Miroslav Kalousek je moudrý muž. Je to rovněž muž světaznalý. Skutečný ekonomický a finanční superguru. Nejlepší ministr financí zemí střední a východní Evropy. Co Miroslav Kalousek, Ministerstvo financí ČR a potažmo vláda České republiky v oblasti veřejných financí činí, dobře činí. Mají na to, jak jsme se včera dozvěděli v přímém přenosu, glejt. A ne tak ledajaký glejt. Mají na to glejt od nejvyšší, nejpovolanější instituce, kterou je skutečný novodobý Arbiter mundi, agentura Moody's.

Nebo možná další z bratří a sester v triku, agentura Fitch nebo S&P. Proti pomluvám, že naše milostivá a skvělá, křišťálově čistá reformní vláda se chová asociálně, zneužívá krize k protlačování agendy transnacionální kapitalistické třídy, k omezování práv pracujících, snižování redistribuce, zbídačování neprivilegovaných vrstev, a naopak pořádání jednoho velkého mejdanu pro elitu symbolických analytiků včetně top novinářů a podobným hanebným nařčením, má Miroslav Kalousek silný argument. To, že co činí, dobře činí, má sečteno, potvrzeno, podepsáno a odškrtnuto od nejpovolanějších hlav, obřích mozků z ratingových agentur.

Nepřímo pak také od Finančních Trhů, této moudré bytosti či multiplicity, tohoto pantheonu novodobých božstev, která, stejně jako božstva stará, sem tam někoho z věrných odmění a na rozmařilce, hříšníky a pyšné nevěřící z řad seniorů, samoživitelek, chronicky nemocných, mladých rodin a obecně neprivilegovaných vrstev společnosti a dostatečně se neklanících sesílají mor a neštovice.

Miroslav Kalousek sice občas někomu zatelefonuje a nebere si servítky. Občas také statečně zpohlavkuje nezdárného mladíka na ulici. Občas dokonce zavolá policistovi či přímo policejnímu prezidentovi. Každý má ale právo na drobné rozmary, drobné roztomilé výstřednosti a svérázné koníčky. Toto je mu zcela neprávem vytýkáno. Vůbec nemůže býti řeči o aroganci, papalášských manýrách, pohrdání lidmi. Naopak.

Miroslav Kalousek je člověkem vyznačujícím se ryzí a nefalšovanou empatií a starostlivostí. Vždyť všechny reformy vymýšlí a prosazuje v zájmu právě těch nejchudších. Těch skutečně potřebných. Protože bez reforem bychom časem dospěli do Řecka. Nebo že by to byly právě reformy a právě pravicové vládnutí s nákupy zbraní, daňovým mejdanem pro nejbohatší a ořezaným až nicotným sociální stát včetně vyhladovělé daňové správy nevybírající daně, které nás tam dovedou? Kdepak.