Text Ondřeje Slačálka Zločiny postkomunismu vyjadřuje, domnívám se, dvě základní teze: (1.) výsledek přímé volby prezidenta je irelevantní, pokud (2.) nenastolí debatu o postkomunistickém transformačním dění a s ním spjaté tématice, kteréžto mohou být v takovém případě — vůči prezidentské funkci externími — osmyslujícími faktory.

Nedomnívám se, že přímá volba prezidenta toto téma skutečně nastolí, a pokud Jan Fischer postaví na tomto tématu svojí kandidaturu, může brzy splakat nad výdělkem. Krátkodobá kolektivní paměť je v současnosti natolik přesycena, že historická sonda kutající o dvě desetiletí nazpět je v naší situaci kognitivním luxusem, který si žádný kandidát nebude moci nijak zásadně dovolit, bude-li chtít uspět.

Těžko se bude publiku vysvětlovat třeba interpretace, že legislativní provizorium, připravené pro takřka anarchokapitalisticky laděnou transformaci ekonomiky v dikci naturalistické naivity klasického liberalismu, jak by řekli němečtí neoliberálové, by mohla být příčinou toho, že zakázky na Ministerstvu obrany poněkud zapáchají.