Konec diskusím

Václav Walach

Odmítnout diskusi s ministrem Dobešem mělo smysl: nešlo mu o dialog, ale o kašírovanou diskusi zneužitelnou k propagandě. Na rozhovorech je třeba trvat, ale nejprve je nutné vědět, že druhá strana je připravena naslouchat.

Demokracie je diskuse, říká se po masarykovsku. Aby však tato teze platila, nemůže se odehrávat v situaci, kdy diskuse není než rituál, jehož prostřednictvím se vláda snaží vzbudit u veřejnosti zdání celospolečenské legitimity svých reforem s často nezvratnými důsledky.

Opozice, ať už stranická, odborová, či obecně občanská, na tuto mocenskou hru přistupuje, ač si je sama dobře vědoma bezvýslednosti takového počínání tváří v tvář demokracii vyprazdňujícím technokratům. Připomínky byly vyslyšeny, aby nakonec nebyly vzaty v potaz. Takovému jednání je třeba učinit přítrž. Odpůrci vysokoškolské reformy, kteří se odmítli zúčastnit dalšího diskusního spektáklu, představují v tomto ohledu důležitou inspiraci také pro jiné oblasti ohrožované reformním úsilím.

×
Diskuse
March 5, 2012 v 8.48
deliberace a možnost dialogu s Dobešem
Předpoklady, průběhem a výsledky férového dialogu či diskuse se dnes zabývá teorie deliberativní demokracie. Deliberací se myslí porada, rokování, jednání prostřednictvím diskuse či dialogu či komunikace. Joshua Cohen či Habermas tuto deliberaci vymezují jako dialog mezi svobodnými a rovnými občany, při němž dochází k transformaci vstupních preferencí, stanovisek a zájmů.

Je otázka, nakolik je dialog s Dobešem možný, protože jeho vládní zadání je reforma + školné, pokud ho nebude plnit, tak o své místo přijde, především by přišel o podporu svého nejmocnějšího ochránce, Václava Klause, který už loni protiústavním krokem znemožnil premiéru Nečasovi ho odvolat. Na druhé straně reprezentanti studentů a akademiků také nemohou v žádném případě ustoupit z požadavku na zachování autonomie univerzit a akademických svobod - to by ztratili svou legitimitu.