O „optimalizaci“ naší železnice, zejména v úseku Zdice — Plzeň, mám další poznatky. A to už jsem o tom psal ledasco. Dokonce se mi ozval nějaký z četných ředitelů podniku Skanska, který je hlavním dodavatelem stavby. Jako novinář jsem ho prý velice zklamal. Sice žádná valná očekávání neměl, ale že budu o jejich znamenitém díle psát tak strašně, to si nemyslel. Ani mu tolik nevadí, že píšu samé nepravdy, na to si u novinářů už zvykl, jako ho rozčiluje má neochota uvést lži na pravou míru. Například, že stará rotundovitá výtopna ve Zdicích se bourat nebude, ale zůstane tamnímu sdružení historické železnice. Dokonce točna před výtopnou bude díky velkorysosti nějakého nejvyššího pána železničáře i nadále propojena kolejí s nádražím, aby z výtopny mohla lokomotiva vyjet na optimalizovanou trať.

A co s výtopnou teď to sdružení bude dělat, ví bůh, mínil jeden z četných ředitelů, vždyť se jim, chudákům, na části výtopny už zřítila střecha. Uvidíte, že to bude jenom pro ostudu, chtěl, abych zaznamenával jeho pravdy. Kdesi také ještě cosi zachovají, o čem já psal, že to zboří. Dále mě zval, abych s ním jel, a že mi ukáže, jaké obtíže musí překonávat, a o tom bych měl psát, protože to je podstatnější než zánik stylového zařízení nádraží či pokácené javory, mínil ten jeden z četných ředitelů podniku Skanska.

A tu mě to napadlo: To jsou celí oni! Známe to: klidně se vám budou věnovat třeba celý den a dobře placeni vás smýkat po všech svých čertech. Budou vám ukazovat to i ono. Možná vás pozvou i na oběd. Udělají vše pro to, aby váš celkový úsudek rozptýlili na dílčí segmenty, jež vytrženy ze souvislostí se mohou dokonce jevit jako zdařilé, ba chrabré. Na tom chtějí člověka usmýkat, aby ztratil nadhled a začal vnímat jejich dílo jako soubor technických obtíží, s nimiž si oni musí umět poradit za všech okolností. Tuhle roli novinář ale nesmí přijmout.

Proto říkám jednomu z četných ředitelů: Jeden ze sloganů Českých drah zní — „železnice je poezie svého druhu“. Vy děláte všechno pro to, aby poezií nebyla. Aby už neměla žádnou autentickou historii a kulturu a aby její estetika byla co nejnudnější. Tvrdíte, že to je daň za technický pokrok, za vyšší rychlost, zkrácení jízdních časů. Cílem je, aby cesta z Prahy do Plzně trvala hodinu a čtvrt. Jedině tak, podle vás, má železnice šanci konkurovat autům. Ještě v první polovině devadesátých let minulého století jezdily rychlíky z Prahy do Plzně hodinu a půl. (Teď jsou to dvě hodiny.) Kolik miliard kvůli čtvrthodině. Kvůli mylnému předpokladu, že ona získaná čtvrthodina bude mít kouzelnou moc a přenese lidi z aut do rychlíku. To je bláhová vize. Kdo jezdí v pohodlném autě, jež si pořídil podle své libosti, už nikdy nepřesedne do erárního vlaku, i kdyby tento létal. Naopak pro nás, kteří vlakem jezdíme, není čtvrthodina tak rozhodující, i když jezdíme třeba denně. „Je to svého druhu poezie.“ Jenom bychom si přáli, aby jezdila na čas.

Kvůli jízdní úspoře sedmi minut má se nyní razit před Plzní pod kopcem Chlum tunel. Realizaci díla potvrdil Plzeňskému kraji ministr dopravy Bárta. Tím se zkrátí cesta z Rokycan do Plzně o šest kilometrů. Současná trať mezi Chrástem a Plzní-Doubravkou se zruší. Stavba má stát téměř deset miliard korun.

Na jedné straně rušíme místní tratě, protože nejsou peníze na provoz a údržbu, rušíme je přes nesouhlas místních obyvatel a cestujících, a na druhé straně budeme razit tunel, který nežádají obyvatelé ani cestující. Šestikilometrové zkrácení jízdy je jenom chatrnou záminkou pro obrovskou zakázku nějaké mocné firmy. A jim to prochází.

Když přestaneme skopově myslet, že rychlost je fenomén doby, teprve nám dojde, jak nestoudný je to kšeft. Zvláště v době všelikých úspor a propouštění by se mělo hledět, aby peníze takříkajíc „putovaly za člověkem“, a nikoli od něho ku bagrům. Vzhledem k tomu, jak „Evropa je vskutku jinde“, působí tohle modernizační dopravní dílo velice zastarale.

Vysvětlil mi muž, který železnici rozumí a také má pro ni pochopení, že většina toho nákladného „optimalizačního“ činění jde proti lidem a zbožštění rychlosti umožňuje surovost. Dvacátým stoletím skončila éra socializace společnosti, jednadvacáté pracuje na její destrukci různými prostředky. „Například deset let jezdím do Chebu vlakem, a je to desetiletí stálých výluk, přesedání a zpoždění. To musí každého umořit. Nejde o člověka, jde o ty státní prachy, jejichž transfer do soukromých rukou nyní stálými výlukami zajišťuje železnice místo rozvoje dopravy, na niž peníze nejsou,“ dodal ten věci znalý muž.

Avšak abych jenom nezlořečil; Plzeňský kraj vydal tiskovou zprávu: „Cestující Plzeňského kraje se nemusejí obávat zastavení provozu regionálních železničních tratí v kraji. Plzeňský kraj tak jako jediný v republice dal jasně najevo, že omezování počtu objednaných vlaků není jeho zájmem.“ Náměstek hejtmana PK pro oblast dopravy Jaroslav Bauer upřesňuje: „V budoucnu se předpokládá další rozvoj železniční dopravy v kraji…“

Nakonec jen poznámka: vedení Plzeňského kraje je sociálnědemokratické…