V USA hledají nové způsoby, jak popravovat
Petr JedličkaVětšina výrobců dosud používaných látek do smrtících injekcí podniká, anebo přímo sídlí v Evropě. EU jim přitom v exportu přípravků v posledních letech brání. To prodražuje dosavadní způsoby poprav a nutí k hledání alternativ.
Stále víc států USA upouští od dosavadního způsobu popravy třemi injekcemi a hledá alternativní metody. Důvodem je rostoucí nedostupnost příslušných přípravků, resp. nová politika EU. Látky do injekcí totiž vyrábějí především korporace, které podnikají, anebo přímo sídlí v Evropě. Unijní instituce jim přitom brání v posledních letech do amerických věznic vyvážet a zásoby v USA rychle docházejí.
„Tradiční preparáty mizejí z trhu, a jejich cena tak narůstá (...) Za poslední léta skočila místy až na patnáctinásobek,“ píše v tematické reportáži Daniel Nasaw, americký dopisovatel BBC.
„Texas kupříkladu zaplatil v roce 2010 za jednu sadu tří smrtících injekcí 86 dolarů. Letos (při popravě Keitha Thurmonda na počátku března) to bylo už 1286 dolarů a 86 centů,“ uvádí Nasaw dále.
Popravčí v USA usmrcovali v posledních letech především sadou tří látek: thiopentalu sodného — sedativa, po němž odsouzenec ztratil vědomí; pankuronia bromidu — uvolňovače svalů, po jehož aplikaci přestával dýchat; a chloridu draselného, kteréhož dávka zastavila srdce.
Exkluzivní výrobce thiopentalu — illinoiská korporace Hospira — začal svůj produkt stahovat z trhu už v roce 2010. V lednu 2011 pak americkými věznicím oznámil, že už nedodá ani dávku. Podle pozorovatelů se tak stalo po sporu s italskými úřady, které hrozily korporaci uzavřením jejího (hlavního) výrobně-výzkumného centra přestěhovaného právě do Itálie.
Dovoz pankuronia začal být blokován posléze, konkrétně na konci loňského a počátku letošního roku. Zde se tak stalo přímo na základě iniciativy orgánů EU.
První alternativa
Podle aktuálních zjištění BBC a AP je nyní nejznámější a dosud jedinou více uplatňovanou alternativou poprava pomocí jediné injekce, a to s barbiturátem jménem pentobarbital. Schválen a využit byl tento postup již v Ohiu, Arizoně, Idahu, Washingtonu a nově též v Texasu. V brzkém budoucnu chce s jeho pomocí popravovat i Georgie.
Pentobarbital byl v USA užíván už jako náhrada thioptenalu ve tří-injekční sadě. Vzhledem k vysoké ceně a silnému účinku však postupně nahrazuje celou trojici látek.
Podle zpráv z popravy Yokamona Herna, jenž se stal ve středu 18. července prvním Texasanem usmrceným výhradně pentobarbitalem, je reakce těla na drogu srovnatelná s reakcí na celou injekční sadu. Podle odpůrců trestu smrti však jisté studie prokazují, že člověk umírá po pouhé aplikaci pentobarbitalu déle.
Mimo exekuce je látka používána při utracování zvířat či léčbě epilepsie.
I pentobarbital je ale zřejmě jen provizorní náhradou. Patent na jeho výrobu vlastnila donedávna dánská korporace Lundbeck. Ta jej sice ještě před zpřísněním unijní politiky stihla odprodat illinoiské firmě Akorn; součástí smlouvy byl ovšem závazek, že ani ona nebude pentobarbital na popravy dodávat.
„Náš úřad má nyní k dispozici dostatečné množství pentobarbitalu k provedení všech devíti poprav, jež jsou plánovány na zbytek letošního roku,“ cituje Texas Tribune Jasona Clarka, mluvčího Texas Department of Criminal Justice.
„Další alternativou se nejspíše stane nějaký jiný barbiturát. Použít jich lze celou řadu,“ řekl BBC Kent Scheiddeger z Criminal Justice Legal Foundation — americké nadace, jež mimojiné dlouhodobě lobbuje za zachování trestu smrti.
Cena trestu
Dle znalců citovaných agenturami je nepravděpodobné, že by samotný nárůst cen smrtících preparátů vedl k výraznějšímu snížení počtu poprav. Větší naději v tomto kontextu představuje celkové prodražování trestu smrti — vlastní popravě totiž v USA předchází mnohastupňové právní řízení a mnohaletá internace souzeného, jejichž náklady přesahují i dlouhá doživotní vězení.
Daniel Nasaw z BBC dokládá jev konkrétními čísly: federální soudce Arthur Alarcon a profesorka z Loyola Law School Paula Mitchellová nedávno spočetli, že stát Kalifornie vydal do roku 1978 na výkon trestu smrti, související procesy a náklady na internaci okolo čtyřech miliard dolarů. Popraveno přitom za příslušná léta bylo jen 13 osob.
Podle studie marylandského Urban Institute z roku 2008 stojí jeden trest smrti tamní daňové poplatníky v průměru tři miliony dolarů.
Vlastní poprava jednoho člověka přijde dle Nasawových zdrojů na 90 až 160 tisíc dolarů. Podle mluvčí vězeňské správy ve státě Washington Marie Petersonové se tato suma skládá krom ceny injekcí z platů personálu, který popravu provádí a dohlíží na ni, platby za bezpečnostní opatření jako jsou zábrany okolo příjezdové cesty do věznice, u níž se tradičně shlukují demonstranti, platy za osvětlení tohoto prostoru, ceny provizorního tiskového centra, z něhož vysílají přítomní novináři, nákladů na jídlo posilám ostrahy a honorářů dalších externistů, které si věznice přechodně najímá.
Podle Nasawových zjištění se náklady na proces, věznění i vlastní popravu liší stát od státu i případ od případu, vždy jde však o značnou sumu. V průzkumech veřejného mínění sledujících postoje Američanů k trestu smrti se zatím tento fakt nicméně příliš neodráží.
Kolik, kde, jak
Podle přehledové zprávy BBC z loňského podzimu je v USA ročně popraveno 40 až 50 lidí. Po strmém nárůstu počtu exekucí v devadesátých letech (z 22 na téměř 100) se číslo od roku 1999 postupně snižuje.
Rozhodnout o legalitě trestu smrti je v USA od poloviny sedmdesátých let plně v pravomoci jednotlivých států. Počet států, které trest smrti odmítají, postupně vzrůstá. Nyní jsou jimi Aljaška, Connecticut, Havaj, Illinois, Iowa, Maine, Massachusetts, Michigan, Minnesota, New Jersey, New York, Nové Mexiko, Severní Dakota, Rhode Island, Vermont, Západní Virginie a Wisconsin. Ve 33 státech USA je trest smrti stále legální, přičemž v Nebrasce a Kansasu se vedou o kompetenci legalizovat popravu spory mezi soudy a exekutivou. Tamější guvernéři i veřejnost jsou ale spíše pro.
Celkově bylo ve Spojených státech od roku 1976 popraveno 1301 osob. Nejčastěji probíhají popravy v Texasu (483) a tamní republikánští guvernéři se tím nezřídka chlubí. Se značným odstupem za Texasem následují ve statistikách další jižanské státy.
Pozdní svědectví spoluodsouzených Davida Greenglase a Mortona Sobela potvrdily, že Ethel Rosenbergová se na špionáži nijak nepodílela, i když o ní zřejmě věděla. Zástupce prokurátora William P. Rogers uvedl, že obvinění Ethel mělo za účel dostat z Rosenberga další jména.