Pane Havle, děkujeme vám

Sabe Amthor Soe

Ředitelka Burma Center Prague vzpomíná na bývalého českého prezidenta s velkou úctou a vzpomíná na to, jak se angažoval v prosazování lidských práv a demokracie v Barmě.

Pana Václava Havla jsem poprvé viděla na Letenské pláni v listopadu roku 1989, a to z velké dálky. Ten dav, který naslouchal panu Havlovi a pak cinkal klíči, mi připomněl lidi z Barmy, kteří obdobně projevovali přání k demokratickým změnám v zemi. Sametová revoluce totiž rozehrála v Čechách po roce celonárodního povstání barmského lidu, které bylo krvavě potlačeno armádou. Proto jsem byla velmi skeptická, co se týče vítězství lidí s holýma rukama a pouze z dálky pozorovala, co se opravdu stane. Vývoj Sametové revoluce mě však velmi mile překvapil a dodal velké naděje, že prostý lid dokáže měnit režimy a za nemusí za to platit svou krví. Pan prezident určitě netušil, že mně, tehdy dějinami vlastní země zklamané mladé studentce z Barmy, dodal mnoho odvahy a inspirace, abych nadále věřila ve svobodu člověka a usilovala o ni.

Pan Václav Havel se od počátku angažoval v prosazování lidských práv a demokracie v Barmě, nominoval paní Su Ťij na Nobelovu cenu míru a ostře kritizoval vojenský režim v Barmě při všech důležitých mezinárodních akcích. Ještě předtím než jsme založili Barmské centrum Praha, a také poté, jsem měla čest se s panem prezidentem několikrát osobně setkat. Pokaždé, když jsem mu poděkovala za velkou podporu Barmě, vždy mi s úsměvem podal ruku a dodával odvahu, abychom pokračovali v nenásilném boji za svobodu.

Jsme opravdu vděční za laskavou podporu pana prezidenta. Kdykoliv měl možnost, podporoval také aktivity naše organizace - jeho poselství na pražské konferenci "Barmánci v Evropě - vytváření partnerství k transformaci v Barmě" přímo dojalo barmské účastníky z celého světa, nebo spolu s námi upozorňoval na hladomor na severozápadní části Barmy.

Osobně mi bude ale nesmírně líto, že se již pan prezident nesetká s paní Aun Schan Su Ťij. Když měla paní Su 60. narozeniny, pan prezident napsal krásný článek s názvem "A Rose for the "Unfree" do Washington Postu a napsal, že má bláznivý nápad, chtěl by předat růži paní Su na svobodě. Bohužel k tomu již nemůže dojít. Ale ta růže bude nadále kvést v naších srdcích, v srdcích všech Barmánců, které inspiroval pan Václav Havel.

Pane prezidente, děkujeme Vám.

Zveřejněno na Romea.cz

    Diskuse
    SH
    December 24, 2011 v 18.46
    Lidská práva obecně a konkrétně
    Je opravdu velice příjemné bojovat za lidská práva ze své pohodlné kanceláře, zvláště pak za lidská práva lidí od ní co nejvíc vzdálených, především za ta příliš obecná až blíže neurčitá práva. Na to stačí psát pamflety, navrhovat provolání, apelovat na vládce, to vše nejlépe před kamerami celého světa, nebo alespoň za všeobecné medializace. Docela jiné by bylo bojovat za lidská práva tisíců bezdomovců ve své zemi, někdy doslova pod Hradem, či na dlažbu vyhazovaných matek samoživitelek a podobných. Nepamatuji si nějak na jediný čin v jejich prospěch, ze strany pana Havla. Proto mu asi takoví, ve světle kamer ani neděkují.