Přes četné protesty lidskoprávních aktivistů i řady osobností veřejného života byl v noci ze středy na čtvrtek v USA popraven další člověk, jehož odsouzení vzbuzuje pochyby. Stal se jím dvaačtyřicetiletý Troy Davis. Podle evidence nezávislého sdružení The Death Penalty Information Center (DPIC), které se tématem sporných poprav zabývá, se na území Spojených států jedná o devátý případ vykonání trestu smrti s prokazatelně podloženými pochybami o vině od osmdesátých let.

Poslední kauzou s podobnou klasifikací byla dle DPIC poprava Camerona Willinghama v Texasu v roce 2004. Jiné zdroje (různé důvěryhodnosti) ovšem vypočítávají až 30 dalších „pochybných“ exekucí.

Davisovi právníci se snažili klienta zachránit od roku 1991, kdy ho soud státu Georgie uznal vinným z vraždy policisty Marka MacPhaila kombinované s několika dalšími zločiny. Rozsudek nad Davisem byl původně opřen o výpovědi devíti svědků; sedm z nich ale svá tvrzení postupně měnilo, případně zcela stáhlo. Někteří z nich si stěžovali i na zastrašování policií.

Sám Troy Davis trval od počátku do konce na své nevině. Tato slova pak pronesl těsně před popravou:

„Rád bych promluvil k MacPhailově rodině. Vězte, že navzdory tomu, jak celou věc vnímáte, nejsem tím, kdo osobně zabil vašeho syna, vašeho otce, vašeho bratra. Jsem nevinný. Incident, který se udál během příslušné noci, se nestal z mého zavinění. Já jsem nedržel zbraň. Vše, co mohu žádat (...) je, abyste se podívali hlouběji do tohoto případu, a konečně tak uzřeli skutečnou pravdu.“

„Žádám svou rodinu a přátele, aby pokračovali v boji,“ uvedl Davis dále. Boj za spravedlnost (mou smrtí) nekončí. Tento boj se týká všech Troyů Davisů, kteří mě předešli a všech těch, kteří přijdou po mně. Jsem dobré mysli, jsem zbožný a jsem klidný (...) A těm, kdo mi vezmou život: Nechť je Bůh milostiv vašim duším. Nechť jim požehná,“ dopověděl.

Podle informací z agentur byl Troy Davis popraven smrtící injekcí. Od vpravení prvního (utišujícího) preparátu do žíly do lékařského konstatování smrti uběhlo přibližně 15 minut.

Detaily případu

Činy, za něž byl Davis popraven, se všechny udály 18. srpna 1989 v georgijském městě Savannah. Davis navštívil večírek svého známého, z něhož odešel v doprovodu přítele Darrella Collinse. Během cesty z večírku se oba dostali do sporu s jedním z řidičů, který měl na ně z auta pokřikovat obscénní nadávky. Došlo ke střelbě, přičemž kulka, která dle rozsudku vyšla z Davisovy zbraně, náhodou zasáhla do obličeje jistého Michaela Coopera. Ten právě projížděl v jiném voze kolem.

Vraždy MacPhaila se měl Davis dopustit později večer, a to na parkovišti u rychlého občerstvení Burger King. Zde Davis s Collinsem natrefili na dalšího známého — jistého Sylvestra Colese, který s hádal s bezdomovcem Larrym Youngem o pivo. Davis měl do hádky vstoupit na Colesově straně a začít vyhrožovat Youngovi zbraní. Tomu pak přišel na pomoc právě Mark MacPhail — v příslušném čase policista mimo službu, který si přivydělával v Burger Kingu jako hlídač. Při následné výměně názorů Davis dle rozsudku MacPhaila zastřelil, aniž ten vytáhl zbraň.

Kromě nábojnic a stejných kulek, z nichž jedna zranila Coopera a dvě později zabily MacPhaila, nebyly na místech činů nalezeny žádné stopy. Nenašla se ani vražedná, ani žádná jiná zbraň.

První Davise jako pachatele označil Coles — muž, který se původně přel s bezdomovcem Youngem. Stalo se tak hned následující den, kdy přišel na stanici čin nahlásit. Colesem podané líčení událostí postupně potvrdila Youngova přítelkyně a několik svědků obou incidentů. Davis se přihlásil polici sám 23. srpna po té, co po něm začaly pořádkové síly pátrat, a místní drogové gangy — kterým pátrání narušilo obchod — vypsaly na Davisovu hlavu odměnu.

Davisův soused Jeffrey Sapp a jeho spoluvězeň Kevin McQueen pak u soudu vypověděli, že se jim Davis k vraždě MacPhaila přiznal.

Vedle vraždy Marka MacPhaila byl Troy Davis odsouzen i za postřelení Michaela Coopera, napadení Larryho Younga, bránění Marku MacPhailovi v plnění povinností a držení střelné zbraně během spáchání trestného činu.

Postup obhajoby

Od vynesení prvního rozsudku (28. srpna 1991) využili právníci Troye Davise všech opravných a odvolacích institutů, které jim americký soudní systém nabízel. Poukazem na chyby v balistických zkouškách, na absenci přímých důkazů (zjm. otisků prstů či vzorů DNA) a na rozpory i neurčitou povahu ve výpovědích svědků se celkem třikrát podařilo dosáhnout odkladu vykonání trestu a nového přezkoumání.

Sedm z devíti svědků své výpovědi postupně poopravilo v Davisův prospěch, případně zcela stáhlo. Případem (resp. postupem nižších soudů) se opakovaně zabýval i americký Nejvyšší soud. Původní rozsudek byl ale nakonec potvrzen.

V úterý 20. září 2011 odmítla Davisovi milost Georgijská komise pro udílení milostí a podmínečných propuštění — poslední instituce, která jej mohla v rámci standardních postupů zachránit.

„Dostal už všechny šance světa,“ řekla matka zavražděného MacPhaila na telefonickou otázku reportéra AP, zda by odsouzený neměl dostat ještě možnost dokázat svou nevinu.

„Už to musí skončit,“ dodala.

O odklad popravy, nové přezkoumání činů či milost pro Davise žádaly v uplynulých letech americké úřady jak lidskoprávní organizace, tak osobnosti jako Jimmy Carter, Desmond Tutu, Bob Barr, William Sessions či Benedikt XIV. K žádosti se nakonec oficiálně připojila i Rada Evropy. V posledních dnech pak rapidně narostl počet podpisů pod tematickými peticemi.

V USA samotných proti Davisově popravě protestovaly tisíce lidí. Stovky z nich vydržely až do posledních hodin demonstrovat před vězeňským komplexem v georgijském Jacksonu.

Zřejmě i tento tlak přiměl nakonec ve středu Nejvyšší soud Spojených států, aby ještě jednou zvážil případné odložení exekuce. Jednání senátu nejvýznamnějších soudců země ale popravu jenom o čtyři hodiny zpozdilo. Soudci v posledku konstatovali, že se neobjevily žádné nové důkazy, které by umožnily případ znovu otevřít.

Trest smrti v USA