Nebude-li federalizace, nebude nic
Lukáš KrausNové problémy, které stále sužují EU, se nemohou vyřešit bez radikální změny. V podstatě existují jen dva možné scénaře. Nechat odejít z Evropy většinu členů, kteří nikdy nebudou stačit centru, nebo okamžitě přistoupit k federalizaci Evropy.
Ne všichni si chtějí přiznat pravou příčinu fatální devastace jihu Evropy, tedy fakticky celé Evropy, kdy úrokové míry u dluhopisů opět závratně rostou, Španělsko překročilo sedm procent, přitom se z Frankfurtu ozývalo, že po nalití levných peněz do bankovního sektoru Evropy bude vše zažehnáno.
Nebude, jelikož hlavním problémem je obnažená fatální slabost Evropy v její nejednotě a nesouměřitelnosti a tak není nic jednoduššího, než si vyhlédnout slabý kus sešněrovaný v eurokazajce, který se nemůže bránit, nemá kam utéct a na něj si vesele sázet, než padne uštván a na ležícím si vyprat prádlo bankovního sektoru a fakticky se tak dostat k penězům daňových poplatníků. V centru a ECB na to spekulantům ještě půjčí levné peníze.
×
Diskuse
MT
June 20, 2012 v 13.10
Jistěže je důvod, aby Evropa byla druhými USA.
Ve svém nadšení pro federalizaci jako řešení ale zapomínáme na ty problémy, které mají velcí i malí, které mají i USA (a nejvíc) a které se týkají kapitálu, dluhu, atd. ...
Tyto problémy nevyřeší ani evropský ani světový stát.
Jádrem problému není nedostatek jednoty - federalizace ledacos usnadní, ale nevyřeší ...
MP
Ano, máte pravdu, federalizace nevyřeší vše - například určitě nijak neovlivní potenci mužů kolem šedesáti. Ale právě v souvislosti s tím, o čem píše Lukáš Kraus, představuje dost solidní řešení. Ono stači k těm citovaným Krugmanovým srovnáním přidat porovnání souhrnné zadluženosti Eurozóny a USA, velikosti obou trhů, souhrnných HDP - a vyjde Vám, že bez toho, že USA vystupuje jako nacionální stát prosazující zájem svého hospodářství by muselo být Euro mnohem respektovanější měna než dolar.
souhlasím, že federalizace je perspektivně záchranou integrace (lépe než jednoty) ekonomicky největší oblasti světa (tedy území EU) - samozřejmě není receptem na všechny civiizační problémy.
Ale dezintegrace, která reálně EU hrozí v případě výbuchu Španělska či Italie by měla dopad na mnohé. To bych nepodceňoval.V podstatě by šlo do kelu že posledních šest desetiletí evropského vývoje.
U federálních receptů jsou dva problémy a) jde o minoritní názor, sám pojme federace je takřka neslušné používat b) i zastánci nemají janso v tom jak ji konsturovat efektivně, bez zbytečné byrokracie.
Není totiž federace jako federace - a to zdaleka nemám na mysli to, zdachci federalizovat systém spíše liberální neý sociální (neřku-li socialistický).
Ale dezintegrace, která reálně EU hrozí v případě výbuchu Španělska či Italie by měla dopad na mnohé. To bych nepodceňoval.V podstatě by šlo do kelu že posledních šest desetiletí evropského vývoje.
U federálních receptů jsou dva problémy a) jde o minoritní názor, sám pojme federace je takřka neslušné používat b) i zastánci nemají janso v tom jak ji konsturovat efektivně, bez zbytečné byrokracie.
Není totiž federace jako federace - a to zdaleka nemám na mysli to, zdachci federalizovat systém spíše liberální neý sociální (neřku-li socialistický).
... a nedomnívám se, že cíl je v dohledu nejen pro moji odcházející generaci, ale i pro bezprostředně následné.
Evropská integrace je procesem, který si vyžaduje nejen velkou dávku trpělivosti, ale i času. Nedomnívám se, že je možné vykřiknout: teď to rychle zfederalizujme, nebo jsme v koncích. Tak tomu určitě není.
Vznik federální Evropy po vzoru USA by vyžadoval většinový souhlas občanů Evropské unie a obávám se, že získat tento souhlas v referendech jednotlivých členských států je neuskutečnitelné. Největší Evropské bohatství je v její kulturní různosti, kterou nelze zlikvidovat vyhlášením jakéhosi evropského národa. To by drtivá většina občanů členských států současné EU nestrávila, co dím, tvrdě odmítla.
Základní ideou evropského integračního procesu je zajištění mírové koexistence stávajících evropských států, států světadílu, z něhož v minulém století (což není nejen z historického hlediska vůbec dávno) vzešly dva nejstrašnější válečné konflikty historie lidstva. To, že toto nebezpečí v současné době nehrozí, je ohromných úspěchem dosavadního stavu evropské integrace, ačkoliv to mnoho lidí považuje za jakousi samozřejmost.
Evropská unie se nyní potýká s krizí identity a ekonomickými problémy jak jednotlivých států, tak EU jako celku. Cesta z této krize vede pouze v uchování a rozvoji evropského sociálního modelu a pokračujících integračních kroků, které se mimo řešení ekonomické krize musí zabývat odstraněním přebujelé byrokracie v unijních orgánech a posilováním jejich demokratických fundamentů.
