není pracovními úřady vůbec nabízena. Je tak získávána spíše skrze (často až klientelistické) sítě sociálních kontaktů. A pro nás to zvlášť platí v době, kdy pravicová reforma zrušila povinnost hlásit úřadu práce volná místa.

Účastníci si však na projektu pochvalují především lidský přístup, který jim navrací psychickou pohodu a vrací pocit smysluplnosti. Tato zkušenost kontrastuje právě se zjednodušeným modelem užívaným státními úřady založeným na metodě cukru nebo biče — neposlušným vezmeme dávky, poslušným dáme podporu.

Alternativa je především výzva ke kritice

Inspirace k alternativním a netradičním řešení se nabízejí. Máme dobré šance sáhnout po kvalitních modelech vyzkoušených jinde. Podstatné je však něco jiného. Ač to vypadá, že se jich od současného politického vedení země nedočkáme, pokud na to přece jen přijde, buďme připravení k tomu prohlédnout za lacinou nálepku alternativy a kriticky vážit skutečné klady a zápory navrhovaných řešení.