Na tiskové konferenci 19. června představili pracovníci ČSÚ (Český statistický úřad) meziroční zprávu „Životní podmínky českých domácností 2011“, která mapuje ekonomickou a sociální situaci občanů ČR na konci roku 2010 a na jaře roku 2011. Zpráva může představovat jeden ze zdrojů informací o dopadech realizované politiky posledních dvou pravicových vlád v součinnosti s dopady globální ekonomické či finanční krize.

Jelikož tyto dopady je možné vyhodnocovat s relativně dlouhým zpožděním (samotné působení realizované politiky je „viditelné“ se zpožděním a následně opožďuje taktéž sběr dat), budou k dispozici opravdu zajímavá data až za rok či dva. Avšak již nyní toto šetření, které je národní obdobou šetření EU-SILC (European Union — Statistics on Income and Living Conditions), naznačuje, že působení těchto vlád má negativní sociální důsledky pro relativně široké vrstvy společnosti. Toto šetření nabízí nejen objektivní, ale taktéž subjektivní rovinu hodnocení sociální situace samotnými domácnostmi a informuje nás tudíž také o určité míře reflexe sociální situace aktéry.

Z šetření jasné, že se po letech skutečně zastavil růst reálných příjmů na osobu. Dovídáme se také, že v průměru vycházely se svými příjmy obtížně (varianty s velkými obtížemi, s obtížemi a s menšími obtížemi na šesti bodové škále) dvě třetiny domácností. Samozřejmě, že horší situace se týkala nezaměstnaných (u nich až 90 %), neúplných domácností s dětmi (přes 85 %) a jednotlivců nad 65 let věku (těsně pod tři čtvrtiny). Téměř pětinu příjmů potom průměrně vydá domácnost za bydlení, přičemž tyto výdaje jsou vnímány jako zátěž devadesáti procenty všech domácností. Pro domácnosti nezaměstnaných, neúplné rodiny s dětmi či jednotlivce nad 65 let tento výdaj opět představuje mnohem větší část z čistých příjmů a tudíž také větší zátěž. Tyto subjektivní ukazatele naznačují, že většina domácností žije na určité hraně příjmů, která z jejich hlediska ostře ohrožuje jejich životní vyhlídky. Prekarizace zaměstnaných i nezaměstnaných pracujících či důchodců tak nabývá významu nejen jako ne zcela snadno měřitelný model proměny organizace práce a vztahů mezi kapitálem a prací, ale stává se budoucím hlavním výkladovým rámcem sociální situace širokých vrstev společnosti. Nejlépe to dokumentuje jedna část následující statistiky.

Velmi zajímavou statistikou je totiž v této souvislosti počet osob ohrožených příjmovou chudobou. Jak uvádí doprovodný text ČSU, míra ohrožení příjmovou chudobou „se počítá jako podíl osob žijících v domácnostech s příjmem nižším než 60 % mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu domácnosti, kterým se vymezuje hranice chudoby (podle výsledků šetření Životní podmínky 2011 byla stanovena na 113 040 Kč).“ Další zjišťovanou hranicí je 70 % a 40 % tohoto mediánu. Pokud srovnáme meziroční podíly osob ohrožených příjmovou chudobou z let 2009 až 2011, zjistíme, že v těchto dvou letech došlo na hladině 60 % mediánu k nárůstu z 8,6 % na 9,8 % osob žijících na této hranici příjmové chudoby. Situace nezaměstnaných je v tomto ohledu samozřejmě horší, než u celkové populace (míra ohrožení příjmovou chudobou se zde pohybuje okolo 45 %). Obdobné platí pro seniory (asi 46 %) a neúplné rodiny s dětmi (asi 36 %). Obecně je možné říci, že ohrožení příjmovou chudobou tedy v České republice roste.

Avšak velmi varující je také proměna (v zásadě nárůst) míry ohrožení příjmovou chudobou v kategorii pracujících. Mezi lety 2009 a 2011 je možné na 60 % i 70 % hladině mediánu zaznamenat nárůst z 3,2 % na 4,6 %, resp. ze 7,4 % na 8,5 % osob. V předešlých letech (před rokem 2009) se tato míra pohybovala okolo hodnoty 3 %, resp. 7 %. Jedná se tedy v daném období o meziroční nárůst o přibližně 44 %, resp. 15 %. Práce jako taková začíná tudíž již na konci roku 2010 a na začátku roku 2011 nepostačovat jako spolehlivý způsob zajištění slušného života. Otázkou nyní samozřejmě je, jakou podobu mají tyto statistiky dnes. To se přirozeně dovíme, až za rok.

Úspěch některých protestních organizací z března 2012 (spočívající v relativně vysokém počtu účastníku demonstrací) bylo možné vnímat mj. jako funkcionalitu začínajících sociálních dopadů neoliberálních reforem této vlády na obyvatele České republiky. Lze tedy pravděpodobně předpokládat, že sociální propad, který je signalizován v přiblíženém šetření, není v současné době zastaven, ale naopak spíše akcelerován. Vládě se tedy patrně daří v oblasti jejího hlavního politického cíle skutečně realizovat své záměry: přenos dluhu společnosti a nákladů státu na nižší a postupně také na střední vrstvy, který se projevuje postupným sociálním znejistěním a částečně pauperizací těchto vrstev. Zatímco jejich příjmy přinejlepším stagnují, tak výdaje vlivem zvýšeného DPH, zvýšené spoluúčasti na zdravotní péči apod. rostou. Tento trend se projevuje samozřejmě nejdříve u sociálně nejzranitelnějších vrstev společnosti (nezaměstnaných, neúplných rodin s dětmi, seniorů), ale postupně jako by napadal také další segmenty: především zaměstnané, resp. pracující. Prekarizace práce je zřejmě nastartovaným procesem, na jehož konci bude patrně převládat určitá situace tzv. pracující chudoby zasahující široké vrstvy obyvatel.

Změny ve zdravotnictví, důchodová reforma či tzv. zápisné na veřejných vysokých školách budou patrně v následujících měsících představovat další pokusy o přelití nákladů společnosti na účty domácností. Zároveň budou příjmy domácností pravděpodobně opět stagnovat či budou vykazovat reálný pokles. V této situaci nemůže dojít k ničemu jinému, než k nárůstu další nerovnosti a hlavně nejistoty jako hlavního vektoru života většiny lidí. Již v srpnu 2010 začala iniciativa ProAlt upozorňovat, že program současné vlády nemůže v zásadě vést k ničemu jinému, než k prohloubení sociálních problémů a k nárůstu chudoby. Bohužel jsme se pravděpodobně nemýlili.