Vytvoření Spojených států evropských není a dlouho nebude v těchto souvislostech na pořadu dne. Ale to neznamená, že k tomu v době, kterou zatím asi neumíme dohlédnout, nemůže dojít. Ale bez většinového konsenzu občanů evropského prostoru k tomu, bez těžko odhadnutelných důsledků, dojít nemůže.
Evropská integrace je procesem, který si vyžaduje nejen velkou dávku trpělivosti, ale i času. Nedomnívám se, že je možné vykřiknout: teď to rychle zfederalizujme, nebo jsme v koncích. Tak tomu určitě není.
Vznik federální Evropy po vzoru USA by vyžadoval většinový souhlas občanů Evropské unie a obávám se, že získat tento souhlas v referendech jednotlivých členských států je neuskutečnitelné. Největší Evropské bohatství je v její kulturní různosti, kterou nelze zlikvidovat vyhlášením jakéhosi evropského národa. To by drtivá většina občanů členských států současné EU nestrávila, co dím, tvrdě odmítla.
Základní ideou evropského integračního procesu je zajištění mírové koexistence stávajících evropských států, států světadílu, z něhož v minulém století (což není nejen z historického hlediska vůbec dávno) vzešly dva nejstrašnější válečné konflikty historie lidstva. To, že toto nebezpečí v současné době nehrozí, je ohromných úspěchem dosavadního stavu evropské integrace, ačkoliv to mnoho lidí považuje za jakousi samozřejmost.
Evropská unie se nyní potýká s krizí identity a ekonomickými problémy jak jednotlivých států, tak EU jako celku. Cesta z této krize vede pouze v uchování a rozvoji evropského sociálního modelu a pokračujících integračních kroků, které se mimo řešení ekonomické krize musí zabývat odstraněním přebujelé byrokracie v unijních orgánech a posilováním jejich demokratických fundamentů.
Vytvoření Spojených států evropských není a dlouho nebude v těchto souvislostech na pořadu dne. Ale to neznamená, že k tomu v době, kterou zatím asi neumíme dohlédnout, nemůže dojít. Ale bez většinového konsenzu občanů evropského prostoru k tomu, bez těžko odhadnutelných důsledků, dojít nemůže.
MT
June 22, 2012 v 16.52
Takže kdyby byla Evropa řádně federalizována, tak by jistě nepřišel rok 2008?
Jenže on přišel v "nacionalistických" - a pěkně federalizovaných - USA ...
MP
Pokud bychom při založení USE nepřijali nový letopočet, přišel by rok 2008 jistě i tak. Pokud máte na mysli tehdejší mírnou depresi, kterou využili velký finanční kapitál a jeho političtí poskoci k prosazení svých zájmů, pak by to možná vypadalo trochu jinak, i když asi ne moc.
Jenomže pokud Lukášovi rozumím, píše o situaci roku 2012 a problému, kdy eurozóna jako celek sice představuje jednoho z nejsolidnějších emitentů, ale vzhledem k politické fragmentaci a distribuci solidárních vazeb podle národních (resp. národně-státních) hranic je ohrožena lokálními problémy několika regionů.
Ano, i federalizovaná Evropa by se vyrovnávala s vážnými ekonomickými problémy, ale měla pro to mnohem lepší zázemí.
Jenomže pokud Lukášovi rozumím, píše o situaci roku 2012 a problému, kdy eurozóna jako celek sice představuje jednoho z nejsolidnějších emitentů, ale vzhledem k politické fragmentaci a distribuci solidárních vazeb podle národních (resp. národně-státních) hranic je ohrožena lokálními problémy několika regionů.
Ano, i federalizovaná Evropa by se vyrovnávala s vážnými ekonomickými problémy, ale měla pro to mnohem lepší zázemí.
.. .a přitom platí to co napsal pan Šebek - je to běh na dlouhou trať a do cíle se nemusí doběhnout (naopak je tu hrozba dezintegrace) - ožívající boj s fiskálním paktem a s ratifikací ESM je jen začátek, proto heslo federalizace musí být myslín vyvažováno ujasněním otázek jak lépe rozdělit břemeno a jak bojovat nejen se škrty ale i s nedostakem rozvoje. Sny o harmonii na půdě nerůstové politiky při současném odmítání konsolidačních opatření mohou být zavádějící.
IV
ale ještě předtím demokratizaci (a poté decentralizaci). Domnívat se, že federalizace je cosi, co lze v evropském prostředí učinit naráz se mi zdá naivní, zatímco kroky se měly udělat už na začátku krize. Místo toho ten postup působil jako autoritativní posilování (krizi často neřešících) pravomocí EU ve chvílích, kdy byl vytvořen dostatečně katastrofický mediální obraz. Ve prospěch Německa. A němečtí politici, před veřejností legitimizovaní teprve nyní kolabujícím německým úspěchem, periferii eurozóny ždímají jak jen je to možné a tlačí EU ke kolapsu (nebo nedemokratickým řešením) - a nejspíše si to ani neuvědomují. Narozdíl od všemožných "euroskeptiků" jsem přesvědčený, že se to ještě může změnit, ale lehkovážnost tady není namístě.