Justice a policejní vyšetřovatelé v USA čelí dalšímu vážnému podezření, že svou nedůsledností zavinili smrt nevinného člověka. Děje se tak již potřetí v poměrně krátké době — po zpochybnění rozsudku nad Cameronem Willinghamem v roce 2009 a sporné popravně Troye Davise loni v září. Aktuální podezření se váže k případu Carlose DeLuny popraveného v roce 1989 v Texasu. Nesrovnalostmi v kauze se od roku 2004 zabývala skupina akademiků a studentů z Kolumbijské univerzity pod vedením profesora Jamese Liebmana, která své závěry v pondělí rozeslala masmédiím.

„Rozhodli jsme se zveřejnit všechny informace, které jsme o případu měli, aby si mohla veřejnost udělat svůj názor (...) Věřím, že naše práce přiměje Američany více přemýšlet nad tím, co se v jejich jménu děje,“ uvedl Liebman v komentáři k průvodní zprávě.

Carlos DeLuna byl k smrti odsouzen za brutální vraždu Wandy Lopezové, pokladní na benzínce, jíž měl v únoru 1983 ubodat nožem. Podle zjištění Liebmanova týmu se už v průběhu vyšetřování objevilo mnoho důležitých faktů a indicií, které policie i státní zástupce ignorovali. Řada skutečností navíc ukazovala na jiného pachatele — jistého Carlose Hernandeze —, jehož sám Carlos DeLuna později označil za vraha.

Pro pochybnosti o DeLunově vině svědčily dále i rozpory ve výpovědích svědků nebo absence krve na jeho šatech, přestože místo činu jí bylo vydatně zbroceno. Řada osob, jež znaly oba Carlose, také uvedla, že DeLuna nikdy na rozdíl od Henandeze nenosil nůž. Přesto obžaloba, policie i soud dospěly k jednoznačnému závěru.

„Kdyby se proces konal nyní, porota by DeLunu zprostila obvinění,“ cituje Haffíngton Post slova Richarda Dietera, výkonného ředitele think tanku Death Penalty Information Center, který — krom jiného — sporné rozsudky smrti eviduje.

„Nemáme před sebou případ, v němž bychom mohli se stoprocentní jistotou říci, že byl popraven nevinný člověk. Když ale uvážíme rozkryté okolnosti z vyšetřování, dá se, domnívám se, konstatovat, že jsme k příslušnému závěru tak blízko, jak jen dnes můžeme být,“ uvádí Dieter dále.

Detaily případu

Zprávy v povrchnějších médiích z posledních dnů popisují popravu jako důsledek policejního šlendriánu a prosté záměny křestních jmen obou Carlosů — DeLuny a Hernandeze. Vlastní studie Liebmanova týmu má ale více než 400 stran a její souhrnné závěry odkrývají celou síť vztahů a událostí, jež se odehrály v době činu v jedné ze čtvrtí texaského města Corpus Christi. Popsané skutečnosti přitom mají k jednoduchému příběhu daleko.

Carlos DeLuna byl v roce 1983 chudý dvacetiletý recidivista latinoamerického původu, jenž byl již několikrát trestán za vloupání, výtržnosti a rušení veřejného pořádku v opilosti. Podle zaznamenaných výpovědí jeho známých a pozdějších obhájců měl inteligenci dítěte a sklon k chronickému lhaní, což mu následně velmi přitížilo.

Čin se odehrál 4. února v nočních hodinách v prodejně benzínové pumpy Sigmor Shamrock, kde Wanda Lopezová pracovala. Lopezová si krátce před spácháním vraždy všimla příchodu muže, který ukrýval v kapse nůž, a ihned zavolala na tísňovou linku 911. Její hlas v hovoru působí roztržitě, prosby o příjezd policie střídá komunikace se zákazníky, jimž sděluje cenu zakoupeného zboží. Záznam končí zoufalými výkřiky až vitím, které prokládají prosby o milost.

Carlos DeLuna byl policisty zadržen 40 minut po spáchání činu, když se ukrýval opodál pod přistaveným pickupem. Podle své první výpovědi navštívil tu noc noční klub naproti čerpací stanici. Když vyšel ven z klubu, viděl prý v prodejně potyčku. Následně uslyšel policejní sirény, polekal se a dal se na útěk, neboť byl onoho času ve výkonu podmíněného trestu.

Později při vyšetřování ovšem DeLuna výpověď změnil: té noci nebyl sám, ale se dvěma ženami (z nichž jedna však byla prokazatelně jinde) a právě s Carlosem Hernandezem. Hernandez vyrazil podle DeLuny na pumpu pro cigarety a on začal utíkat ve chvíli, kdy viděl, jak se s pokladní pere.

Vyšetřovatelé dodali žalobci výpověď několika svědků. První, který krátce před činem u pumpy tankoval, identifikoval DeLunu jako člověka, kterého viděl před prodejnou zastrkávat do kapsy nůž. Další — muž, jenž z prodejny odešel, když se vrah hádal s pokladní — jej poznal rovněž. U soudu svědčili pak ještě menželé, kteří viděli DeLunu utíkat o pár bloků dál, když se objevila policie.

Jen jeden ze svědků přitom viděl vraha zblízka. Popsal ho jako hispánce s více než desetidenním knírkem v šedém triku a flanelové bundě, přičemž DeLuna nosil bílou košili a v době dopadení měl asi dvoudenní strniště. Během identifikace ukázal i tento svědek s jistotou na DeLunu, avšak později přiznal, že si je jist „tak 70 procent“, neboť hispánce od sebe špatně rozeznává.

Skutečný vrah?

