Konec diskusím
Václav WalachOdmítnout diskusi s ministrem Dobešem mělo smysl: nešlo mu o dialog, ale o kašírovanou diskusi zneužitelnou k propagandě. Na rozhovorech je třeba trvat, ale nejprve je nutné vědět, že druhá strana je připravena naslouchat.
Demokracie je diskuse, říká se po masarykovsku. Aby však tato teze platila, nemůže se odehrávat v situaci, kdy diskuse není než rituál, jehož prostřednictvím se vláda snaží vzbudit u veřejnosti zdání celospolečenské legitimity svých reforem s často nezvratnými důsledky.
Opozice, ať už stranická, odborová, či obecně občanská, na tuto mocenskou hru přistupuje, ač si je sama dobře vědoma bezvýslednosti takového počínání tváří v tvář demokracii vyprazdňujícím technokratům. Připomínky byly vyslyšeny, aby nakonec nebyly vzaty v potaz. Takovému jednání je třeba učinit přítrž. Odpůrci vysokoškolské reformy, kteří se odmítli zúčastnit dalšího diskusního spektáklu, představují v tomto ohledu důležitou inspiraci také pro jiné oblasti ohrožované reformním úsilím.
Je otázka, nakolik je dialog s Dobešem možný, protože jeho vládní zadání je reforma + školné, pokud ho nebude plnit, tak o své místo přijde, především by přišel o podporu svého nejmocnějšího ochránce, Václava Klause, který už loni protiústavním krokem znemožnil premiéru Nečasovi ho odvolat. Na druhé straně reprezentanti studentů a akademiků také nemohou v žádném případě ustoupit z požadavku na zachování autonomie univerzit a akademických svobod - to by ztratili svou legitimitu.