Ale demonstrovat se za to nedá
Patrik EichlerMilion korun může být hranicí systémové změny, nevyvoláte ale kvůli němu společenský konflikt. V diskusi o pravidlech přímé volby prezidenta povede ČSSD další kolo přesvědčovací bitvy o prospěšnost reformismu.
Minulou středu projednávala Sněmovna v prvním čtení vládní návrh zákona o volbě prezidenta republiky. Sedmdesát devět paragrafů návrhu je především technickým popisem činnosti státní správy, samosprávy, diplomatické služby a Českého statistického úřadu během volby. Ten vyhlásí, ten vydá, ten spočítá. Pokud byste hledali doklad, že česká politika prochází redukcí na provoz a že se z ní vytrácí obsah, návrh zákona o volbě prezidenta republiky by vám posloužil.
A pokud byste chtěli dokázat, že už nezvládá ani provoz, posloužil by také. O krátkosti či zvláštnosti některých lhůt psala většina médií. V návrhu se píše, že „kandidátní listina se podává nejpozději 66 dnů přede dnem volby“. Na podiv nad tím, že proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny se lze „domáhat ochrany“ u Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jen dvou pracovních dnů, došlo i ve Sněmovně.
Ale když už by chtěla ČSSD překvapit zrovna tématem peněz, ať navrhne (třebas i místo limitu) zákon, který médiím nedovolí vést žádnou prezidentskou kampaň z jiných než transparentních účtů do nichž mohou přispívat jen fyzické osoby svým jménem (identitou)! - Jsme v Čechách, ne v kulturní Francii a jsme v krizi důvěry ve výbory Parlamentu.
Autor by také neměl zapomínat na své nedávné požadavky:
nařídit kandidátům podat majetkové přiznání před kampaní, před nástupem do funkce a po odchodu z funkce;
hovořit o „minimální rovnosti“, navrhnout, aby alespoň minimum financí na kampaň zaručil stát, např. zpětným profinancováním určité procenta deklarovaných volebních výdajů;
rozeslat všem voličům na státní náklady jeden standardizovaný informační leták každého z kandidátů