Řečený knír, triko a bundu obvykle nosil onen druhý Carlos, tedy Hernandez, Carlosi DeLunovi jinak vnějškově podobný. Carlos Hernandez měl v místě pověst násilníka, který se nožem často ohání, a všichni se ho báli. I sám DeLuna nechtěl Hernandeze jmenovat ještě měsíce po dopadení, přičemž obhájci prý řekl: „Budu-li o něm mluvit, zabije mě.“ Když pak později výpověď změnil, nebrali vyšetřovatelé ani obžaloba jeho slova vážně. Státní zástupce u soudu přímo uvedl, že vrah Hernandez žije jen v DeLunově představivosti.

Možnou roli Carlose Hernandeze v případu začali osvětlovat naplno až investigativci z Chicago Tribune v roce 2005. Hernandez byl v té době již po smrti (zemřel v roce 1999 ve vězení na cirhózu jater), a tak se s novináři nebáli mluvit ani jeho přátelé a příbuzní. Právě před nimi se prý opakovaně zmínil, že prodavačku Lopezovou zabil on. Ještě za DeLunova života byl přitom sám devětkrát zadržen, z čehož jednou pro podezření z vraždy, jednou za napadení sousedů a jednou za (později prokázaný) pokus o vraždu další ženy. Všech těchto činů se měl dopustit rovněž nožem.

Podle jednoho z vyšetřovatelů DeLunova případu Steveho Schiwetze byla Hernadezova vina vyloučena, protože „u pokladní Lopezové nešlo o jeho styl“ — napadal prý totiž výhradně svoje známé, přítelkyně a ženu, nikdy ne cizí osoby. Již investigativcům z Chicago Tribune ale Hernandezovi příbuzní potvrdili, že nůž nalezený na bezince vypadá jako Hernandezův vlastní. Liebmanově skupině se pak podařilo prokázat, že vyšetřovatelé o Hernandezových činech i vzhledu věděli od svých informátorů, avšak obhajobě příslušné skutečnosti zatajili.

Zpráva Liebmanovy skupiny dále kritizuje již naznačenou bagatelizaci nepřítomnosti krve na DeLunově oděvu a botách (podle vyšetřovatelů ji smyl déšť), laxní postup obhajoby (DeLuna neměl peníze na vlastního právníka) a celkový chaos v příslušných policejních spisech. Svoje závěry podložili akademikové odkazy na důkazní materiál, analýzu fotografií či rozhovory s více než stovkou zainteresovaných osob. Případu založili i vlastní webové stránky.

Celkové statistiky

Podle přehledové zprávy BBC z loňského podzimu je v USA ročně popraveno 40 až 50 lidí. Po strmém nárůstu počtu exekucí v devadesátých letech (z 22 na téměř 100) se číslo od roku 1999 postupně snižuje. Poprava nevinného nebyla doposud nikdy stoprocentně prokázána, značnému počtu lidí je ale nejvyšší trest po rozsudku prominut nebo zmírněn. Nezřídka se tak děje právě po odhalení justičních chyb či objevu dalších důkazů.

Celkem 142 odsouzených na smrt bylo dle evidence serveru Deathpenaltyinfo.org uznáno zcela nevinnými v době, kdy už čekali na popravu v takzvané cele smrti. I na základě této zkušenosti je v USA tradičně zachováván několikaletý odstup mezi vynesením rozsudku a jeho vykonáním.

Rozhodnout o legalitě trestu smrti je v USA od poloviny sedmdesátých let plně v pravomoci jednotlivých států. Počet států, které trest smrti odmítají, postupně vzrůstá. Nyní jsou jimi Aljaška, Connecticut, Havaj, Illinois, Iowa, Maine, Michigan, Minnesota, New Jersey, Nové Mexiko, Severní Dakota, Rhohe Island, Vermont, Západní Virginie a Wisconsin. V New Yorku, Massachusetts, Nebrasce a Kansasu se vedou o kompetenci legalizovat popravu spory mezi soudy a exekutivou, přičemž guvernéři i veřejnost jsou v současné době spíše pro.

Celkově bylo ve Spojených státech od roku 1976 popraveno 1295 osob. Nejčastěji probíhají popravy v Texasu (482) a tamní republikánští guvernéři se tím nezřídka chlubí. Se značným odstupem za Texasem následují ve statistikách další jižanské státy.

Výsledky šetření Gallupova ústavu z roku 2010 ukázaly, že s trestem smrti souhlasí 64 procent Američanů. Naopak 29 procent je zásadně proti.

Sociologové ovšem upozorňují, že v tomto případě může jednoduchá odpověď na otázku klamat. Pokud jsou totiž do podobných výzkumů začleněny i možnosti vyslovit se pro jiné tresty (a zvláště pak pro trest doživotního vězení bez možnosti podmínečného propuštění), kleslá podpora absolutního trestu i pod 40 procent.

Častěji než v USA se na světě oficiálně popravuje pouze v Jemenu (v roce 2010 53 poprav), Severní Koreji (60), Íránu (252) a Čínské lidové republice (800-5000). Ve většině států USA je exekuce prováděna smrtící injekcí a ty státy, které používají jiné metody, je postupně opouštějí. Výjimku tvoří Virginie a Utah. Ty se v minulých letech rozhodly zachovat tradiční způsob popravy na elektrickém křesle, respektive popravčí četou.

Také Carlos DeLuna byl popraven smrtící injekcí. Stalo se tak 8. prosince 1989 v texaském Huntsville.

Další informace:

The Guardian The wrong Carlos: how Texas sent an innocent man to his death

SALON Another innocent executed?

Huffington Post Carlos De Luna Execution: Texas Put To Death An Innocent Man, Columbia University Team Says

Daily Mail Did they kill the wrong Carlos? Texas executed innocent man in tragic case of mistaken identity, claims new study

Interaktivní stránky s materiály k případu