„Pokud chce ministerstvo zvyšovat efektivitu a úspornost Českých drah, má se jednat o cílená a systémová opatření, které směřují na management organizace, ne o laciné mediální výroky a omezování poskytovaných služeb,“ napsal v jednom z tiskových vyhlášení počátkem podzimu stínový ministr dopravy za ČSSD a hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec.

Od květnového jmenování stínovým ministrem se Chovanec vyjadřuje k tématům denní politiky. Rezignace Radka Šmerdy na post ministra dopravy byla podle něj „důsledkem politických, a nikoli věcných důvodů. Nad odborným hlediskem jednoznačně převážil zájem zachovat (…) Nečasovu vládu“.

Když soud letos v červnu rozhodl, že bývalý náměstek Českých drah pro personální otázky Milan Ruttner má nárok na odstupné deset milionů korun, tak Chovanec nejen řekl, že „přijmout takové odstupné, když náměstek odešel po roce svého působení z pozice dobrovolně, je nemravné“. Ale zároveň zdůraznil, že „smlouva s nárokem na odstupné v takové výši totiž především neměla nikdy vzniknout a nikdy neměla být podepsána“.

Chovanec se v jednotlivých vyjádřeních představuje jako politik informovaný o svém resortu. Neformuluje ale budoucí politiku sociální demokracie, která je důvodem, proč nějakého politika nebo političku volit. Především hájí její dnešní — krajské — zájmy. Sociální demokracie má přitom řadu možností, jak působit pro systémovou změnu, aniž by to bylo na barikádách a s prapory revoluce v rukou:

Jeden kilometr jízdy vlakem by měl za vlády sociální demokracie stát v jedné vozové třídě vždy stejně. Železnice je universální, tedy všem lidem určená a všem lidem přístupná dopravní síť. Člověk z Prahy je stejně hodnotný jako ten z Rýmařova nebo Telče.

Pokud navíc platí, že na venkově žijí lidé s nižšími příjmy, pak politika slev na cesty mezi velkými (krajskými) městy jde dokonce přímo proti zájmům voličů sociální demokracie.

Za vlády sociální demokracie by měly být zrušeny automaty na prodej jízdenek všude, kam stát dosáhne, přinejmenším tedy ve všech státem vlastněných podnicích. Stát-zaměstnavatel posiluje loajalistu obyvatel ke státu-struktuře, a tak nepřímo zlepšuje svou vlastní funkčnost.