Demokracie je diskuse, říká se po masarykovsku. Aby však tato teze platila, nemůže se odehrávat v situaci, kdy diskuse není než rituál, jehož prostřednictvím se vláda snaží vzbudit u veřejnosti zdání celospolečenské legitimity svých reforem s často nezvratnými důsledky.

Opozice, ať už stranická, odborová, či obecně občanská, na tuto mocenskou hru přistupuje, ač si je sama dobře vědoma bezvýslednosti takového počínání tváří v tvář demokracii vyprazdňujícím technokratům. Připomínky byly vyslyšeny, aby nakonec nebyly vzaty v potaz. Takovému jednání je třeba učinit přítrž. Odpůrci vysokoškolské reformy, kteří se odmítli zúčastnit dalšího diskusního spektáklu, představují v tomto ohledu důležitou inspiraci také pro jiné oblasti ohrožované reformním úsilím.

Malá rekapitulace: na závěrečný den Týdne neklidu, který pořádala iniciativa Za svobodné vysoké školy ve spolupráci s akademickými senáty, svolala komerční organizace Studenta Media uzavřený kulatý stůl ministra Dobeše se studujícími a také následnou tiskovou konferenci. Studenti vzhledem k netransparentnosti akce a hrozící politické zneužitelnosti takového setkání svou účast nepotvrdili.

Týden neklidu se stal doposud největším studentským protestem od roku 1989. Za úspěšné nelze považovat pouze protestní pochody v mnoha městech republiky - včetně toho pražského, kdy k Úřadu vlády zamířilo až deset tisíc lidí -, ale také další akce, přednášky, veřejné diskuse, umělecká vystoupení či promítání filmů, jež se rovněž setkaly se značným zájmem a rozhodně tak splnily svůj účel. Jestliže toto všechno ministra Dobeše pouze utvrzuje v přesvědčení o potřebnosti navrhované reformy, pak si opravdu od dalších diskusí nemůžeme příliš mnoho slibovat.

Říkáme-li: „Konec diskusím,“ nezpochybňujeme tak ale samotnou ideu demokracie, jak bychom mohli odvodit z úvodní teze? Nikoli nezbytně. Pokud na místo diskuse požadujeme dialog, demokratické principy ve skutečnosti naopak posilujeme. Jeden z nejvýznamnějších českých filozofů 20. století Milan Machovec se rozdílu mezi diskusí (komunikací) a dialogem věnuje ve svém slavném díle Smysl lidské existence. Diskuse znamená pouhou výměnu informací. Dialog se vyznačuje porozuměním, ochotou vidět sporné problémy očima druhého, sdílením jeho obav a starostí a hledáním společné řeči.

Zatímco diskuse nemusí být nakonec ničím jiným než střetem dvou monologů nad určitým tématem, v dialogu si jsme partnery a zajímáme se o sebe s cílem překonat vzájemné odcizení. Společnost bez dialogu není demokracií, ale poručnictvím, kde diskuse podléhá mocenské asymetrii. Taková diskuse odpovídá donucení mocnějším, násilí.

Dokud ministr protestujícími studenty a dalšími pohrdá, zpochybňuje jejich informovanost o obsahu reformy, omezuje celý spor na školné a pak se snaží studenty jeho „zmírněním“ uplatit, čímž jen reprodukuje představu studentů jako sobeckých parazitů, a celkově dokazuje, že jejich námitkám nerozumí anebo rozumět nechce, bude nanejvýš vhodné další diskuse odmítnout — samozřejmě že se stálou nabídkou dialogu.