Je obtížné udržet si přehled o vývojových trendech, když je doba tak mnohoznačná. Zdá se, že se spousta věcí děje protisměrně, že na různých místech se bojují zápasy z docela jiných časů a souvislostí. Emancipace vítězí tu i onde, jinde zas přituhuje a do jara daleko. Ale i pod sněhem a ledem je život.

Zaujal mě jeden aktuální příklad z církevní oblasti. Je známé, že západoevropští katolíci, zejména ti z Německa, Rakouska a Švýcarska, jsou připraveni svou církev tvrdě kritizovat a bojovat za její novou podobu. Týká se to jak známých církevních disidentů, jako jsou Hans Küng, Eugen Drewermann nebo Kuno Füssel, ale i širokého proudu věřících sdružených například v hnutí My jsme církev. Vysoká hierarchie a Vatikán jsou vůči těmto kritickým hlasům, které se už ozývají dlouho a zesílily v souvislosti s odhalením četných případů sexuálního zneužívání dětí ze strany kněží, hluší. Jak se dalo čekat, vede to k radikalizaci.

V Rakousku už v roce 2005 vznikla Farářská iniciativa, sdružující kolem 350 duchovních, která nedávno vydala „Výzvu k neposlušnosti“. Píše se tam: „Římské odmítání dávno potřebné církevní reformy a nečinnost biskupů nám nejen dovolují, ale nutí nás, abychom následovali svědomí a jednali.“ Iniciativa dál jmenuje své závazky a požadavky: