„Pokud chce ministerstvo zvyšovat efektivitu a úspornost Českých drah, má se jednat o cílená a systémová opatření, které směřují na management organizace, ne o laciné mediální výroky a omezování poskytovaných služeb,“ napsal v jednom z tiskových vyhlášení počátkem podzimu stínový ministr dopravy za ČSSD a hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec.

Od květnového jmenování stínovým ministrem se Chovanec vyjadřuje k tématům denní politiky. Rezignace Radka Šmerdy na post ministra dopravy byla podle něj „důsledkem politických, a nikoli věcných důvodů. Nad odborným hlediskem jednoznačně převážil zájem zachovat (…) Nečasovu vládu“.

Když soud letos v červnu rozhodl, že bývalý náměstek Českých drah pro personální otázky Milan Ruttner má nárok na odstupné deset milionů korun, tak Chovanec nejen řekl, že „přijmout takové odstupné, když náměstek odešel po roce svého působení z pozice dobrovolně, je nemravné“. Ale zároveň zdůraznil, že „smlouva s nárokem na odstupné v takové výši totiž především neměla nikdy vzniknout a nikdy neměla být podepsána“.

Chovanec se v jednotlivých vyjádřeních představuje jako politik informovaný o svém resortu. Neformuluje ale budoucí politiku sociální demokracie, která je důvodem, proč nějakého politika nebo političku volit. Především hájí její dnešní — krajské — zájmy. Sociální demokracie má přitom řadu možností, jak působit pro systémovou změnu, aniž by to bylo na barikádách a s prapory revoluce v rukou:

Jeden kilometr jízdy vlakem by měl za vlády sociální demokracie stát v jedné vozové třídě vždy stejně. Železnice je universální, tedy všem lidem určená a všem lidem přístupná dopravní síť. Člověk z Prahy je stejně hodnotný jako ten z Rýmařova nebo Telče.

Pokud navíc platí, že na venkově žijí lidé s nižšími příjmy, pak politika slev na cesty mezi velkými (krajskými) městy jde dokonce přímo proti zájmům voličů sociální demokracie.

Za vlády sociální demokracie by měly být zrušeny automaty na prodej jízdenek všude, kam stát dosáhne, přinejmenším tedy ve všech státem vlastněných podnicích. Stát-zaměstnavatel posiluje loajalistu obyvatel ke státu-struktuře, a tak nepřímo zlepšuje svou vlastní funkčnost.

Nadto platí, že heslo „Šetříme Váš čas“ používané pro propagaci jízdenkových automatů, je pravdivé jen jako součást určité politiky. Infrastruktura železnice na řadě nádraží umožňuje otevřít i násobně více pokladen, než jich bývá v provozu nyní. Stačí přijmout několik nových zaměstnankyň či zaměstnanců. A kdyby automaty na jízdenky byly pro cestující sami o sobě výrazně vhodnější, nebylo by třeba, aby jízdenky v automatech byly levnější než ty zakoupené u pokladny od živého člověka.

Odbavovací kiosky je třeba zrušit i na letištích, kde stejně jako na železnici nemají jiný význam, než zdůvodnit propouštění. Naposledy před týdnem takto České dráhy obhajovali rozhodnutí propustit 425 lidí. Pořizovací cena jednoho automatu bude prý kolem čtvrt milionu korun, tedy „kolem“ ročních nákladů drah na mzdu jednoho zaměstnance. O průběžných nákladech na údržbu či opravy se před týdnem v publikovaných zprávách nehovořilo.

Do třetice je pak možné být i radikálnější. Boj proti korupci má usnadnit požadavek na jasnou majetkovou strukturu firem ucházejících se o veřejné zakázky. Bylo by v zájmu sociální demokracie prosadit kromě toho ještě podmínku navíc — aby se o veřejné zakázky nesměla ucházet firma s menší než třetinovou odborovou organizovaností mezi svými zaměstnanci. Taková firma totiž nedělá dost pro systémovou ochranu zaměstnaneckých práv.

Výzva železničním odborům, aby na ochranu pracovních míst pokladních Českých drah vyhlásily časově neomezenou stávku ve všech firmách na českých kolejích, by od stínového ministra dopravy za ČSSD mohla být prvním krokem k takovému bodu budoucího programového prohlášení.