K plánovanému rušení některých lokálních železničních tratí už bylo řečeno asi všechno. Znamenitě to vystihl v našem listě Marek Tomek v článku Tak ta železnice zajde: „Železnice je jako živý organismus. Čím více ji osekáváme, tím rychleji umírá.“ Jinými slovy to řekl i můj francouzský bratr Martin, když jsme onehdy jeli krásnou krajinou kymácivým vlakem po nějaké křivolaké trati na Rakovnicku: „To je krása! Vy se tak máte! Ale to všechno postupně půjde do prdele, jako to šlo ve Francii.“

Jiným způsobem to naznačil ministr dopravy Vít Bárta, jenž hodlá „z bruselských peněz určených na železniční stavby vzít dalších zhruba devět miliard a přesunout je na stavby silnic“ (LN 15. 9. 2010). Musíme si uvědomit, i když to zdánlivě zní demagogicky, že automobilový průmysl si nevystačí jenom se zákazníky, kteří automobil chtějí, ale potřebuje přinutit ke koupi automobilu i ty, kteří ho nechtějí. Tedy jde o to, aby lidé neměli jinou možnost dopravy. Jak říká můj francouzský bratr: „U nás se bez auta nehneš. A to bude u vás taky.“ (A já mám chuť mu za ta jeho blbá chytrá věštecká slova vždycky jednu natankovat.) Paradoxem je, vypráví dále francouzský bratr, že s tím autem se pak stejně nehneš, jaké jsou všude na silnicích zácpy. A o to výrobcům aut jde také: abys v automobilu trávil co nejvíce času. Abys na něm byl závislý jako na invalidním vozíku. Pak by člověk ovšem docenil, kdyby v autě bylo i WC. (Tak přechytralý je můj bratr, což mě často jako vzděláním zedníka až uráží. Proto ani vás jeho univerzitními myšlenkami nebudu mořit.)

Avšak mimochodem mi to dává odpověď na jednu otázku: Má-li provoz na lokálce nahradit autobus, nemůže to být příliš levnější. Ano, úspory tkví v tom, že ten autobus pak například v sobotu a neděli nebude jezdit (takže bratr má pravdu — no nezabili byste ho?).

Možná Vítu Bártovi chybí základní informace, že kolejnice poskytují vlaku pohyb s nejmenším možným valivým odporem — vlak je (nebo rozhodně může být) po lodní dopravě energeticky nejúspornější. Souvisí to s dobou jeho vzniku, kdy jiná síla než lidská, zvířecí či vodní a větrná byla vzácná a drahá. Tak vlak už před sto padesáti lety začíná souviset s naší dobou, kdy energie opět začíná být drahá, protože asi bude vzácná. A to souvisí s myšlenkou Marka Tomka: „… pokud existující liniovou stavbu, kterou vybudovali naši předci a my jsme ji jen převzali, nedokážeme nyní efektivně využít, vůbec to neznamená, že její efekt nevyužijí a za její existenci nebudou děkovat naši potomci.“

Takovou možnost ale ministerstvo dopravy hodlá zhatit: „Tratě bez vlaků by správa železnic následně poslala do správního řízení, ve kterém by koleje byly zcela zrušeny. Stát si od toho slibuje úsporu v údržbě dvě stě až tři sta milionů korun ročně.“ Nevím, který ekonom tenhle nesmysl spočítal. Vždyť tratě, po nichž se přestalo jezdit, nikdo neudržuje. Naopak, zrušení tratí fyzicky, tedy jejich snesení, bude něco stát. Je to jinak: Stát raději bude tratit na fyzické likvidaci železnice jenom kvůli tomu, aby tak rovnou zamezil různým občanským aktivitám s pokusy o obnovu provozu, aby se vyhnul peticím a projevům občanské nespokojenosti. (Nevíš, francouzský bratře, proč nám pořád tak lžou? Ale pozor, abych ti jednu neubalil.) Jak se naše vláda radikalizuje, má stále větší sklony k totálním činům a projevům s asociálními důsledky.

Příkladem osekávání organismu a jeho umírání může být příběh trati z Rakovníka přes Čistou a Kralovice do Mladotic (železniční uzel na dráze Plzeň — Žatec). Už kdysi na ní byl zastaven provoz v úseku Čistá — Mladotice. Pak se starostům Kožlan, Kralovic a dalších obcí podařilo nemalým úsilím v I. etapě znovu zavést provoz z Čisté do Kralovic s úmyslem na obnovu provozu až do Mladotic — v II. etapě. To se podnes přes nemalé snahy nepodařilo, takže cestující na Mladotice v Kralovicích přesedají na autobus. Nyní je dvanáctikilometrový úsek Kralovice — Mladotice (tedy II. etapa obnovy) navržen na zrušení. Když k tomu dojde, úředníci začnou znovu pochybovat o smyslu provozu také v úseku Čistá — Kralovice, respektive možná i Rakovník — Kralovice, neboť trať stejně už žateckou dráhu nepropojuje. Lidé budou moci rovnou, bez přesedání, tedy pohodlněji cestovat autobusem (zdůvodní úředníci), který ale bude jezdit dvakrát denně vyjma sobot a nedělí a svátků státem vyhlášených každý lichý týden od 1. 5. do 30. 9. (dodávám já). A konglomerát výrobců aut u Kolína si zamne své ziskové ručičky.

Má-li být železniční dopravní obslužnost nahrazena autobusovou, není to levnější, pokud ji nezredukujeme. Bez automobilu se pak neobejde ani ten, kdo na jeho provoz nemá.

Rušení regionálních železničních tratí je kromě ničení národohospodářských hodnot dalším svědectvím o asociálních projevech současné vlády, které nevedou k úsporám, ale k rozkolu naší společnosti. (Říkám málem už jako můj francouzský bratr — no nedali byste mi také pár facek?)