Rovnost, kontrolovatelnost a omezení vstupu soukromých zájmů do předvolební kampaně, resp. politiky — to jsou tři pilíře, na kterých stojí předpisy upravující kampaň před volbami francouzského prezidenta. Francouzi konají přímé už padesát let. Jejich předpisy tak určitě můžeme využít coby inspiraci pro očekávaný prováděcí zákon. Zdaleka totiž nejde jen o velikost hlasovacího lístku.

Kandidáti na prezidenta mají ve Francii zaručen stejný čas v médiích. Stát jim garantuje proplacení až poloviny nákladů, které vynaložili na kampaň. Na účast ve volbách si tak můžete i půjčit. Při dodržení předpisů pro vedení volební kampaně vás to nezruinuje. Jsou také určeny výlepové plochy, za které kandidáti neplatí.

Pro kontrolu účetnictví kampaně mají Francouzi nezávislou Národní komisi pro účty kampaní a financování politiky. Ta kontroluje třeba to, zda všechny výdaje, které kandidát uvádí, byly skutečně nutné pro vedení volební kampaně a nesloužily jinému účelu. V minulosti odmítla započítat třeba účty za kadeřníka (chodíte k němu, i když nekandidujete) nebo za rušičky (používáte je v politickém provozu i mimo prezidentskou kampaň). Odpovědnost za poctivost vedeného účetnictví pak přebírá kandidátem zvolený mandatář.

Vstup soukromých zájmů do politiky, resp. do kampaně pak omezují zákaz financování kandidátů právnickými osobami vyjma politických stran a limit na příspěvek fyzické osoby kandidátům během jedné volební kampaně.

Tři základní pravidla řeší i problémy stanovované českými médii. Pokud bude existovat zákaz financování prezidentské kampaně právnickými osobami, pak kampaň neovlivní ani peníze vytunelované ze státních podniků během devadesátých let, ani peníze zahraničních firem, které by tu chtěli třeba v příštích letech postavit jadernou elektrárnu.

Pokud bude existovat limit na příspěvek jedné fyzické osoby, např. ve výši jedné průměrné mzdy, nebude se opakovat situace, kdy Zdeněk Bakala dal třem stranám dnešní koalice před posledními volbami dvacet osm a půl milionů korun. Při průměrné mzdě z konce loňského roku 24 089 korun by kromě sebe k takovému daru potřeboval ještě jedenáct set osmdesát dva příbuzných.

Zdeněk Bakala, ale ani Andrej Babiš nebo v minulosti Václav Fischer by neměli ve volební kampani z definice silnější hlas než vrátný z některého z jejich podniků.

Limity — ideálně s reálnou kontrolou užitečnosti a realističnosti deklarovaných volebních výdajů — pak jsou součástí boje proti zbytečnému rozhazování peněz. Navíc se tak omezí propojení mezi stranami, byznysem a různými kmotry, kteří strany zejména na krajské úrovni poškozují.

Ve Francii je tento výdajový strop stanoven na 16 851 000 eur pro kandidáty v prvním kole prezidentských voleb. Celkem 22 509 000 eur může vydat ta dvojice kandidátů, která postoupí i do kola druhého. Platím přitom, že kdo získá v prvním kole alespoň 5 % hlasů, tomu stát po schválení zmíněnou Národní komisí  proplatí sumu rovnající se téměř jedné polovině výdajového stropu. Všichni kandidáti zároveň dostanou od státu ještě před začátkem kampaně 153 000 eur, aby byla v politickém zápolení zajištěna jejich základní rovnost. Pokud někdo překročí výdajový limit na kampaň, např. o 100 000 eur, pak musí tutéž částku, o kterou limit překročil, odvést také státu.

Limit fyzické osoby na příspěvek všem kandidátům dohromady během jedné volební kampaně je 4 600 eur, tj. asi dvě stě dvacet procent průměrné mzdy (2 068 eur). Právnická osoba — vyjma politické strany — nemůže volební kampaně podporovat vůbec. Politická strana kandidáta podporuje zpravidla formou půjčky.

Z výše napsaného po mém soudu vyplývají některé návrhy k diskusi o prováděcím zákonu k přímé volbě prezidenta. Podle francouzského příkladu se zdá nutné:

• stanovit celkový výdajový limit na kampaň jednoho kandidáta;
• stanovit limit na příspěvek fyzické osoby během jedné kampaně (bez ohledu na to, kolik se rozhodne podpořit kandidátů), a to na částku např. ve výši průměrné mzdy;
• zakázat sponzorování kampaní právnickými osobami vyjma politických stran;
• zavést povinnost jednoho zvláštního účtu pro volební kampaň jednoho kandidáta;
• ustanovit kontrolní výbor PS PČR kontrolním orgánem pro účetnictví jednotlivých kandidátů;
• ustanovit povinnost kandidáta určit mandatáře, který na svou čest zaručí správnost a poctivost vedení účetnictví v průběhu kampaně a odevzdává je kontrolní autoritě;
• nařídit kandidátům podat majetkové přiznání před kampaní, před nástupem do funkce a po odchodu z funkce;
• hovořit o „minimální rovnosti“, navrhnout, aby alespoň minimum financí na kampaň zaručil stát, např. zpětným profinancováním určité procenta deklarovaných volebních výdajů;
• rozeslat všem voličům na státní náklady jeden standardizovaný informační leták každého z kandidátů (je tak zaručeno, že všichni voliči dostanou minimální informaci o všech kandidátech a že ji dostanou doma).

Francouzi volí prezidenta přímo už padesát let. Jejich politický provoz je přes všechny problémy zralejší, než ten náš. Proto stojí o to usilovat o inspiraci u nich. Zimprovizovat a zpatlat prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta stejně, jako zvládáme zpatlat a zimprovizovat v České republice takřka všechno, je zbytečné.

Text vychází ze seminářů Masarykovy demokratické akademie, kterých se autor účastnil v několika posledních měsících.